Brno, 12. května 2019 – Přestože se ze všech možných stran ozývá, jak se na rozvoj podnikání v České republice myslí, realita podnikatelů a živnostníků je bohužel stále ještě trochu jiná.Státní aparát chrlí stovky nařízení, vyhlášek, zákonů a nejrůznějších norem. Nad některými zůstává rozum stát a podnikatel se oprávněně ptá, jak má byrokratickým nástrahám vůbec vyhovět. Odborným garantem ankety Absurdita roku je Hospodářská komora ČR.

Cílem Absurdity roku je upozornit na nejnesmyslnější byrokratické povinnosti ukládané podnikatelům. Za dobu své existence přispěla k odstranění celé řady zbytečných zákonů a vyhlášek. Z dnes už zrušených absurdit je možné jmenovat povinnost vést evidenci o kontrolách na zdravotní nezávadnost, ačkoli tuto evidenci mají povinnost vést kontrolní úřady, dále třeba neuznávání dokumentů posílaných úřady podnikatelům do datových schránek jinými úřady za originály nebo vládní nařízení určující firmám, kdy mají vymalovat či vyhlášku ukládající fyzioterapeutům mít ve své ordinaci velké zrcadlo. Ještě větší množství byrokratických nesmyslů ale zůstává v platnosti a nové „kreativní“ nápady stále přibývají, takže propojovat svět veřejné správy s podnikatelskou praxí prostřednictvím populární ankety má smysl.

Absurdita roku je součástí podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku a MONETA Živnostník roku. Absurdní předpisy nominovala i letos veřejnost z řady podnikatelů a různých oborových asociací, svazů a cechů. O vítězné absurditě rozhoduje veřejnost v on-line hlasování.

Hlasovat, a zvýšit tak šanci na odstranění konkrétní absurdity, je možné do 20. května 2019 na webech firmaroku.cz avzivnostnikroku.cz

LETOŠNÍ NOMINACE:

Nešlo by zákonem včelám stanovit, kam mají létat?
To by s trochou nadsázky mohlo vyřešit problémy, které mezi zemědělce a včelaře vnáší novelizovaná podoba zákona o rostlinolékařské péči. Zemědělci mají podle něj povinnost včelařům oznámit aplikaci přípravků nebezpečných pro včelyminimálně 48 hodin předem, a to pod sankcí až 4 miliony korun. K tomu mají využívatveřejně zpřístupněnu databázi stanovišť veškerých včelstev, přičemž řada stanovišť je prázdných nebo dočasných, navíc stanoviště jsou plošným zveřejněním snadným terčem vandalů, takže se včelaři spíše snaží z obav o své včely informace stáhnout. Oznamovací povinnost některá včelařská sdružení odmítají, některé zemědělské společnosti zase včelařům posílají dopisy, že přípravky budou používat od dubna do října. Alibismus? Možná ano, ale ne všichni chovatelé včel zveřejňují telefonní a e-mailový kontakt, a jak tedy mají zemědělci povinnost v krátkém čase splnit? Navíc, když dojde ke změně počasí a hlášený postřik se neprovede, musí se jeho přesun na jiný termín opět hlásit. Zase jedna ukázka skutečně proveditelného nařízení!

Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, § 51 odst. 2

Když hospodský nalije pivo, měl by hosta radši hned vyhodit
Podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek se zakazuje prodávat alkoholický nápoj osobě zjevně ovlivněné alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Jak a kdy zjišťovat, zda je osoba zjevně ovlivněná alkoholem, natož co to vůbec znamená, s tím už číšníkovi nebo hospodskému zákon neporadí. Zákaz činnosti nebo peněžitá pokuta mu od státu nicméně hrozí. Někteří poslanci ani netušili, že pozměňovací návrh, který by problematické ustanovení upřesňoval, neschválili. Restauratéři si tak stěžují na to, jak mají poznat, případně monitorovat, komu už dále nenalévat. Komických scének s tím, jak o svém zákazníkovi v tomto ohledu cokoliv zjišťují, by se dalo natočit asi bezpočet. Nejjistější radou je zřejmě poslat zákazníka do konzumu pro lahváče a pak rovnou domů, a vlastní živnost raději zavřít.

Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, § 11 odst. 7

Nekonečný příběh… Film? Nikoli, stavební zákon!
Délkou stavebního řízení už začíná být Česká republika pověstná. Podle žebříčku sestavovaného světovou bankou se ČR umístila na 156. místě ze 190 posuzovaných zemí, a to s „modelovou“ délkou 246 dnů. Je třeba ale doplnit, že třeba příprava infrastrukturních staveb reálně trvá až několik desetiletí, běžné stavby pak investoři povolují deset i více let. A jsou známé konkrétní případy, kdy po desetiletém souboji s českým právním systémem dojde k definitivnímu zamítnutí žádosti o povolení stavby, například větrné elektrárny. Jestli je něco skutečnou „antipobídkou“ pro potenciální investory, tak je to skutečně náš nesčetněkrát novelizovaný stavební zákon. Nezbývá než volat po koncepčním a jednotném řešení s jasně nastavenými lhůtami, které nás v tomto ohledu dostane na lepší úroveň než například některých středoafrických zemí, jak je tomu v současnosti.

zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon
Nominovala Hospodářská komora ČR

Povinností mají podnikatelé asi málo, tak proč jim nezdražit i založení společnosti
Pro založení společnosti s ručením omezeným je v Evropě trendem snížit s tím spojené poplatky na maximálně 100 eur. Opačnou cestou jde nový soudní poplatek za zápis skutečného majitele ve výši 1000 korun, který v České republice ještě více oddálí již tak nedodržovaný cíl. Navíc se o poplatku příliš neví a nehovoří. Někteří podnikatelé dokonce mylně považovali těžko srozumitelný dopis s výzvou k zaplacení poplatku za další útok podvodných „šmejdů“. Podnikatelé by si tak mezi hromadou dopisů s výzvami k úhradě nejrůznějších registračních poplatků na povinnou platbu „zápisu skutečného vlastníka“, měli dát pozor. Jestli si někdo myslí, že rozvoji podnikání pomůže zaváděním dalších a dalších poplatků už při jeho zakládání, tak se jistojistě mýlí.

Zákon č. 204/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, § 118b – 118j

Exekuce na mzdy – když si stát neumí poradit sám, vezme si jako rukojmí zaměstnavatele

Představte si, že jako podnikatel zaměstnáváte člověka, který má exekuci. To při jeho výběru ani nemusíte vědět, ani se podle toho rozhodovat. Hned po jeho přijetí vám začne do datové schránky chodit lavina zpráv a povinností. Exekutoři jsou totiž napojeni na registr zdravotních pojišťoven a jejich automatické počítačové systémy začnou chrlit datové zprávy s rozkazy, co všechno jste povinni udělat a dodržet. Zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout součinnost a v případě, že tak neudělá, hrozí mu pokuta až do výše 50000 Kč. Zákon přitom nedefinuje jasně, co všechno takové poskytnutí součinnosti zahrnuje a nejednoznačnost hraje do karet různým výkladům. Asi se někomu zdá, že má zaměstnavatel povinností ještě málo. Ale má být pokutován za něco, co by si měl stát s konkrétním člověkem vyřídit sám?

Zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, § 33
Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 128

Novelu zákona máme, billboardy podél silnic také…
Bezpečnost na silnicích je bezpochyby důležitá věc. Když už se ale stát rozhodne, že se mají billboardy odstranit, bylo by rovněž dobré, aby existovaly nástroje, jak toho dosáhnout. Od září 2017 totiž platí novela zákona o pozemních komunikacích, nařizující majitelům billboardů a reklam odstranit reklamu, pokud je blíž než 250 metrů od dálnic a 50 metrů od silnic první třídy. Krátce po nabytí účinnosti se hovořilo o vydávání a doručování výzev majitelům na odstranění poutačů v pětidenní lhůtě, po jejímž případném marném uplynutí mohly úřady samy začít se zakrýváním a následně i odstraňováním těchto poutačů. Výsledek v podobě nezapomenutelné vlajkové výzdoby podél dálnic zaregistroval asi každý. A kolem řady silnic první třídy je možné vidět billboardy i dnes. Bez ohledu na věcné opodstatnění jde o nedomyšlený příklad uplatňování regulace v praxi – bez organizačního, technického a personálního zajištění se totiž zákonné povinnosti dají vynucovat opravdu jen obtížně.

Zákon č. 361/2000 Sb., o pozemních komunikacích
Nominovala Hospodářská komora ČR

Přestane stát už konečně podnikatelům určovat, kdy mají podnikat?
O tom, jestli budou obchody o Velikonocích, na 28. září nebo 28. října otevřené či zavřené, se baví doma asi každý. Lidé by nakupovali, obchodníci prodávali, řada zaměstnanců ráda pracovala, ale to by tu nesměl být stát a především někteří politici, kteří přišli také se svou troškou do mlýna a takovou činnost hezky pěkně zákonem zakázali. Proč se má stát míchat do svobodné volby obchodníků, kdy budou mít otevřeno nebo zavřeno? Je na nich, kdy se jim to vyplácí. A pokud nedokážou motivovat zaměstnance, aby se to vyplácelo i jim, je to opět jejich riziko. Stejně tak je na lidech a ne na státu, kde chtějí trávit čas a kdy nakupovat. Zase jedna ukázka nemístného státního zasahování, které navíc v reálu znamená odhadovanou ztrátu pro obchodníky ve výši několika miliard korun.

Zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, § 1 až § 3

Norma o šatních skříňkách existuje, ale jejich výšku si určete sami
Je celkem běžné a logické, že se velikost trojrozměrných předmětů popisují třemi rozměry – šířka, výška a hloubka. Ne tak ovšem v některých normách, kterými se musí podnikatelé řídit. To se ukázalo u novelizované normy týkající se hygienických zařízení a šaten z roku 2013. Přestože starší verze normy přikazovala, že šatní skříňka musí mít výšku nejméně 190 cm, v té novelizované zůstal údaj o minimální šířce 30 cm, hloubce 50 cm, ale údaj o výšce úplně zmizel. Když se na to někteří dotazovali Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, který normy vydává, dostalo se jim zajímavé odpovědi. Úřad prý sice normy vydává, ale neprovádí jejich výklad. To přísluší tomu, kdo normu vypracoval. V tomto případě se jedná o soukromou osobu, se kterou však úřad přestal komunikovat. Takže normu na skříňky máme, ale jak budou vysoké, je úplně jedno.

Norma ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny z února 2013

A jak zajistit bezpečnost práce na home office?
Jak má zaměstnavatel zajistit, aby zaměstnanec dodržoval bezpečnostní pravidla, když je na home office, to je skutečně výzva! Ustanovení § 317 zákoníku práce vymezuje případy, kdy se na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, zákoník práce nevztahuje. V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se ale žádná výjimka z povinností zaměstnavatele nepřipouští. Zaměstnavatel má povinnost aktivně vyhledávat a řídit rizika, která jsou spojena s výkonem dané práce. To se týká i místa výkonu práce, tedy domácí kanceláře, kterou by si měl zaměstnavatel ideálně zkontrolovat a například navrhnout zlepšení či upozornit na příslušná rizika, a to včetně rizik elektrické či požární bezpečnosti. Kontrola pracovních podmínek zaměstnavatelem v případě práce z domova však pochopitelně naráží na ochranu nedotknutelnosti obydlí podle Listiny základních práv a svobod. Jak postupovat? Nikoli zákone, ale babo raď! Nezbývá než dodat, co je jisté, a to že náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, §317