Brno, 25. března 2014 - Ochota zaměstnanců českých firem pracovat přesčas se každým rokem snižuje. V posledních pěti letech většina zaměstnanců svoji práci hodnotí jako nepříjemnou. A nejvíce ženy pod 35 let. Mladá generace už začíná vzdorovat a svoji nespokojenost dává nadřízeným najevo. Podmínky si klade i u pracovních pohovorů.
Výsledky přináší průzkum mezi více než 6500 zaměstnanci českých firem o průměrném věku 35 let. Profily zaměstnanců společnost Engage Hill nasbírala v letech 2008 – 2012 v rámci projektu Balance Management.
Práce jako taková, bez ohledu na věk a pohlaví, je pro zaměstnance stále motivujícím prvkem. Od roku 2008 ji ale hodnotí stále častěji jako nepříjemnou. Na to, zda pro nás práce je či není příjemná, má největší vliv klima na pracovišti, konkurenční prostředí a podmínky k práci. Významnou roli za posledních 5 let samozřejmě hraje i propouštění.
V rámci stejné pracovní doby jsme nuceni zvládnout více práce, narůstá i zodpovědnost. Hlavní zlom nastal v roce 2010, kdy u nás vrcholila ekonomické krize. V jejím důsledku se rozvinulo i neetické jednání zaměstnanců, kteří začali více jednat ve svůj prospěch, na úkor firmy i kolegů.
40 hodin práce týdně často nestačí
Průzkum potvrdil, že dnes už většina lidí nestíhá svoji práci v klasických 40 hodinách za týden. To, co kdysi dělali dva, dnes už musí zvládnout jeden až jeden a půl zaměstnance. Přibývají pravidla a administrativa, ubývá kreativita a potěšení z práce. „Při déletrvajícím tlaku pak už není možné dělat práci s radostí a těšit se z ní. Lidé se cítí spíše jako stroje na vydělávání peněz, než jako kreativní pracovníci s vlastní přidanou hodnotou," konstatuje Filip Brodan, ředitel společnosti Engage Hill.
Mladší generace však začíná „vzdorovat". Nejvíce se vnímání přesčasů změnilo u zaměstnanců pod 35 let, a zejména žen. Ještě před pěti lety jim přesčasové hodiny tolik nevadily, dnes už je hodnotí jako nepříjemné.
Zaměstnanci pod 35 let si mnohem více hlídají work-life balance a nezakrývají to. Při odpracování více hodin, než mají ujednáno v pracovní smlouvě, ihned požadují odměny či náhradní volno. Dokonce i u přijímacích pohovorů se nestydí přiznat, že všechen svůj osobní život nehodlají obětovat pouze práci. Pro generaci čtyřicátníků už je většinou nemyslitelné, aby si při přijímacích pohovorech kladli takové podmínky.
Mladí chtějí čas na koníčky a vztahy...
Dvacetiletí se už nezdráhají potenciálnímu zaměstnavateli přiznat, že nebudou pracovat na úkor svého osobního života. Otevřeně říkají, že si chtějí udržet své koníčky, vztahy a kamarády. „Starší generace" je překvapena, kde zcela nezkušení absolventi pří prvním pohovoru berou takovou drzost. Jejich změna postojů k přesčasům a work-life balance je však velmi důležitým signálem pro celou společnost. Věřím, že se dnešním dvacátníkům podaří vyvážit pracovní a osobní život lépe, než jejich rodičům," popisuje Egita Renovica, HR ředitelka společnosti Engage Hill.
...pro starší jsou přesčasy samozřejmostí
Zato pro zaměstnance starší 35 let se každodenní přesčasy staly stereotypem. Zejména to platí pro muže. A to i přesto, že za ně většinou nedostávají příplatky ani náhradní volno. Dokonce už to ani jako „práci přesčas" nevnímají. Nejmarkantnější je to u větších mezinárodních společností, kde dnes téměř nenajdete manažery pracující pouze 40 hodin týdně.
Kulturu samozřejmosti „přesčasu" vytváří nejen šéf, ale i kolegové, kteří delší pracovní dobu automaticky očekávají. Významné pohledy na hodinky ve chvíli, kdy jde manažer po osmi hodinách domů, proto dnes už nejsou výjimkou. Stejně jako dotazy typu „to už jdeš dnes domů"?
„Bohužel, i když je to často myšleno z legrace a s nadsázkou, zaměstnanec pak často odchází s pocitem viny. Nepříjemný pocit se snaží zahnat a práci dohonit hned další den, čímž se dostává do kolotoče, ve kterém už není schopen udržet work-life balance. Není pak divu, že drahé kurzy slibující výrazné zlepšení vyváženosti mezi prací a volným časem jsou mezi manažery v poslední době tak žádoucí," dodává Renovica.
(red, tof)
