Brno, 21. prosince 2022 - Pod brněnskými ulicemi se nachází unikátní 21,5 kilometru rozsáhlá síť staveb, takzvaných kolektorů. Místy až 35 metrů hluboko se v ní ukrývají desítky kilometrů potrubí a kabelů, bez nichž by se infrastruktura metropole neobešla. Veškeré aktivity, které se pod zemí odehrávají, vyžadují komunikaci s vnějším světem. Chybějící mobilní signál zde nahrazuje vlastní rádiová síť. Tu doplňují všudypřítomná čidla a kamerový systém.

Brněnskou kolektorovou síť tvoří primární a sekundární kolektory. Primární kolektory leží 25 až 35 metrů pod povrchem, ty sekundární jsou uloženy 5 až 7 metrů hluboko. Celkem dnes pod moravskou metropolí leží asi 21,5 kilometru kolektorů, v nichž je uloženo více než 49 kilometrů potrubí a přes 190 kilometrů kabelů: vodovodní, parovodní a horkovodní potrubí, splašková a dešťová kanalizace, kabely pro rozvod elektrické energie a také metalické i optické telekomunikační kabely.

Veškeré stavební práce, údržba sítí a vlastního zařízení, které pod zemí probíhají, se neobejdou bez možnosti komunikovat s děním na povrchu, s ostatními pracovníky a dohledovým centrálním dispečinkem Technických sítí Brno (TSB), které se o kolektorovou síť starají. „Celý systém kolektorů je proto vybaven vlastní rádiovou sítí. Kolektory mají svoji přesně danou vysílací a přijímací frekvenci, která je určena přímo pro ně. Každý pracovník či skupina jsou před vstupem do kolektoru vybaveni osobní radiostanicí, kterou mají po celou dobu pobytu v podzemí vždy u sebe,“ popisuje Michael Benža z odboru kolektorů TSB.

Rádiovou frekvenci, ovšem vlastní, využívají při pohybu v kolektorech i složky Integrovaného záchranného systému. To se týká například hasičů, kteří pod brněnskými ulicemi pravidelně nacvičují pro případ požáru. Pro komunikaci s dispečinkem TSB si v takovém případě rovněž zapůjčují další radiostanici, v případě plánovaných cvičení je s nimi navíc i pracovník technických sítí, který se o spojení stará.

Vedle rádiové sítě se v kolektorové síti využívají i další možnosti komunikace. Jednou z nich je zvuková signalizace pomocí sirén, které jsou rozmístěny po celé kolektorové síti. „Ta slouží především pro pracovníky centrálního dispečinku, aby upozornili osoby pracující a pohybující se v kolektoru. Jedná se o smluvené zvukové signály pro okamžité opuštění kolektoru nejbližším únikovým východem nebo upozornění dané skupiny či osoby, která nekomunikuje, aby se okamžitě ozvala,“ vysvětluje Michael Benža.

Nedílnou součástí kolektorů je pak systém měření a regulace „MaR“, tedy systém předávání informací z instalovaných čidel a jiného bezpečnostního a dohledového zařízení. Pracovníci centrálního dispečinku se díky němu dozvídají o aktuálním dění pod zemí. Jedná se o informace z teplotních, záplavových, vlhkostních a pohybových čidel, koncových spínačů, měření a sledování hladiny či chodu čerpadel.

„Posledním dohledovým a komunikačním zařízením, které je v kolektorech instalováno, je kamerový systém, který slouží k přenosu živého obrazu dění v nich. Tento systém je v plánu v následujících letech rozšířit a doplnit také v sídlištních kolektorech města Brna,“ dodává Michael Benža.

Foto: archiv TSB