Brno, 4. března 2011 (MEDIAFAX) - Senát Nejvyššího správního soudu ve čtvrtek zamítl kasační stížnost týkající se povolení stavby velkého městského okruhu v Brně, podanou Ředitelstvím silnic a dálnic proti rozhodnutí Městského soudu v Praze. Sdělil to mluvčí NSS František Emmert.
Pražský soud tímto rozsudkem zrušil rozhodnutí Ministerstva dopravy, ktermeým bylo rozhodnuto o odvoláních proti stavebnímu povolení na stavbu „Silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B“, obecně známou jako „Dobrovského tunely“.
Kasační stížnost mířila podle Emmerta do dvou oblastí. První z nich byl nedostatek aktivní legitimace žalobce – Občanského sdružení „VMO Brno“. "Ředitelství silnic a dálnic namítal, že žalobce nebyl oprávněn jako sdružení chránící životní prostředí, přírodu a krajinu podávat námitky ve věcech ochrany proti hluku. Podle ŘSD mohlo občanské sdružení podávat pouze procesní námitky týkající se předmětu ochrany vymezené zákonem o ochraně přírody a krajiny," řekl Emmert.
Nejvyšší správní soud dovodil, že žalobce mohl podávat námitky z oblasti ochrany před hlukem na základě zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (účinného v době rozhodování stavebního úřadu; nahrazen zákonem č. 101/2000 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí), jehož předmět ochrany je širší a zahrnuje i ochranu obyvatelstva před vlivy hluku. "Občanské sdružení se procesu posuzování vlivů této stavby na životní prostředí účastnilo a mohlo tedy podávat uvedené námitky," konstatoval Emmert.
Druhá kasační námitka ŘSD směřovala proti přesvědčení městského soudu, že se stavební úřad ani ministerstvo dopravy řádně nevypořádaly s námitkami žalobce ohledně nedostatečnosti ochrany před hlukem. "Občanské sdružení před městským soudem namítalo, že správní orgány rezignovaly na ochranu venkovních prostor před hlukem, stavbu povolily s vědomím toho, že hlukové limity ve venkovních prostorech budou překračovány a nenutily stavebníka k tomu, aby provedl další protihluková opatření, nebo aby alespoň prokázal, že další opatření nejsou technicky proveditelná a hlukové limity tak není možno dodržet," řekl Emmert. Ředitelství silnic a dálnic se naopak domnívá, že projektová dokumentace byla správními úřady řádně přezkoumána, úřady se otázkou hlukové zátěže podrobně zabývaly a že stavebník prokázal, že je technicky nemožné dodržet venkovní hlukové limity.
Nejvyšší správní soud podle Emmerta k této námitce uvedl, že správní orgány skutečně pochybily, pokud se při vypořádání námitek stěžovatele v oblasti hlukové zátěže odkazovaly na vydané stanovisko krajské hygienické stanice, které ovšem odpovědi na námitky občanského sdružení neposkytovalo, naopak bylo samo předmětem těchto námitek. "Správní orgány si pro rozhodnutí o těchto námitkách měly vyžádat odborné stanovisko orgánu, který vykonává veřejnou správu na úseku ochrany před hlukem, tedy od krajské hygienické stanice. Tímto způsobem by se řádně vypořádaly s námitkami žalobce," uvedl Emmert.
Stavební úřad podle NSS také pochybil, když nechtěl po stavebníkovi, aby prokázal, že venkovní hlukové limity není možno za použití žádných prostředků technicky dodržet. "Teprve pokud by stavebník prokázal, že toto skutečně možné není, mohl se stavební úřad spokojit s tím, že budou dodržovány pouze hlukové limity pro vnitřní prostory," řekl Emmert.
Nejvyšší správní soud proto svým rozsudkem potvrdil správnost závěrů obsažených v rozhodnutí pražského městského soudu.
Emmert zároveň zdůraznil, že rozhodnutí NSS o kasační stížnosti se žádným způsobem nedotkne nového rozhodnutí ministerstva dopravy vydaného 1. března 2011 právě na základě rozsudku pražského městského soudu. "Další stavební postup se totiž bude odvíjet od tohoto nového rozhodnutí ministerstva dopravy, které zohledňuje názory městského soudu i Nejvyššího správního soudu," prohlásil Emmert. Dodal, že čtvrteční rozhodnutí NSS nemá na platnost tohoto nového rozhodnutí ministerstva žádný vliv.
