Brno, 22. dubna 2018 - Někdy se zdá, jako by si veřejná správa myslela, že podnikatelé a živnostníci nemají nic jiného na práci, než procházet nejrůznější vyhlášky, nařízení a že jejich nejlepší zábavou ve volném čase je připravovat se na celou řadu roztodivných kontrol, které na ně můžou dopadnout.

Cílem vyhlašování Absurdity roku je upozornit na to širokou veřejnost, podpořit podnikatele a přimět veřejnou správu k sebereflexi i nápravě. A to se daří. Celá řada absurdit z předchozích let už ze zákonů navždy zmizela. A to je ambicí i letošního ročníku.

Absurdita roku je součástí podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku a Česká spořitelna Živnostník roku. Absurdní předpisy nominovala i letos veřejnost z řady podnikatelů a různých oborových asociací, svazů a cechů. O vítězné absurditě rozhoduje veřejnost v on-line hlasování. Hlasovat, a zvýšit tak šanci na odstranění konkrétní absurdity, je možné do 30. dubna 2018 na www.firmaroku.cz a www.zivnostnikroku.cz

LETOŠNÍ NOMINACE:

Zákaz prodeje alkoholu, tabáku a co všechno ještě…
Prodejci pozor! Tabulka s nápisem „Zákaz prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků osobám mladším 18 let“ nemusí stačit. Prodejci, kteří prodávají kromě tabákových výrobků také kuřácké pomůcky, bylinné výrobky určené ke kouření nebo elektronické cigarety, mají povinnost zmínit v textu informujícím o zákazu prodeje předmětného zboží osobám mladším 18 let výslovně všechny druhy tohoto zboží, které jsou na daném místě prodávány. Možná nebude dlouho trvat a budeme mít hospody, prodejny nebo třeba sedadla řidičů autobusů polepená spoustou vyhlášek, co se smí a co zase naopak nemůže. Vzhledem k tomu, že u alkoholu a tabáku může být výčet zboží poměrně dlouhý, zákon nově stanovuje minimální požadovanou velikost písma textu zákazu prodeje na 2 cm (oproti původním 5 cm). Takže čitelné to nebude, číst to také nikdo nebude, ale být to musí – jinak šup!, pokuta.

Zákon č. 66/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, § 5 odst. 2

Řídit autobus ano, traktor ne
Řidičské oprávnění skupiny T (traktor) je na rozdíl od ostatních řidičských skupin platné pouze v zemi jeho vydání. Česká republikatak neuznává řidičské oprávnění skupiny T získané například na Ukrajině. Zahraniční pracovník tak nemůže v ČR jezdit s traktorem, zatímco řídit například autobus může bez problémů. Paradoxně tak ukrajinskému řidiči, který zodpovídá za cestující v autobuse, je v ČR řidičské oprávnění uznáno, ale traktoristovi, který zpravidla při své práci zodpovídá pouze za svůj život, to umožněno není. V době, kdy se zemědělské podniky potýkají s nedostatkem pracovních sil a kdy je i z vládní úrovně nejrůznějšími opatřeními a projekty podporováno zaměstnávání pracovníků z Ukrajiny, se tato věc stává mírně řečeno nepochopitelnou. Pokud u nás chceš jezdit s autobusem, prosím, pokud projíždíš jako řidič kamionu, není problém, chceš jezdit s traktorem po poli – tak si svůj řidičák strč za klobouk! Doplnit písmenko „T“ by možná stálo za to.

Úmluva o silničním provozu (Vídeň 1968, Ženeva 1949), nominovala Asociace soukromých zemědělců

Zadržování odpočtů DPH
Daňové kontroly jsou běžným nástrojem daňového řízení. V průběhu takové kontroly dodržování povinností podnikatele na dani z přidané hodnoty však není podnikateli vrácena DPH. Vzhledem k tomu, že v praxi bývají kontroly protahovány na měsíce až roky, ovlivňuje takový postup negativně finanční stabilitu firmy a může ohrozit samu její existenci. Třeba kvůli případným pochybnostem ohledně jedné transakce váznou podnikateli prostředky na účtu finančního úřadu v souvislosti s celou řadou dalších nesporných obchodních případů.Účinná a rychlá obrana proti tomu neexistuje. Případů, kdy blokování nadměrných odpočtů DPH tíživě doléhá na firmy, je celá řada. Podnikatelé o nich neradi mluví, aby proti sobě ještě víc nepopudili finanční úřad. Ačkoli se finanční správa hájí tím, že celková částka zadržovaných odpočtů DPH dlouhodobě klesá, praxe stále znepříjemňuje firmám život.

Úřední postup Finanční správy ČR, Nominovala Hospodářská komora ČR

A nezapomínat na preventivní zdravotní prohlídky!
Každý zaměstnavatel má povinnost uzavřít smlouvu s lékařem, kam budou povinně chodit zaměstnanci na preventivní lékařské prohlídky a které zaměstnavatel platí samozřejmě ze své kapsy. V nejméně rizikovém pracovním prostředí je povinnost zaměstnavatele zajistit preventivní prohlídku jednou za šest let, pro zaměstnance starší padesáti let jednou za čtyři roky. Každý pojištěnec má ale ze zákona možnost využít preventivní zdravotní prohlídky jednou za dva roky. Také zaměstnavatel má možnost v případě pochybností poslat zaměstnance na mimořádnou prohlídku. Takže nařizovat všem bez výjimky preventivní zdravotní prohlídky postrádá smysl, dubluje už existující možnost – ale zato finančně a organizačně zase pěkně a bez pardonu dopadá na zaměstnavatele.

Vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovně lékařských službách a některých druzích posudkové péče, § 11 odst. 2

Školení řidičů služebních vozů, aneb proč řidičák nestačí?
Těžko říct. Člověk může mít řidičák desítky let, najezdit ročně desetitisíce kilometrů, ale přesto si musí v práci na školení řidičů zase a dokola vyposlechnout pár obecných pouček – hlavně se podepsat na prezenční listinu a je to. Povinnost zúčastnit se školení řidičů vyplývá ze zákoníku práce a týká se všech zaměstnanců, kteří fyzicky řídí služební vozidlo. Zaměstnavatel tak musí myslet na to, aby i „řidič referent“, který do služebního vozu sedne sotva dvakrát do roka – i když jezdí svým autem do práce třeba každý den – byl řádně proškolen. Z hlediska obsahu, rozsahu a ověření znalostí se zákoník práce neodvolává na nic, podle čeho by mělo být školení prováděno, a tak to v praxi také leckdy vypadá. Záleží pouze na zaměstnavateli, jak znalosti, dovednosti a zkušenosti ověří. Jen zase další náklad za proškolení a povinnost, která v podstatě nerozšiřuje to, co člověk s platným řidičským oprávněním dávno zná.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, §103 odst. 2

Potravinářský průkaz. Zdraví nadosmrti
Potravinářský průkaz vydává zpravidla praktický lékař na základě prohlídky. Prohlídka by měla prokázat, že jste zdrávi a že netrpíte žádnou infekční chorobou. Vydává se i na dobu neomezenou a jeho funkce pak spočívá už jen v jeho předkládání kontrolním orgánům. Držitel průkazu s neomezenou platností totiž celé roky nemusí na žádné kontrolní vyšetření. K čemu je ale takový doklad, kterým se může vesele prokazovat osoba bez ohledu na svůj aktuální zdravotní stav? Přinejmenším administrativní zbytečnost – už také vzhledem k tomu, že takový průkaz nenahrazuje vstupní lékařskou zdravotní prohlídku. Alespoň spotřebitelům se teď asi trochu ulevilo…

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, § 19 odst. 2