Brno, 2. května 2018 - Regionální hospodářská komora Brno (RHK Brno) ve spolupráci s Jihomoravským krajem chystá rozsáhlý projekt, jehož cílem je angažmá zahraničních pracovníků na neobsazených pozicích. Podle prvotních zjištění komory mají firmy v regionu zájem o desítky zahraničních pracovníků.

Nový projekt má pomoci řešit dlouhodobý problém nedostatku zaměstnanců, který trápí zejména výrobní firmy. Hledat nové lidi chce komora na Ukrajině, Balkáně i v jiných zemích. Míra nezaměstnanosti na jižní Moravě dlouhodobě vlivem konjunktury klesá. V březnu už činila pouhé 4,3 procenta a bez práce bylo 35 497 lidí, což znamená oproti únoru další pokles o více než 2 000.

„Roste nám počet volných pracovních míst, která ale nemáme kým obsadit. Podle informací z Úřadu práce bylo jen v Brně samotném koncem března bez práce téměř 13 000 lidí. Na více než polovinu tohoto počtu jsou volná místa, jež ale skoro nikdo neobsazuje, proto musíme lidi hledat v zahraničí,“ uvedl ředitel komory Čeněk Absolon. „V současnosti oslovujeme nemocnice v regionu a máme již smluvené první schůzky s tamními personalisty. Oslovujeme také firmy s nabídkou pomoci se zajišťováním pracovníků. Odezva je taková, že by firmy přijaly lidi na několik desítek pracovních pozic,“ uvedl Absolon.

Příkladem společnosti, jež má na celou situaci zajímavý názor, a to i z důvodu, že dlouhodobě nemůže naplnit svoje stavy, je firma Olman. Ta si dlouhodobě pomáhá lidmi z Ukrajiny.„Jakmile vláda vyhlásila projekt Ukrajina konečně také pro nekvalifikovanou pracovní sílu, okamžitě jsme od konce roku 2016 začali tento projekt využívat,“ uvedl jednatel společnosti Martin Olejár.

Podle něj je vyhledávání zahraničních pracovních sil téměř nutností. Motivací pro příchozí jsou ekonomické podmínky, čemuž přispívá neutěšený stav ukrajinské ekonomiky, která se zmítá po konfliktu na východě ve velkých problémech. „Ukrajinská měna od roku 2006 brutálně oslabila a ceny samozřejmě vzrostly. Průměrná mzda se pohybuje okolo 250 USD, avšak dle sdělení zaměstnanců, kteří k nám nastupují, buďto neměli práci vůbec, nebo jejich mzda dosahovala maximálně 200 amerických dolarů,“ tvrdí Olejár.

I přesto, že projekt Ukrajina funguje, jsou podle Olejára bariéry obrovské a též dlouho trvá, než vhodný zaměstnanec do Česka přijde. „Od vyhledání pracovníka po jeho předvolání na Generální konzulát ČR a vydání zaměstnanecké karty je tento proces na půl roku. Mnohdy i samotní Ukrajinci ztratí za tak dlouhou dobu motivaci jít do ČR pracovat. Zejména, když vyřizují souběžně ještě pracovní víza třeba do Polska, kde tento proces trvá údajně maximálně měsíc. Často se nám stává, že z původně nahlášených uchazečů o práci má nakonec zájem vyřídit zaměstnaneckou kartu do ČR pouze polovina uchazečů, někdy i méně. Celý proces si klade velké nároky na naši administrativu, stojí náklady nás i samotný stát — a to vše pak mnohdy pro člověka, který si kartu nikdy nevyzvedne a do ČR nakonec nepřijede,“ říká Olejár.

K tomu je podle něj nutné přičíst další rizika, pokud se zaměstnanec neosvědčí nebo si najde lépe placenou práci. „Nakonec v pracovním procesu a se spokojeností obou stran skončí třeba pouze 30–40 % žadatelů o práci z Ukrajiny. Ale v současné době je to asi to nejlepší, co naše vláda pro zaměstnavatele mohla udělat,“ dodává Olejár.