Realitou dneška jsou města přeplněná auty, nedostatek parkovacích míst. Se zvyšujícím se počtem aut v ulicích roste i znečištění ovzduší. Přitom podle průzkumů průměrné auto denně jezdí jen jednu hodinu, zbývající čas někde stojí. Využívat auto, aniž byste ho museli nutně vlastnit nebo se o něj starat, umožňuje sdílení aut, tzv. carsharing.

V Brně od roku 2002 nabízí tyto služby občanské sdružení Autonapůl. V zahraničí podobné projekty existují řadu let a někde jsou podporované státem či obcemi. Podporovat tento alternativní způsob dopravy se rozhodlo i Brno.

Proč carsharing

Sdílení vozidel funguje výborně v oblastech s velkou hustotou obyvatel a dobrou obsloužeností veřejnou dopravou, v lokalitách se zpoplatněným parkováním, tedy tam, kde si lidé uvědomují hodnotu veřejného prostoru. Výhodná bývá kombinace využívání vozidel jak pro soukromé, tak i pro firemní účely. Podniky mívají zájem použít vozidlo obvykle během pracovní doby, individuální členové potřebují auto většinou mimo pracovní dobu a o víkendu.
Základní myšlenkou sdílení automobilů je ukázat řidičům, kolik je každá cesta autem opravdu stojí – protože ne každý to ví, i když třeba spotřebu svého auta zná. V ceně za jízdu se totiž nepromítá jen cena benzínu, ale také nákupní cena auta, pojištění, opotřebení, servis a údržba. To všechno je v carsharingu rozpočítáno do poplatku za ujetý kilometr, jehož zdánlivě vysoká cena pak úspěšně motivuje k tomu, abyste si rozmysleli každou zbytečnou jízdu navíc. Odborníci uvádějí, že pokud ročně nenajezdíte více než 10–15 tisíc kilometrů, tak se vám vlastní auto nevyplatí.
Nejde jen o finanční úsporu, carsharing šetří také vaše starosti i čas. Nemusíte se starat o opravy, pojištění nebo údržbu auta. Nezdržujete se odvážením vozu do autoservisu nebo na technickou kontrolu ani hledáním parkovacího místa, protože máte k dispozici vyhrazená místa k stání. Na rozdíl od půjčoven vozidel jsou automobily k dispozici 24 hodin denně, navíc autopůjčovny účtují poplatky po dnech, carsharingové společnosti většinou po hodinách. Uzavírání smlouvy, tedy přihlášení za člena systému, absolvuje uživatel jen jednou. Většina společností nabízí výběr z více typů vozidel – malé auto na nákupy, střední na výlet o víkendu, dodávku pro nákup nové skříně, mikrobus pro dovolenou s přáteli.

Jak na to

„V rezervačním systému si auto rezervujete a domluvíte se s předchozím uživatelem na předávce auta a klíčů. Auto si vyzvednete, zkontrolujete počáteční stav tachometru a vyrazíte na cestu,“ uvádí Stanislav Kutáček z brněnského sdružení Autonapůl. „Prvních pár stovek kilometrů si nemusíte dělat starosti s tankováním – podle našich pravidel dostanete auto minimálně s půlkou nádrže. Když doplníte benzín, vložíte účet se svými iniciálami a podpisem do knihy jízd, na konci jízdy do ní zapíšete konečný stav tachometru, podepíšete se a zamknete auto. Jednou za čtvrt roku pak dostanete e-mailem fakturu s vyúčtováním služeb,“ popisuje Kutáček carsharing v praxi a upozorňuje: „Než se vydáte na cestu, musíte se nejdřív stát naším členem, což ale není vůbec složité – stačí složit vratný vstupní poplatek 5000 Kč a zavázat se dodržovat pravidla sdružení, a můžete jezdit. Pokud by vám Autonapůl nevyhovovalo, peníze vám stejně rychle vrátíme a členství ukončíme.“ O celé sdružení se stará tříčlenné prezídium, o jednotlivá auta jejich patroni – členové, kteří za drobnou odměnu dohlížejí na to, aby vozy byly v pořádku, měly kompletní povinnou výbavu, správné pneumatiky v zimě i v létě. „Naše služby využívají převážně rodiny, řada jednotlivců nebo bezdětných párů, ale členy jsou například i dvě brněnské neziskové organizace. V uplynulých dnech jsme se sloučili s druhým brněnským carsharingovým sdružením, známým jako Autodružstvo, díky kterému jsme se rozrostli o další uživatele i nový vůz,“ informuje Kutáček ze sdružení Autonapůl.

Podpora města

„O možnostech podpory carsharingu ze strany města jednáme s družstvem Autonapůl, které se na město písemně obrátilo se svou žádostí,“ uvádí náměstek brněnského primátora Martin Ander. „V tuto chvíli družstvo potřebuje především vyhradit čtyři parkovací místa někde v širším centru města, kde by jeho členové mohli auta zapojená do systému bezpečně parkovat a bez komplikací si předávat klíče – nemají totiž ještě zprovozněný systém na kartu, tak jako v Brémách. Záležitost je zatím ve fázi prověřování, zda město Brno má k dispozici vhodné místo, které by družstvu vyhovovalo. V budoucnu by bylo možné podporu rozšířit, ale bude to záležet především na tom, zda se tento způsob přepravy v Brně více rozvine. Město bude průběžně reagovat na potřeby ze strany provozovatelů carsharingu a bude se jim snažit vycházet vstříc,“ ubezpečuje. „Ve chvíli, kdy budou družstva provozující tuto službu natolik rozvinutá jako v Brémách, pak je možné uvažovat i o provázání systému carsharingu s MHD, protože je to pro obě strany výhodné. Ve stávající fázi vývoje to však ještě není realistické,“ připouští Ander.

Zkušenosti ze zahraničí

Carsharing vznikl v západních zemích v 70. letech jako reakce na ropnou krizi a velký růst automobilové dopravy. Strach z nedostatku ropy a nejistá dopravní situace především ve městech se spojily se zdravým rozumem, načež si známí začali půjčovat automobily a sousedé jezdili do práce společně. Po několika desetiletích vývoje a zkušeností se sdílení v některých státech rozrostlo do velkých a úspěšných systémů.
V Evropě carsharing s úspěchem provozují firmy například v Německu, Nizozemsku, Belgii, Itálii, ve Švýcarsku, v Británii. Snižovat závislost na vlastních automobilech se daří i v Kanadě a v USA (firmy ZIPCAR, Flexcar, Autoshare Toronto, City CarShare a další). Od skromných a svépomocných družstevních začátků na konci osmdesátých let (Švýcarsko, Německo) se služba profesionalizovala a díky prokázaným přínosům ji začala podporovat řada měst.
Postupně začalo docházet i ke spolupráci se systémy veřejné dopravy. Jedním z nejčastějších způsobů je kombinovaná jízdenka, která se osvědčila na mnoha místech. Například v Brémách si kombinaci s roční jízdenkou vybrala celá třetina zákazníků carsharingu. Část zákazníků navíc přešla z měsíčního předplatného na celoroční, což je pro provozovatele veřejné dopravy výhodné. V jiných místech zajistil služby carsharingu operátor veřejné dopravy. Výzkumy ukazují, že carsharing veřejné dopravě nekonkuruje – naopak, je jejím vítaným doplňkem a motivuje používat veřejnou dopravu i lidi, kteří by jinak jezdili výhradně automobilem.