Vodní záchranáři zachraňují životy a majetek. Přitom jsou to převážně dobrovolníci a část nákladů na provoz svých místních skupin platí ze svého. Jak uvádí jeden ze záchranářů, zřejmě víc než dvě stovky utonulých ročně není pro zákonodárce dost, aby této oblasti věnovali tolik pozornosti a prostředků, jako třeba projektu „Nemyslíš, zaplatíš!“.
Hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek přislíbil pomoc při prosazování takové legislativní úpravy, která by vodní záchranáře postavila na stejný právní základ jako Horskou službu. Tak by se vyřešily trvalé problémy s financováním vodní záchranné služby. K řešení situace by měla letos alespoň částečně přispět dotace ve výši jednoho miliónu korun, kterou Rada Jihomoravského kraje odsouhlasila na činnost vodních záchranářů na jižní Moravě, kterou zde zajišťují dvě místní skupiny Vodní záchranné služby Českého červeného kříže – Nové Mlýny a Brno-město. V rozpočtu na letošní rok kraj počítá celkem se dvěma milióny.
Záchranáři z Brna
Brněnská přehrada, lázně Riviéra a bazén TJ Tesla na Lesné. To jsou lokality, o které se stará místní skupina Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Brno-město. V České republice jsou přibližně tři tisíce vodních záchranářů sdružených ve 48 místních skupinách. Brněnská skupina má 83 členů a patří k největším. Základna této místní skupiny leží u Brněnské přehrady na Kozí Horce, hned za půjčovnou lodiček. Ke službám se zde využívají dva čluny – jeden velký plastový a druhý střední gumový. „Samozřejmě na větší akce si půjčujeme ještě další čluny. V tomto ohledu je nejnáročnější zajištění akce s ohňostroji, to jich je na vodě až šest,“ prozrazuje Pavel Plavina, předseda místní brněnské skupiny.
Po přijetí mezi vodní záchranáře probíhá celoroční výcvik, který absolvují nováčci, ale i zkušení záchranáři. Tímto výcvikem musí každým rokem projít všichni. Pravidelně se testují dovednosti ve vodě, ale i teoretické a praktické znalosti nejen první pomoci. A jak vypadá služba na přehradě? „Začíná v devět hodin. Jsme napojeni na záchrannou službu, státní i městskou policii a hasiče. Záchranáři na základně jsou připraveni zasáhnout na výzvu kterékoli této složky i na zavolání veřejnosti. Pro ni máme zřízeno telefonní číslo 7PREHRADA, tedy 777 347 232. Služba během dne provádí preventivní obchůzky po břehu a objížďky člunem po přehradě. Hlídky současně konají osvětu a většinou dokážou ihned na místě pomoci a poradit. Služba končí v 19 hodin, ale i pak je na základně hlídka, která je schopna i mimo služební dobu zasáhnout a poskytnout pomoc,“ ubezpečuje Plavina.
V lázních Riviéra je situace velmi podobná. Jen zde plavčíci hlídají podle standardů obsažených v nové normě, která sjednocuje a vymezuje pravidla pro zajištění bezpečnosti v bazénech. „Bohužel často narážíme na neochotu provozovatelů se touto normou, jež byla zatím jen doporučená, řídit. Na Riviéře je to však jiné. Již před lety jsme se přímo podíleli na pravidlech a řádu areálu. Zpočátku návštěvníci měli pocit, že je omezujeme, ale postupem času se nám podařilo vybudovat takový systém, jenž rekreanty neobtěžuje a zároveň je chrání,“ pochvaluje si Plavina.
V bazénu na Lesné záchranáři „naskočili do rozjetého vlaku“ a společně se zdejšími pracovníky v podstatě vylepšují systém dohledu, který tam již byl. V České republice se ale připravuje nová koncepce Vodní záchranné služby, která by nás měla přiblížit k německému modelu. Půjde o skloubení profesionálů a dobrovolníků.
„Peníze jsou alfou a omegou celé naší činnosti. I takový plavčík – záchranář nepotřebuje jen plavky. Kompletní výbava přijde na statisíce. A samotný provoz základny je také ve stejných řádech korun. Jediným jistým zdrojem financí jsou členské příspěvky. Ty zaplatíme, abychom mohli pomáhat druhým. To se jen tak nevidí. Další zdroje jsou nepravidelné a nejisté. Jde především o granty, dotace a sponzorské dary. Náročnost žádostí a celé administrativy nás dokonce donutila, abychom zřídili novou sekci, která se zabývá jen touto oblastí. My si nemůžeme tolik stěžovat, protože město i kraj nám jsou nakloněny, stejně jako městská část Brno-sever,“ přiznává Plavina. „Posledním zdrojem jsou pak akce, na kterých si sami můžeme něco vydělat. Ať už je to práce plavčíků, různá školení, nebo zajištění kulturních a sportovních akcí, od veslařských závodů až po různé ukázky naší činnosti. Všechno, co si vyděláme, jde pak na naši činnost, tedy na vybavení a provoz. Je to velmi vyčerpávající,“ povzdechne si. „Přitom lidé nejsou u nás zvyklí respektovat rady a doporučení plavčíků a záchranářů. V tomto máme ještě kus práce před sebou. Je nutné veřejnost přesvědčit, že jsme u vody pro ni, že jí chceme pomoci a naučit ji základům bezpečného chování u vody. To je myslím nelehký, ale zásadní cíl naší činnosti.“
Začátek sezóny záchranářů na Brněnské přehradě je v podstatě spojen se zajištěním pravidelné ohňostrojné přehlídky v závěru května a končí svatým Václavem v září. Letos už ale byli na vodě v polovině dubna, kdy se zde konaly veslařské závody. Služby mají v červnu a v září o víkendech, v červenci a v srpnu dennodenně. Riviéra pak mívá provoz od června do srpna. Bazén na Lesné je otevřen celoročně.
A jak často se setkávají záchranáři s těmi, kteří této služby zneužívají? Během sezóny velmi zřídka. Ovšem při ohňostrojích je to častější. Na přehradě je víc lidí, někteří jsou posíleni alkoholem a vyhecováni kamarády. „Loňská sezóna byla mnohem klidnější, přehrada byla vypuštěná. Ale i tak jsme sloužili. Měli jsme 374 zásahů, z toho čtyři byly velmi vážné případy. Letos však čekáme větší zájem o přehradu, a tak předpokládáme i zvýšený počet zásahů. A pokud bude přát počasí, určitě budeme mít co dělat nejen zde, ale i na Riviéře,“ předpokládá Pavel Plavina.
Další místní skupina
Místní skupina záchranářů Vodní záchranné služby ČČK Nové Mlýny sídlí na oblastní stanici v krásném areálu přístaviště YC Dyje pod Pavlovem. Zajišťuje záchranu osob, zvířat a majetku na všech vodních plochách a tocích řek okresu Břeclav. Dá se říci, že co do součtu se jedná o největší vodní plochy v České republice. Svojí rozlohou přes 1600 ha je v Jihomoravském kraji největší, a proto možná tak oblíbenou destinací pro různé druhy vodních sportů. Nejsou výjimkou dny, kdy právě na hladině této přehrady se nachází přes dvě stě lodí a plavidel.O činnosti této místní skupiny hovoří její jednatel Stanislav Hrdlička.
Jak velká je Vaše skupina a co všechno má na starosti?
Máme 54 členů a z toho je do záchranných týmů zařazeno 26 lidí, kteří pracují v různých oblastech vodní záchrany a mají odlišnou specializaci. Lodivodové, potápěči, lékaři, zdravotníci, lezci, strojníci. Jsou to lidé, kteří stejné povolání vykonávají i v občanském životě. Ostatní přispívají nejen finančně v podobě členských příspěvků, ale třeba i pomocí při údržbě základny, různých druhů techniky a plovoucích zařízení. Navíc také pomáhají při preventivních a přednáškových akcích, které pořádáme převážně pro děti ze základních škol.Kolik záchranných akcí jste měli v loňském roce?
Záchranáři naší stanice provedli 712 ošetření, z toho bylo 584 případů v letní sezóně. Na vodních plochách šlo o 635 zásahů a 87 jich pak bylo na břehu. Naši členové odsloužili bezplatně 13 540 hodin. Výjimkou nejsou ani humanitární akce při povodních na severní Moravě, kdy jsme zajistili a dopravili na dva kontejnery bílé kuchyňské techniky a dalšího materiálu přímo do rodin potřebných, za podpory Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, soukromých dárců i právnických osob.A jak se člověk stane záchranářem?
V první řadě musí mít nejen fyzické, ale i morální a psychické předpoklady a zájem se této oblasti věnovat. Základem jsou plavecké schopnosti, zdravotnické znalosti a praxe, oprávnění k řízení motorových a záchranných člunů, dále musí mít dostatečné znalosti o konstrukci plavidel a vodních staveb, znát různé druhy záchrany, absolvovat trénink potápění či práce ve výškách. Každá z těchto oblastí má své instruktory a garanty na odbornou přípravu. Nedílnou součástí je nejen periodické vzdělávání, školení a kursy, ale i přezkušování odborné způsobilosti.Jste jednatelem místní skupiny. Co tato funkce obnáší?
Po ukončení práce v občanském zaměstnání vyrážím na oblastní stanici za záchranáři, kteří jsou zrovna ve službě. Jelikož zastávám i řídící pozici, musím se postarat o vše, s čím je chod základny spojený. Jde o zajištění oprav a údržby techniky, odborné způsobilosti záchranářů, revizních prohlídek techniky. Řeším také ekonomické záležitosti včetně získávání finančních prostředků pro činnost, výstroj a výzbroj. Starám se i o asistenční služby, které pro různé spolky a sportovní kluby zajišťujeme, také o přípravu odborných seminářů a kursů nejen pro záchranáře, ale i pro příslušníky jednotlivých složek Integrovaného záchranného systému ČR.
Jak vypadá práce záchranářů na jaře?
Vzhledem k tomu, že musíme techniku udržovat v akceschopném stavu po celý rok, je pro nás jaro spíše symbolem příchodu nové rekreační sezóny, jež vyžaduje zvýšený počet výjezdů a zásahů, na které se musíme připravit. Čeká nás péče o kotvící mola na hladině přehrady a zrevidování toho, co jarní vody po mohutných přívalech spláchly. V současné době, ve spolupráci se členy Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje a Záchranného praporu z Hlučína, se připravujeme na odborně, ale i technicky náročné odstranění pařezů a stromů pod vodní hladinou dolní přehrady Nové Mlýny. Ty jsou pro jakýkoliv provoz plavidel velice nebezpečné.O jakou techniku se staráte?
V současné době máme v provozu tři záchranné motorové čluny a jedno sanitní vozidlo pro rychlou lékařskou pomoc, vše plně vybavené k okamžitému použití. Ale není to jen strojní technika, která vyžaduje neustálou údržbu. Je to i potápěčská a lezecká výstroj, ženijní a spojovací technika, osobní ochranná výstroj, ale i celá řada speciálních přístrojů a technologií určených k záchraně.Na co Vám chybějí finance nejvíce?
V současné době se potýkáme s problémem zajištění automobilní záchranné techniky, abychom mohli přepravit na místo zásahu kromě záchranářů i další osoby. Jediné vozidlo, které jsme měli, zastaralo natolik, že již nesplňuje technické podmínky k provozu na pozemních komunikacích. Kvůli změně legislativních podmínek technické způsobilosti motorových plavidel, kdy by motor neměl být starší než 25 let, přijdeme v červnu o další záchranné plavidlo. Pořízení nové techniky se rovná částce dvou miliónů korun. Vzhledem k tomu, že zhruba 40 procent z více než 600 zásahů ročně se děje mimo místo dislokace naší stanice, je pro nás zatím jednou velkou neznámou, jak toto vyřešíme.Foto: archív VZS
Uvnitř článku, v podtisku:
Josef Švec, prezidium Vodní záchranné služby ČČK:
Problémem je legislativa a peníze
„Nejvíce nás v tuto chvíli pálí legislativa. Nikde se nemluví o tom, že vodní plocha, u které má provozovatel pláž, musí být zabezpečena zdravotním dozorem. Přitom na koupalištích a u bazénů je to běžné. A samozřejmě nám chybějí peníze,“ říká Josef Švec z prezidia Vodní záchranné služby Českého červeného kříže. „Jsme občanské sdružení a nemáme žádnou oporu v zákoně, což se snažíme změnit a dostat se alespoň na úroveň Horské služby. Ta byla dříve také občanským sdružením. Horskou službu nyní financuje Ministerstvo pro místní rozvoj. Dokud na Ministerstvu zdravotnictví neuzavřeli rozpočtovou kapitolu, do níž jsme spadali, nebyla situace tak kritická. Momentálně nám však přispívá jen Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na výcvik mladých a Ministerstvo vnitra na součinnost v rámci Integrovaného záchranného systému, a to ještě pouze v řádech sto tisíců, což je pro celou republiku jako kapka v moři. Jde o dotace z grantových řízení, o které se musí každoročně žádat. Navíc jsou s třicetiprocentní spoluúčastí, tudíž abychom mohli použít přidělených 100 tisíc, musíme prokázat náklady skoro 143 tisíc korun. Samozřejmě si místní skupiny shánějí peníze na svůj provoz i na krajské a obecní úrovni, od sponzorů a vlastní činností, například službami na bazénech,“ vypočítává možnosti záchranářů, jak získat potřebné finanční prostředky.
„Další kapitolou je dožívající materiál, především člunková technika. Některé čluny byly zakoupeny v roce 1992 a nemáme peníze na jejich obnovu. Potřebovali bychom asi patnáct nových. Přitom jeden přijde na zhruba 800 tisíc. O ostatním vybavení nemluvě. S nedostatkem peněz také souvisí omezování činnosti v určitých lokalitách a odliv členů. Nikdo nemá na to, aby šel sloužit na přehradu, zachraňoval lidi, ještě si platil ubytování, stravu, benzín do člunu i jeho opravy. A pokud už nějaké peníze získá, tak k nim musí stejně přihodit další z vlastní kapsy, aby měl na danou spoluúčast. Pokud se ministerstva rozhodnou, že nám peníze z grantů nepřidělí, tak nemáme odvolání,“ nevesele konstatuje Josef Švec.
