Brno, 30. dubna 2021 – Populární anketa Absurdita roku, která je každoročně vyhlašována jako součást podnikatelských soutěží Firma roku a Živnostník roku, se letos zaměřila na vládní opatření v souvislosti s koronavirovou epidemií. Ačkoli asi každý chápe potřebu ochránit zdraví lidí, pochopit některá z absurdních a zmatečných opatření už tak snadné nebylo. O vítězi v anketě, jejímž odborným garantem je Hospodářská komora ČR, rozhodovala veřejnost v on-line hlasování.

Chutná koronaviru více v malých nebo velkých obchodech? Jaký protiepidemický smysl, jímž se během uplynulého roku mělo vše řídit, dávalo zavření stovek drobných železářství, obchodů s oblečením nebo třeba kancelářskými potřebami, kam přichází najednou několik málo osob a přesunutí prodeje všeho sortimentu do obřích internetových obchodů, kde se při vyzvedávání na jednom místě hromadily desítky a desítky lidí najednou a kde se třeba kolem Vánoc tvořily stohlavé fronty?

Takovou otázku si kladl asi nejeden drobný živnostník, jehož zdroj příjmu musel zůstat uzavřen. Propady byly obří, některé obchody už neotevřou. A co na to koronavirus? Ten se asi zaradoval. Navíc pochopit, proč a které obchody měly výjimku, to už vyžadovalo skutečně vyšší dívčí. Otevřená zůstala květinářství v době, kdy byl zákaz svateb a veškerých akcí. Za grotesku nebo tragédii – jak kdo chce – pak bylo možné označit výjimku, která platila pro prodej zbraní a střeliva, když dětem nebylo možné vybrat oblečení a obuv.

„Cílem vyhlášení ankety Absurdita roku je lehce upozorňovat na byrokratická nařízení, které komplikují podnikání všem drobným živnostníkům a podnikatelům. Již druhým rokem je vyhlášení ankety ovlivněno mimořádnou situací způsobenou koronavirem, díky které byla spousta příležitostí pro přešlapy. Podnikatelé v narychlo vydávaných vyhláškách a nařízeních se mohli mnohdy rychle ztrácet. Jeden den bylo závodní stravování dovoleno, ale druhý den bylo již zakázáno. Živnostníci a podnikatelé, kteří potřebovali vyzvednout zboží v zahraničí, nesměli za hranice ČR. Nebo bylo vyhlášeno, že se nesmí prodávat nápoje s sebou do kelímku. Na toto nařízení mnozí podnikatelé vtipně reagovali, nabízeli kelímek s nápojem, který dávali do sáčku na pečivo s tím, že obsah není k okamžité konzumaci. Podnikatelé a živnostníci to minulý rok neměli vůbec jednoduché, museli se poprat koronavirovou krizí, reagovat na ni a snažit se najít nové cesty pro své podnikání. Do toho se museli naučit orientovat se v kompenzačních balíčcích a programech nabízených státem a snažit si udržet své podnikání. Jsme rádi, že jsme i minulý rok jako banka mohli nabídnout pomocnou ruku,“ okomentovala Zuzana Filipová, ředitelka komunikace a CSR MONETA Money Bank.

Druhou příčku obsadila káva v pytlíku. Jednou z perliček mezi vládními nařízeními byl zákaz prodeje všech nápojů s sebou do kelímků. Mělo se tím zabránit popíjení na veřejnosti. To, že si lidé berou kelímky a jdou na náměstí, je spojeno s pivem nebo svařákem. Nealkoholické nápoje jako například kávu, si ale lidé berou spíše cestou do práce, takže potenciál shlukování tady viděl asi málokdo. Jak si to správně vyložit, nevěděl v tu chvíli zřejmě nikdo. Na sociálních sítích se začaly šířit fotky, že kavárny začaly dávat kelímek s nápojem třeba do sáčku na pečivo s tím, že obsah není k okamžité konzumaci. Nedostatek sice vláda opravila, ale odhalil způsob schvalování nařízení v časovém presu a bez zdůvodnění. Živnostník provozující občerstvení, aby pak bůhvíkde lovil, jak a podle čeho se má vlastě řídit.

Stupně vítězů doplnily zmatky kolem závodního stravování. Dneska říkáme ano, zítra ne, pozítří ano. Zákaz stravování v závodních jídelnách nevydržel sice ani jeden den, ale tím spíše je ukázkou absurdnosti některých vládních postupů. Otevřít, zavřít, otevřít. Spíše to připomínalo vojenské cvičení než promyšlená protiepidemická opatření. Navíc jídelny už měly v té době nastavená pravidla ve spolupráci s hygienickými stanicemi, zahrnující plexiskla u výdejové části, ale i u stolů, případně omezený počet míst k sezení. Naopak zaznívalo, že zákazem se lidé přesunou do svačináren nebo šaten, tedy do ještě menších prostorů. Takže jako na vojně, ale střelba mimo terč.

Anketa Absurdita roku, která je nedílnou součástí podnikatelských soutěží Firma roku a Živnostník roku, je vyhlašována každoročně. Je skvělou příležitostí, jak upozornit na zákony, nařízení a opatření, která škodí rozvoji malého a středního podnikání u nás. Za dobu své existence přispěla k odstranění celé řady zbytečných zákonů a vyhlášek. Z dnes už zrušených absurdit je možné jmenovat povinnost vést evidenci o kontrolách na zdravotní nezávadnost, ačkoli tuto evidenci mají povinnost vést kontrolní úřady, dále třeba neuznávání dokumentů posílaných úřady podnikatelům do datových schránek jinými úřady za originály nebo vládní nařízení určující firmám, kdy mají vymalovat či vyhlášku ukládající fyzioterapeutům mít ve své ordinaci velké zrcadlo.

Nominace v anketě Absurdita roku 2021:

Za hranice vás nepustíme
Zákaz opustit hranice České republiky vydala vláda společně s vyhlášením nouzového stavu v souvislosti s koronavirovou epidemií v březnu loňského roku. A co živnostník nebo podnikatel, který potřeboval vyzvednout zboží nebo podniknout jiné podnikatelské aktivity spojené s cestováním do zahraničí? Nesmíš, tak nesmíš! Ale proč? Když byl podnikatel nebo živnostník jako kdokoli jiný připraven být následně ve dvoutýdenní karanténě, nehledě na to, že se mohl rozhodnout v cizině zůstat, tak opatření logiku nedává. Vyhlášený nouzový stav umožnil omezit pobyt i pohyb na vymezeném území, ale jak upozorňovali někteří odborníci na ústavní právo, za vymezenou oblast nelze považovat celý svět, nehledě na právo vycestovat stanovené Listinou základních práv a svobod. Za porušení vládních nařízení hrozil až dvanáctiletý trest vězení.
Opatření vlády zakazující opustit hranice České republiky

Káva v pytlíku
Jednou z perliček mezi vládními nařízeními byl zákaz prodeje všech nápojů s sebou do kelímků. Mělo se tím zabránit popíjení na veřejnosti. To, že si lidé berou kelímky a jdou na náměstí, je spojeno s pivem nebo svařákem. Nealkoholické nápoje jako například kávu, si ale lidé berou spíše cestou do práce, takže potenciál shlukování tady viděl asi málokdo. Jak si to správně vyložit, nevěděl v tu chvíli zřejmě nikdo. Na sociálních sítích se začaly šířit fotky, že kavárny začaly dávat kelímek s nápojem třeba do sáčku na pečivo s tím, že obsah není k okamžité konzumaci. Nedostatek sice vláda opravila, ale odhalil způsob schvalování nařízení v časovém presu a bez zdůvodnění. Živnostník provozující občerstvení, aby pak bůhvíkde lovil, jak a podle čeho se má vlastě řídit.
Opatření vlády zakazující prodej všech nápojů s sebou do kelímků

Pomlázky neprodávat
„Velikonoční potřeby nespadají do výjimek uvedených v příslušném usnesení vlády, které omezuje maloobchodní prodej. Vymáhání přijatých protikrizových opatření má v kompetenci Policie ČR,“ uvedl resort průmyslu a obchodu, když se před Velikonoci rozproudila živá debata ohledně možnosti prodeje pomlázek. Ministr průmyslu a obchodu v televizi potvrdil, že vláda o žádných výjimkách v tomto směru neuvažuje. Obchodníci se nestačili divit a smysl zákazu unikal i Svazu obchodu a cestovního ruchu. Vláda podle vyjádření jeho zástupců dokázala překvapit i po roce pandemie. „Nejnověji na vás plánuje poslat policisty, pokud si koupíte velikonoční pomlázku. Zbláznili jste se už úplně?,“ reagoval na Havlíčkovo vyjádření prezident svazu Tomáš Prouza. A na ty, co pomlázky prodávali, asi jakbysmet.
Zákaz prodeje pomlázek na Velikonoce, protože nepodléhají výjimce z usnesení vlády o omezení maloobchodního prodeje

Chutná koronaviru více v malých nebo velkých obchodech?
Jaký protiepidemický smysl, jímž se během uplynulého roku mělo vše řídit, dávalo zavření stovek drobných železářství, obchodů s oblečením nebo třeba kancelářskými potřebami, kam přichází najednou několik málo osob a přesunutí prodeje všeho sortimentu do obřích internetových obchodů, kde se při vyzvedávání na jednom místě hromadily desítky a desítky lidí najednou a kde se třeba kolem Vánoc tvořily stohlavé fronty? Takovou otázku si kladl asi nejeden drobný živnostník, jehož zdroj příjmu musel zůstat uzavřen. Propady byly obří, některé obchody už neotevřou. A co na to koronavirus? Ten se asi zaradoval. Navíc pochopit, proč a které obchody měly výjimku, to už vyžadovalo skutečně vyšší dívčí. Otevřená zůstala květinářství v době, kdy byl zákaz svateb a veškerých akcí. Za grotesku nebo tragédii – jak kdo chce – pak bylo možné označit výjimku, která platila pro prodej zbraní a střeliva, když dětem nebylo možné vybrat oblečení a obuv. Reakci maminek na případné vysvětlení z řad například myslivců by chtěl slyšet asi málokdo.
Opatření vlády omezující maloobchodní prodej

Nejistota kompenzací
Kdo a jak dostane peníze, které by alespoň částečně zmírnily dopady epidemie? V tom se těžko vyznat a o absurdní situace opravdu nebyla nouze. Pětadvacítku vraťte, vyzývaly například berňáky podnikatele. Některé skupiny podnikatelů byly totiž ze státní pomoci v koronavirové krizi vyloučeny. Šlo hlavně o OSVČ, které měly, byť i minimální zaměstnanecký úvazek. Například pokud si řemeslník kromě své živnosti vydělal třeba 3 tisíce korun za činnost v zastupitelstvu, přicházel o celý kompenzační bonus. Stejně tak majitelka obchodu s oblečením, která si na dohodu přivydělávala úklidem. Absurdní situace vedla spoustu lidí k úvahám dát narychlo výpověď. Báli se ale, že by to mohlo být považováno za účelové čerpání bonusu s hrozbou několikaletého vězení. Podobná situace byla u ošetřovného, na nějž neměli nárok ti, kteří mají samostatně výdělečnou činnost jako vedlejší. To ale podle zákona neznamená, že se jedná o vedlejší činnost z hlediska výdělků. Pokud měl někdo například kadeřnictví a vydělal si 35 000 Kč a na vedlejší úvazek třeba 15 000 Kč jako zaměstnanec, je jeho podnikání vedlejší činností a nárok neměl. Chyběla i podpora osobám pracujícím pouze na dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti. V první vlně rozdělování pomoci se zapomnělo také na malá jednočlenná s. r. o., která nedosáhla ani na Antivirus, ani na Pětadvacítku.
Kompenzační bonusy a Covid programy

Závodní stravování? Dneska říkáme ano, zítra ne, pozítří ano
Zákaz stravování v závodních jídelnách nevydržel sice ani jeden den, ale tím spíše je ukázkou absurdnosti některých vládních postupů. Otevřít, zavřít, otevřít. Spíše to připomínalo vojenské cvičení než promyšlená protiepidemická opatření. Navíc jídelny už měly v té době nastavená pravidla ve spolupráci s hygienickými stanicemi, zahrnující plexiskla u výdejové části, ale i u stolů, případně omezený počet míst k sezení. Naopak zaznívalo, že zákazem se lidé přesunou do svačináren nebo šaten, tedy do ještě menších prostorů. Takže jako na vojně, ale střelba mimo terč.
Zákaz stravování v závodních jídelnách, nominováno Svazem průmyslu a dopravy ČR

Nikdo nikam nechoďte, ale nechte si to úředně ověřit
U žádosti COVID – Nájemné II, týkající se kompenzace poloviny nájemného za měsíce červenec, srpen a září 2020, u kterého končilo podávání žádostí na konci ledna (respektive následně bylo kvůli výpadku serverů Ministerstva průmyslu a obchodu prodlouženo do začátku února 2021, bylo jednou z podmínek doložit úředně ověřené čestné prohlášení pronajímatele. Taková podmínka byla zvláště absurdní, v době kulminující pandemie, kdy bylo hlavní snahou maximálně omezit setkávání a pohyb osob. V systému navíc bylo vše dohledatelné a doložené, včetně výpisů z bank. V takovéto situaci nebyl požadavek úředně ověřeného podpisu nutný a představoval další ukázku nesmyslného byrokratického přístupu.
Program COVID – Nájemné II, nominováno Hospodářskou komorou ČR