„Jediné potěšení duše a srdce, nejlíbeznější a nejmilovanější Maryšenko! Po listu napsaném z Olomouce nepřihodilo se nic zvláštního. [...] Mši svatou jsem vyslechl v Brně, ve františkánském kostele, kde zrovna byla pouť a svátek svatého Jana Křtitele, a právě dnes církev slaví jeho stětí. Město je krásné, opevněné, zvláště hrad na vysokém vrchu, tvrdá pevnost. Pokud jde o krajinu, nic ve světě se jí nevyrovná: půda je lepší než na Ukrajině. Všechny kopce plné vinné révy, kterou stejně jako broskvemi mají obrostlé své domy. Hustota panáků v poli je taková, že jsem nic podobného neviděl. [...] V Brně jsem dnes obědval u jakéhosi Kolowrata, který spravuje tuto provincii a byl císařovým velvyslancem na mírovém jednání v Oliwě. Docela hezky nás hostil a zhola po francouzsku…“

Těmito slovy popisuje v dopise své choti královně Marii Kazimíře svůj krátký pobyt v Brně polský král Jan III. Sobieský, když v roce 1683 táhl s polským vojskem na pomoc císaři do Vídně obležené Turky. Do Brna vjížděl polský král za slavnostního dunění děl ze Špilberka i z městských valů a za vyzvánění zvonů ve všech kostelích. Přivítán byl městskou radou a tehdejším moravským zemským hejtmanem, hrabětem Františkem Karlem Kolowratem. Ten pro něj také připravil bohatou tabuli s množstvím vybraných jídel a nápojů.

Uskladňování vína

V době, kdy polský král projížděl moravskou metropolí, řešil klášter zábrdovických premonstrátů svízelnou situaci s uskladňováním vína a vinných desátků ze svých vinic z jižní Moravy a okolí Brna. Premonstráti šenkovali svá vína v krčmě přímo v areálu kláštera a zde se také zřejmě víno skladovalo. Snad z důvodů prostorových nebo ryze praktických usilovali o vybudování nových sklepů mimo oblast ohrožovanou záplavami z nedaleké Svitavy. Pravděpodobně začátkem osmdesátých let 17. století začala na návrší naproti klášteru nad řekou Svitavou výstavba nových hospodářských objektů. Dvoupatrová sýpka se zděnými štíty a sedlovou střechou byla hlavním průčelím obrácená do dnešní Vranovské ulice. Ve svahu před ní stál patrový domek s vážnicí, sloužící snad také jako obydlí šafáře a hlídače. V úrovni ulice v ose přízemí byl umístěn portál se vstupem do rozměrných sklepení. Po zrušení zábrdovického kláštera v roce 1784 připadlo klášterní panství náboženskému fondu. Sklepy a sýpka však byly stále velmi intenzívně využívány a do roku 1942, kdy je vyvlastnila Velkoněmecká říše, vystřídaly velké množství majitelů.

V letech 1950 až 1989 objektem disponoval stát a sklepení využívaly postupně nejrůznější vinařské závody. Mezi majiteli byly i Jihomoravské vinařské závody, n. p., Mikulov, do jejichž výrobního plánu byla také zařazena výroba známých brněnských kořeněných vín Metropol Bianco a Roso, Granát a Rubín. Po roce 1992 výroba zanikla a sklepy se poprvé v celé své historii ocitly na krátkou dobu bez využití. V monumentálních prostorách bývalých klášterních sklepů, plných rozměrných dřevěných sudů a nejrůznějšího technického vybavení, se zastavil čas a nevětrané stěny obrůstaly plísní a pavučinami.

Sklepení dál slouží vinařům

Objekt vedený v současnosti pod adresou Jugoslávská ulice č. 4 získal v roce 2002 nového vlastníka. Ten po zjištění stavu celého areálu umožnil provést fotodokumentaci stávající podoby sklepů. Mohutná valená klenba z cihel se vypínala do výše 4 m a nalevo i napravo z ní vybíhaly po každé straně tři dlouhé odbočující chodby do dalších prostor. Celý sklepní komplex byl vyplněn množstvím obrovitých dřevěných sudů, ležících na dubových a cihelných roštech. Cihelné stěny i klenby, technická zařízení, sudy i rošty, vše bylo porostlé plísněmi připomínajícími výtvory neúnavných pavouků. Černý povlak z odumřelé plísně na zdech navozoval dojem spáleniště s pozůstatky požáru. Zmar a zkáza zde předváděly jedinečné představení zániku vinařské tradice v barokních prostorech klášterních sklepů. V současné době je však sklepení po rekonstrukci, a tak, jako jeden z mála objektů, slouží dál vinařským záměrům.

Brněnské podzemí

Brněnské historické podzemí je velmi rozsáhlé a ve výčtu jeho zajímavých a neobvyklých míst lze stále pokračovat. Jen malá část doposud objevených a sanovaných sklepení najde své nové uplatnění v dnešní době. Přesto je činnost spojená s jejich záchranou vedena intenzívní snahou o nalezení toho nejvhodnějšího využití, které by zaručilo alespoň zachování jedinečnosti prostorů těchto staveb. Nečekané objevy, uskutečněné při systematické sanaci brněnského podzemí začátkem nového tisíciletí, přispěly ke vzniku druhého dílu knihy o podzemí pod Brnem. Již v průběhu její přípravy však byly nalezeny další stavební unikáty, jejichž zveřejnění je nanejvýš žádoucí.5

Objev fragmentu předbraní Běhounské brány v parku u Rooseveltovy ulice, nález podzemní prostory pod bývalou hradební věží na Solniční ulici, sklepy sanované na Jezuitské, Dvořákově, České a dalších ulicích jen potvrzují jedinečnost podzemních městských staveb. Sklepy pod Velkým Špalíčkem, na Pekařské a Novobranské ulici i pod celým areálem minoritského kláštera jsou zatím zcela skryty před zraky veřejnosti. Prezentaci by si však zasloužily i labyrinty sklepů pod Mendlovým náměstím, na Hlinkách i pod špilberskými svahy. Ojedinělou historickou památkou jsou také podzemní prostory bývalého řečkovického pivovaru, katakomby kartuziánského kláštera v Králově Poli, stejně jako historické stavby brněnských kanalizačních štol.

Výsledkem průzkumné činnosti je v mnoha případech pouhá dokumentace mizejících sklepení a zničených podzemních objektů. Cyklus článků v tomto časopise se snažil s některými lokalitami a zajímavými objevy seznámit širokou veřejnost. Představoval jiný pohled na historii městské architektury a stavebního mistrovství našich předchůdců, skrytého pod povrchem brněnských ulic, náměstí a parků. Stal se dokumentem připomínajícím novým generacím vývoj specifické stavební činnosti od středověku po současnost – v souvislostech společenských, dějinných i lidských. Nicméně prezentace článků o brněnském podzemí prozatím končí, ale po čase se na stránkách časopisu opět setkáme, abychom dál mapovali nálezy a snahy o zpřístupnění zaniklých podzemních staveb.