Brno, 16. dubna 2013 - V těchto měsících mají účetní a daňoví poradci v tuzemsku plné ruce práce s přiznáními firem. Zatímco fakt, že si podnikatelé mohou odečíst ze zisku například náklady na pořízení auta, je obecně známý, další možnost, jak významně ušetřit, už tak známá není. Jedná se o odčitatelnou položku na výzkum a vývoj. Přitom neustále sílící tlak na podnikající subjekty ze strany státu a čím dál vyšší daňové zatížení budou určitě podněcovat kreativitu podnikatelů a potažmo daňových poradců v oblasti daňových přiznání.

Podle statistik v roce 2011 stát vybral na daních 523 miliard korun, což je v meziročním srovnání (proti roku 2010) o 15,4 miliardy korun více. Vyšší výběr se týkal především daně z přidané hodnoty (DPH), daně spotřební, daní majetkových a daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti. Výběr daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti se zvýšil o 5,14 miliardy na 81,4 miliardy korun. Na rok 2012 plánuje stát dle schválného rozpočtu vybrat na dani z příjmů fyzických osob 92 miliard korun, tedy o deset více než loni, a na dani z příjmů osob právnických 85,6 miliardy korun, opět tedy více než v roce 2011.

Je tedy evidentní, že podnikatelé se snaží zapracovat do přiznání maximum svých nákladů. Naprosto významně uspořit náklady by firmám mohla právě výše zmíněná položka na výzkum a vývoj. „Výzkumné a vývojové aktivity se týkají všech firem, které něco produkují, ať už hmotné výrobky, nebo například software," dodává Jakub Tománek, specialista na daňové případy vědy a výzkumu ze společnosti RESEA.

Přestože je tento odpis poměrně složitou záležitostí, lze jeho uplatněním dosáhnout snížení daňového základu v řádech jednotek až desítek, ve výjimečných případech i stovek miliónů korun. Není možné tvrdit, že jde o položku zcela neznámou. Přestože některé firmy o této možnosti vědí, málo ji využívají. A to často z důvodu „sporného" odepisování majetku v rámci této položky. Nikdo nepochybuje o tom, že pořízení majetku lze odepsat, ale aby to bylo možné, musí být firma jeho vlastníkem. Zákon už neřeší případy, kdy si firma majetek pronajme. České zákony totiž přistupují k odpisům pořízeného majetku v rámci odčitatelné položky na výzkum a vývoj obojetně.

Finanční či operativní pronájem využívá většina podnikatelů proto, aby snížila či diverzifikovala finanční zátěž spojenou s pořízením majetku pro své podnikání. Majetek, který potřebuje k výrobě a kterým mohou být například nákladné stroje nebo servery, si zkrátka pronajmou prostřednictvím leasingu. V tomto případě ale majitelem majetku zůstává pronajímatel, tzn. ten, kdo majetek pronajal. Nájemce si tak odepisuje pouze splátky nájemného. To je samozřejmě v pořádku, ale zarážející je to, že si v rámci odečitatelné položky na výzkum a vývoj nemůže firma náklad spojený s pronájmem majetku odečíst z daňového základu. Přestože majetek používá pro své podnikatelské aktivity úplně stejně, bez ohledu na to, zda jej koupí, nebo si jej pronajme.

Daňoví experti si tak lámou hlavu, proč jsou fakticky stejné náklady spojené s pořízením majetku v jednom případě uplatnitelné a ve druhém případě ne. Rozdílný přístup postrádá jakýkoli ekonomický smysl a pouze znevýhodňuje ty podnikatele, kteří majetek pořizují prostřednictvím finančního nebo operativního pronájmu. Situace je nelogická, o to více, že pronájem s následnou koupí je v ČR využíván mnohem častěji než úvěr. Podle daňových expertů by mělo Ministerstvo financí ČR novelizovat § 34 odst. 4–8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a prováděcí pokyn D-288 tak, aby byl rozdílný přístup k nákladům na pořízení majetku při uplatňování odečitatelné položky VaV odstraněn.

I přes tento nesoulad v uplatňování nákladů na pořízený majetek nabízí využití odčitatelné položky na výzkum a vývoj úsporu velkých finančních částek, které může firma využít pro svůj další rozvoj a podnikání.

Michal Linhart, společnost RESEA