1. Pro mne je Brno město ideální velikosti, ve kterém se všichni aktivní lidé mohou navzájem znát a vědět o sobě. Také díky své poloze mezi krásnými lesy brněnské pahorkatiny a jihomoravskou úrodnou nížinou nabízí Brno skutečně kvalitní podmínky pro život. Při pohledu z některé z mnoha vyhlídek je vidět, že okolo města i v něm je stále hodně zeleně a že se podařilo uchránit zelené horizonty. A to dělá Brno zajímavým a krásným.

2. Pro mne jako absolventku Vysoké školy zemědělské, nyní Mendelovy univerzity, je to jednoznačně Johann Gregor Mendel. Je symbolem pro oblast, kterou se nyní Brno snaží prosadit především, a to vědu, výzkum, inovace. Přeji dnešním vědcům skvělé materiální zázemí, ale Johann Gregor Mendel je důkazem, že lidské úsilí může přinášet skvělé výsledky i ve skromných podmínkách.

3. Brnu bohužel chybí bohaté a prosperující centrum. Kasina a obchody typu „Vše za 30" na hlavní třídě jsou důkazem, že centrum neobstálo v konkurenci a postupně podléhá dlouhodobému tlaku velkých obchodních řetězců na okrajích města. Je to jev plíživý, proto si to dlouho nechtěl nikdo moc připustit. Brno staví nové, jižní město. Ale co bude s naším starým centrem?

1. Brněnská „čára".

2. Raduit de Souches, zachránce Brna před Švédy.

3. Hrdost, sebevědomí, velikost. Vždyť z bývalého politického, historického a kulturního centra Moravy, díky dvojímu krájení původně Československé, nyní České republiky, se stalo bezvýznamným městem okresního formátu se studentským kampusem, Ústavním soudem, veletrhem a honosným názvem „krajské statutární město".

1. Podle mého čistě osobního názoru spočívá genius loci Brna v úžasném sepětí jak Brňanů, tak těch, kteří v něm pracují či pobývají a pak „mizí" do svých vlastních domovů, protože všichni společně totiž vytváří jakési zvláštní společenství, tvořící hemžící se brněnské mraveniště ve dne i v noci, kdy každý každého zná a potká.

2. Brněnský drak zavěšený u stropu průjezdu Staré radnice.

3. Nemám pocit, že by Brnu něco konkrétně chybělo, protože tady lze najít jak klid, pohodu a odpočinek v přírodě třeba na Brněnské přehradě, a to přesto, že se jedná o metropoli, tak i spoustu kulturních a společenských akcí, které jsou zcela ojedinělé a v republice mimořádné, jako například BMUE.

1. Brno je dostatečně velké, aby v něm pulzoval život velkoměsta. Je současně dostatečně malé na to, aby netrpělo neduhy velkoměst ve větší než dobře snesitelné míře. Brno je město tak akorát.

2. Často v takových anketách vybíráme z veřejně činných osob. Jsou však i veřejně méně prezentované obory lidské činnosti. Hledat největší osobnost napříč obory je těžké. Snad mohu vypíchnout alespoň ty, kteří v kritických dobách neváhali v úsilí o svobodu nás všech dát na misku vah i své životy.

3. Brnu v některých klíčových případech chybí jednotný hlas navenek. Stává se, bohužel, že co vedení města v hlavním městě i dále prosazuje, to určitá část veřejnosti pomlouvá, napadá u justičních orgánů a podobně.

1. Věřím, že genius loci města Brna je ukrytý v množství a koncentraci schopných a cílevědomých lidí, kteří mají své cíle a jsou ochotni pro jejich splnění něco udělat. Taková je alespoň moje zkušenost.

2. Spisovatel a básník Milan Kundera.

3. Ještě větší a výraznější podpora sportu.

1. Ve velikosti města – není ani malé, ale zase ani naopak velké. V „geografické" poloze, čímž chci říci jakýsi pomyslný střed mezi západem a východem. Což prakticky znamená jistou přiměřenost mezi dvěma krajnostmi – racionalitou a afektivitou. A do třetice v množství studentů. Určitě nelze nevzpomenout duchovní profil Brna, který je nepřehlédnutelný především z jeho historie, ale ani jeho současný kulturní život, který nám může leckdo závidět.

2. Gregor Johann Mendel, starobrněnský augustiniánský opat – světově uznávaný otec vědy, která se dnes nazývá genetika.

3. Domnívám se, že srdce města, v němž plně pulzuje život. Tak jako zdravé srdce je předpokladem šťastného života člověka, tak je to i s funkčním centrem města pro jeho občany. A doporučoval bych se zamyslet nad nutností a nenahraditelností srdce nejen z pohledu somatického, ale i duchovního či kulturního.

1. Pro mě má Brno kouzlo hlavně díky lidem, které jsem v něm potkal. A myslím, že můžu porovnávat. Pocházím z Valašska, kde jsem žil do svých devatenácti, asi devět poměrně intenzívních let jsem prožil v Brně a zbylých dvanáct let teď pobývám v Praze. A ať se na mě v Matičce nezlobí, Morava vede a já se rád a docela hrdě hlásím k tomu, že jsem Moravák. Občas třeba v divadle kolegové zlobí s vtipy na Brňáky, ale já jim vždycky říkám: tak se kolem sebe podívejte, vy chytráci, každý kdo v Praze něco znamená, pochází stejně z Moravy.

2. Nechci lovit někde v historii a v událostech nesporně důležitých, a proto zůstanu u svého řemesla, tedy u herectví. Upřímně obdivuju tým lidí v čele s režisérem a ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou. To, co se jim podařilo v Brně vybudovat, by mohlo závidět jakékoli evropské město. Když jsem nastoupil do tohoto divadla do angažmá, bylo nás ve stavu asi 40 herců a hráli jsme v prostoru, který zoufale volal po rekonstrukci. Teď má divadlo dvě krásné scény, hlediště vyprodáno, ale hlavně inscenace a muzikály, které hrají, snesou srovnání s prvotřídními kusy světových scén. Takovouto kvalitu jsem potkal v Praze pouze výjimečně.

3. Více pozornosti v celorepublikovém měřítku.

1. Genius loci vnímám jako důvod, proč na nějakém místě zůstat a zapustit kořeny. Brno má a v minulosti mělo takových důvodů spoustu. Jen se měnily s dobou. Kéž by jich i v budoucnosti bylo dost na to, aby naše Brno mohlo být otevřenou náručí pro ty, kteří „vědí, umějí a chtějí".

2. Stovky historických osobností Brna se snad neurazí, když z nich vyberu chrlického rodáka Ernsta Macha. Fyzika a filozofa, který svým dílem inspiroval Einsteina k teorii relativity. Machův kužel, Machův úhel a především Machovo číslo znám i já, fyzikální ignorant. Už kvůli známým holicím čepelkám s jeho jménem...

3. Při procházce se psem mě napadaly filozoficky vznešené myšlenky. Chybí Brnu více hrdosti, sebevědomí, nebo pokory či skromnosti? Nemohl jsem se rozhodnout až do chvíle, kdy jsem se zastavil uprostřed Chrlického náměstí na břehu Tuřanského potoka. V 21. století v něm, představte si, plavaly nudle. Turisty, marně se pokoušející odečíst hodiny z třináctimiliónového orloje na náměstí Svobody, určitě ani nenapadne, že o deset kilometrů dál nemají Brňané splaškovou kanalizaci. To jsou paradoxy...

1. Genius loci není o místu, ale o lidech, kteří svým životem oduševňují hmotu – dům, ulici, zákoutí... Pro mě má stále sílu spojení židovské, německé, české, chcete-li moravské kultury a pospolitosti, které v Brně žily na jednom místě, vzájemně se ovlivňovaly a tvořily jeden multikulturní svět. Příchodem fašisty a následně komunisty to vzalo za své. Ale kořeny zůstaly, ba co více, jsou živé a zase rostou...

2. G. J. Mendel. Hrách měl a má každý po staletí, jenom on se ale na něj začal dívat z jiného pohledu a vznikla geniální věda jménem genetika. Fascinují mě jiné pohledy a jiné životy, které většinou vzbuzují prvotní posměch zejména od lidí, kteří mají hrách pouze na vaření... Málokdo si v Brně uvědomuje, že Mendel tady ještě před více než sto lety žil, byl jedním z nás, chodil po našich stezkách, a přesto odkryl nejedno tajemství... To je inspirace pro každý den.

3. Spokojenost, vyrovnanost sama se sebou. Máme dostatek všeho, možná více než ostatní města a obce a určitě nejvíce v dějinách Brna, přesto panuje jakási nespokojenost. Někdy stačí málo – děkuji...