Unikátní vor, který od počátku června kotví na Brněnské přehradě, nechala vybudovat společnost Lesy města Brna u příležitosti oslav 550. výročí svého založení. Vor je vyroben takřka doslovně podle původních postupů starých plavců – často nesprávně nazývaných voraři. Navíc jsou jen dva motory a kovové šrouby pro zpevnění kvůli bezpečnosti budoucích pasažérů.

I když to totiž je pro mnohé překvapením, „plavecký mariáš" se nehrál jen na Vltavě či dalších českých tocích, ale i na Moravě. Dřevo se plavilo jak po Svratce, tak po Svitavě. Kromě toho, že šlo o nejlevnější a nejekologičtější způsob dopravy, plavené dřevo mělo proti neplavenému i některé praktické výhody. „Bylo díky delšímu pobytu ve vodě pevnější v tahu i tlaku, odolnější proti škůdcům a po použití méně ,pracovalo'," poučil nás ředitel společnosti Lesy města Brna Jiří Neshyba.

Vorový pramen na Brněnské přehradě, který je dílem skupiny mužů v čele s lesním inženýrem Jiřím Trávníčkem a památkovým tesařem Jiřím Jankovským, je složený ze čtyř tabulí a měří bezmála sedmdesát metrů (pro srovnání – vory na Vltavě měřívaly klidně i třikrát tolik). Na jednu tabuli je houžvemi svázáno kolem dvaceti smrkových kmenů. Pro bezpečnost návštěvníků, kteří se mohou povozit, byly použity i zmíněné šrouby a na voru jsou navíc položeny podlážky pro jistější pohyb po „palubě".

Kmeny smrků pro vor pocházejí ze zimní těžby v brněnských městských lesích a ani poté, co plavby vorem na přehradě skončí, pochopitelně nepřijdou nazmar. „Plánujeme z nich vyrobit třeba altán nebo lavičky do našich lesů," doplnil Neshyba.

Voroplavba v Brně

Kvůli dlouhotrvajícím napoleonským válkám se Brno dostalo do svízelné situace v zásobování palivovým dřevem. Všechny koně a povozy, které až dosud zajišťovaly dopravu dříví z městských lesních majetků, byly zabaveny pro válečné účely. A tak správa tehdejšího kuřimského panství zřídila v roce 1802 v polesí Lažánky (dnešní lesní správa Deblín) na potoce protékajícím od Pejškova kamennou hráz k zadržování vody. Ta byla opatřena vraty na vypouštění zadržené vody, která pak sloužila k plavení palivového dříví do řeky Svratky a po ní do Brna. Před brněnskými hradbami na levém břehu Svratky byla zřízena tzv. náplavka, tedy soubor technických zařízení sloužících k zachycení volně plaveného dříví a jeho uskladnění.

Po zrušení poddanství bylo plavení dříví pro přemrštěné nároky majitelů vodních děl i obcí ležících při Svratce v roce 1850 zastaveno. Voroplavbu dnes připomíná jen název uličky Náplavka v místech, kde skutečně před dvěma staletími fungovala... V Moravském zemském archivu byla nalezena mapa, pořízená okolo roku 1800, která dokládá i plavení dříví do Brna po řece Svitavě.

(jih)