Brno, 29. května 2019 – O tom, že na podnikatele dopadá celá řada byrokratických nesmyslů, svědčí desítky nominací v anketě Absurdita roku v předchozích ročnících. Proč mají podnikatelé ještě řešit věci, které se jich netýkají, tedy exekuce svých zaměstnanců? To jim skutečně vadí, což potvrdilo letošní hlasování o nejabsurdnější byrokratickou povinnost. Exekuce na mzdy – když si stát neumí poradit sám, vezme si jako rukojmí zaměstnavatele!

Odborným garantem ankety Absurdita roku, která je vyhlašována v rámci podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku a MONETA Živnostník roku, je Hospodářská komora ČR. Vyhlašování se konalo v pražském Karlíně v River City Prague.

Představte si, že jako podnikatel zaměstnáváte člověka, který má exekuci. To při jeho výběru ani nemusíte vědět, ani se podle toho rozhodovat. Hned po jeho přijetí vám začne do datové schránky chodit lavina zpráv a povinností. Exekutoři jsou totiž napojeni na registr zdravotních pojišťoven a jejich automatické počítačové systémy začnou chrlit datové zprávy s rozkazy, co všechno jste povinni udělat a dodržet. Zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout součinnost a v případě, že tak neudělá, hrozí mu pokuta až do výše 50 000 Kč. Zákon přitom nedefinuje jasně, co všechno takové poskytnutí součinnosti zahrnuje a nejednoznačnost hraje do karet různým výkladům. Asi se někomu zdá, že má zaměstnavatel povinností ještě málo. Ale má být pokutován za něco, co by si měl stát s konkrétním člověkem vyřídit sám?

„I zkušenost naší firmy ukazuje, že administrativy spojené s exekucí zaměstnance je opravdu hodně. Každý krok, který tuto agendu usnadní, proto má smysl. Absurdita roku už ukázala na řadu byrokratických nařízení, která podnikatele zatěžovala, ale právě i díky anketě se podařilo prosadit změny. Proto má tento projekt určitě smysl,“ říká Renata Pazourková, národní manažerka pro prodej firemním zákazníkům Vodafone CZ.

Na druhou příčku letošního hlasování veřejnosti o Absurditu roku se dostala povinnost zajistit bezpečnost práce na home office. Jak má zaměstnavatel zajistit, aby zaměstnanec dodržoval bezpečnostní pravidla, když je na home office, to je skutečně výzva! Ustanovení § 317 zákoníku práce vymezuje případy, kdy se na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, zákoník práce nevztahuje. V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se ale žádná výjimka z povinností zaměstnavatele nepřipouští. Zaměstnavatel má povinnost aktivně vyhledávat a řídit rizika, která jsou spojena s výkonem dané práce. To se týká i místa výkonu práce, tedy domácí kanceláře, kterou by si měl ideálně zkontrolovat a například navrhnout zlepšení či upozornit na příslušná rizika, a to včetně rizik elektrické či požární bezpečnosti. Kontrola pracovních podmínek zaměstnavatelem v případě práce z domova však pochopitelně naráží na ochranu nedotknutelnosti obydlí podle Listiny základních práv a svobod. Jak postupovat? Nikoli zákone, ale babo raď! Nezbývá než dodat, co je jisté, a to že náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance.

Třetí příčku si v populární anketě zajistil stavební zákon. O téměř nekonečné době potřebné k vyřízení stavebního povolení se přesvědčil nejeden podnikatel. Délkou stavebního řízení totiž začíná být Česká republika už pověstná. Podle žebříčku sestavovaného světovou bankou se ČR umístila na 156. místě ze 190 posuzovaných zemí, a to s „modelovou“ délkou 246 dnů. Je třeba ale doplnit, že například příprava infrastrukturních staveb reálně trvá až několik desetiletí, běžné stavby pak investoři povolují deset i více let. A jsou známé konkrétní případy, kdy po desetiletém souboji s českým právním systémem dojde k definitivnímu zamítnutí žádosti o povolení stavby, například větrné elektrárny. Jestli je něco skutečnou „antipobídkou“ pro potenciální investory, tak je to skutečně náš nesčetněkrát novelizovaný stavební zákon. Nezbývá než volat po koncepčním a jednotném řešení s jasně nastavenými lhůtami, které nás v tomto ohledu dostane na lepší úroveň než například některých středoafrických zemí, jak je tomu v současnosti.