Součástí oprav v historickém jádru města Brna je i rekonstrukce inženýrských sítí. Nejdřív ale musel být proveden archeologický průzkum, který trval do konce března. Odhalil, co Moravské náměstí, Joštova a Běhounská ulice dlouhá staletí skrývaly v podzemí. Na světlo světa se dostal hřbitov u kostela sv. Tomáše s devadesáti odkrytými hroby. Pozůstatky středověkého opevnění a původních dřevohliněných staveb. Fragmenty keramických nádob a zvířecí kosti, zlomky předmětů ze železa, středověké mince a další cenné předměty.

 

Provedením archeologického výzkumu byla pověřena nezisková organizace Archaia Brno. Hovořili jsme s jejími zástupci Antonínem Zůbkem a Václavem Kolaříkem.

Jak archeologický výzkum v centru města probíhal?

Mechanizací byly odtěženy novodobé vrstvy, většinou podklady komunikace, na úroveň archeologického terénu. V případě Joštovy ulice a Moravského náměstí se nachází ihned pod stávajícími podkladovými vrstvami komunikace, to je v hloubce přibližně půl metru. Ale například odpadní jímky a opevňovací příkopy, které byly rovněž zkoumány, dosahují hloubek i několika metrů.

Jaké přístroje při výzkumu používáte?

Co se terénních prací týče, nejčastěji se pro dokumentaci využívá klasických a digitálních fotoaparátů a kamer. Pro zaměření a určení nadmořských výšek zkoumaných archeologických situací se užívá totální stanice, teodolit, digitální pásmo a nivelační přístroje. V případě 3D scanování spolupracujeme s odbornou firmou. K detekování stavu zkoumaného území ještě před vlastními výkopovými pracemi je většina soudobých metod pro městské prostředí nevyhovujících. Například v případě geomagnetického měření je ve městě spousta rušivých jevů, například inženýrské sítě.

Máte historickou dokumentaci daného území?

Rozšířená představa, že by pro středověké a novověké období mohla existovat nějaká podrobná plánová dokumentace, je mylná. Pro středověk máme k dispozici v podstatě pouze písemné prameny. Například listiny, soupisy městské dávky a další. Později přibývají veduty. Jejich využití je často dosti problematické a spíše se dá říci orientační. Nejvíce nám pomáhá poměrně realistický obraz H. B. Beyera a H. J. Zeisera Obležení Brna Švédy v roce 1645. Ač vznikl až v 17. století a zpodobňuje tehdejší stav města, poměrně dobře odráží ještě středověkou realitu.

Plány se začínají hojněji vyskytovat od 19. století. Často dochází k využití indikačních skic, které sloužily jako podklady pro vytváření katastru v souvislosti s budováním daňové a majetkové soustavy. Při jejím napojení na stávající uliční síť jsme byli například schopni vynést do dnešního prostoru domy a stavby, které plán zachycuje a jež dnes již neexistují. Osvědčilo se to například u vytyčování linií někdejšího bastionového opevnění Brna ze 17. a 18. století, jehož kontury jsou na skice patrné, i když v době jejího vzniku už nefungovalo. S 19. stoletím přišla také možnost využití starých fotografií.

Jaké významné objevy jste učinili?

Pro nás je dosud nejdůležitějším zjištěním přítomnost hřbitova před západním průčelím a na severní straně kostela sv. Tomáše. Kostel byl společně s klášterem augustiniánů založen na brněnském předměstí v 50. letech 14. století markrabětem Janem Jindřichem, bratrem Karla IV., jako rodová hrobka moravských Lucemburků.

Archeologickým výzkumem se podařilo odkrýt asi devadesát hrobů. Zemřelí byli ukládáni do země bez rakví, pravděpodobně v pohřebních rubáších, bez jakýchkoli milodarů. Pouze v několika málo hrobech byly nalezeny přezky a spínadla.

Počátek pohřbívání souvisí se vznikem kláštera v polovině 14. století a bylo ukončeno ve druhé polovině 15. století, kdy bylo kolem kláštera vybudováno opevnění a některé hroby jím byly porušeny.

A co dalšího jste ještě objevili?

Náš výzkum dokumentoval aktivity od 13. do 20. století. Ty nejstarší jsou výsledkem sídlištních procesů, které se odehrávaly na předměstí středověkého Brna. Zkoumaný prostor se totiž nacházel mimo obvod městských hradeb. Byl však začleněn do předměstské struktury. Zdejší osídlení bylo součástí čtvrté předměstské čtvrti, kterému se pro blízkost dvou městských bran říkalo Před branou Veselou a Před branou Běhounskou.

Dokumentovány byly většinou kůlové a sloupové jamky, které představují pozůstatky někdejších dřevohliněných staveb. Byly zachyceny také jejich suterénní části, zahloubené do podloží. K domům náležely zkoumané odpadní jímky. Zajímavá je přítomnost rozsáhlých jam. Jedná se zřejmě o hliniště dodávající materiál na výrobu cihel. Tyto jámy společně s objevenými pecemi dokládají skutečnost, že jistý prostor v zástavbě byl zřejmě vyčleněn výrobním provozům. Dosud byly zachyceny relikty tří zahloubených pecí.

Až další výzkum při následné stavební činnosti odpoví na otázku jejich půdorysu a účelu. Mohlo by se pravděpodobně jednat o pece na pálení vápna z dovážených vápenců.

Několik takových bylo totiž objeveno při starším výzkumu v blízkém sousedství budovy Nejvyššího správního soudu. Objevili jsme také stopy, koleje kol vozů, které byly zaryty do někdejšího terénu. Jsou pozůstatkem komunikace směřující k městské bráně.

Máte i jiné nálezy týkající se městského opevnění?

Při švédském obléhání Brna během třicetileté války v letech 1643 a 1645 byla předměstská zástavba stržena, aby byl znemožněn snadný a krytý přístup obléhatelů k městským hradbám. Zdejší osídlení definitivně zaniklo v souvislosti s výstavbou nového bastionového opevnění města ve druhé polovině 17. století. Další rozvoj a výstavba nastaly až po zrušení tohoto opevnění v 19. století. Výzkum odkryl část vyzdění příkopu a segmenty základů brány, která pouštěla příchozí do města. Nazývala se Nová Veselá.

V případě výzkumu na Moravském náměstí byly odkryty významné části městského opevnění budovaného od 13. století. Především se podařilo prozkoumat část Běhounské brány a branky spojující prostor Jakubského náměstí s kostelem sv. Tomáše. Zachytili jsme části středověkého městského příkopu a opevnění kolem kláštera augustiniánů z druhé poloviny 15. století. V okolí kostela sv. Tomáše se podařilo odkrýt i čtyři zděné stavby pocházející z druhé poloviny 13. nebo první poloviny 14. století, které náležely k zástavbě předměstí a byly při výstavbě kostela a kláštera vykoupeny a zbořeny.

Jak se objevy evidují?

Při archeologickém výzkumu je pořizována terénní dokumentace. Dokumentace každé stratigrafické jednotky sestává ze tří základních částí: písemné, kresebné a fotografické (stratigrafie studuje stáří sedimentárních vrstev hornin – pozn. red.). Bývá také pořizován videozáznam, v určitých případech je použit 3D scanner. Terénní dokumentace je následně zpracována do podoby nálezové zprávy, kterou jsme povinni odevzdat na Archeologický ústav Akademie věd v Brně, investorovi a jedna kopie je archivována u nás.

Kam putují nálezy?

Podle zákona by měl platit jednoduchý princip, že nálezy získané v tom kterém kraji by mělo ve svých depozitářích uskladnit určené krajské muzeum. V případě Brna však toto pravidlo selhává, poněvadž muzeum ve Šlapanicích nemá k dispozici dostatečně velké prostory. Avšak stát tuto situaci neřeší. Už dlouhá léta jsme nuceni uschovávat naše nálezy na vlastní náklady v pronajatých depozitářích. Jsou jen čas od času k vidění na výstavách, které pořádají muzea.

Na kolik takový výzkum přijde?

Většinou cena za výzkum představuje pouze malé procento z celkových nákladů na stavbu a je značně pohyblivá podle charakteru akce. Může činit několik tisíc korun, ale také dosáhnout miliónových částek. Cena je většinou fakturační a odvíjí se od počtu pracovníků a prozkoumaných „archeologických kubíků“ zeminy.

Jak bude archeologický výzkum v centru města pokračovat?

V případě Joštovy ulice čekáme na další postup stavební prací. Výzkum by měl ještě proběhnout při zbývajících výkopech nových inženýrských sítí a při kompletním snižování stávajících povrchů ulice. Výzkum na Moravském náměstí zaměříme především do prostoru před Moravskou galerií, kde bude umístěn nový vodní prvek, a také do severní části ulice Běhounské. Zde očekáváme odkrytí celého půdorysu středověké Běhounské brány.

Foto: autor, Antonín Zůbek a Václav Kolařík