Brno, 11. července 2011 - Budovu kavárny Era, postavenou v letech 1928–1929, navrhl architekt Josef Kranz ve funkcionalistickém stylu v roce 1927. Konstrukci tvoří železobetonový skelet s výplňovým zdivem. Hladkou plochu průčelí člení vstup a okna se subtilními rámy grafického charakteru, které vytvářejí dokonale vyváženou geometrickou kompozici. O Eře se v průvodcích o Brně píše jako o klenotu meziválečné architektury.
Odborníci přirovnávají Eru svým významem k vile Tugendhat, která byla postavena o rok později a stojí jen o několik stovek metrů dál. Kavárna má však za sebou mnohem smutnější osud. V roce 1959 byla znárodněna, a ačkoliv byla v roce 1977 zařazena do seznamu kulturních památek, chátrala dál. Po roce 1989 se v restituci vrátil dům třem vnukům původního stavebníka. Noví majitelé dostali v roce 1994 vysokou dotaci od státu, ale stavební firma tehdy špatně zadané rekonstrukční práce nedokončila, peníze zmizely a dům dále pustl. Po dalších letech, během kterých se nebylo možno dohodnout o dalších osudu významné památky s restituenty, byl dům v roce 2002 prodán Luboši Ptáčkovi. Ten do záchrany investoval milióny korun a nechal mimo jiné kavárnu staticky zabezpečit. Na sklonku roku 2008 by schválen projekt občanského sdružení Studia 19, které s majitelem domu uzavřelo smlouvu o dlouhodobém užívání památky. A z evropských fondů, konkrétně z Regionálního operačního programu Jihovýchod, bylo na projekt vyčleněno přes sedm miliónů korun, tedy zhruba 60 procent z celkového rozpočtu. S pomocí dotace se rozhodlo občanské sdružení zajistit rekonstrukci kavárny, obnovit dobový provoz a ve druhém patře vybudovat expozici funkcionalistické architektury Brna se zaměřením na dílo Josefa Kranze.
Jak probíhala oprava Ery?
Průběh oprav nebyl jednoduchý a původní termín otevření se stále posunoval. „Otevření se vlastně nezpozdilo, spíše jsme byli příliš optimističtí v začátcích rekonstrukce," říká David Kuchař z občanského sdružení Studio 19, které za opravou památky stojí.
Mohou tedy Eru už navštívit první hosté?
V těchto dnech jsme už mohli přivítat první návštěvníky. Jsme rádi, že se kolaudace dál neprotahovala a můžeme naplno zahájit provoz.
Vše podstatné už máte prakticky za sebou, jak těžkým úkolem bylo dát kavárnu Era do provozuschopného stavu?
Stavitelství je obecně nesnadný obor a v případě, že se jedná o opravu památkově chráněné budovy, je úkol ještě o to těžší. Díky tomu, že se nedochovaly dřívější prováděcí plány, a vzhledem k tomu, že budova byla ve velmi špatném technickém stavu, připravila nám během rekonstrukce spoustu malých překvapení, která stavbu leckdy zpomalovala.
Odkryly zdejší prostory nějaká tajemství?
Několik nečekaných nálezů se objevilo. Bylo to například několik poškozených kusů luxferových tvárnic, které zřejmě dělníci při stavbě zašlapali do bahna. Ale spíše se nám podařilo realizovat nálezy předpokládané, jako třeba původní barvy stěn ve fragmentech omítek nebo materiály původních podlah a nátěrů schodišťových prvků. Díky těmto nálezům šlo celý interiér zrekonstruovat do původní barevné podoby. Vzhledem k tomu, že v době vzniku stavby se používaly pouze černobílé fotografie, byly tyto objevy pro dokončení stavby velmi cenné.
Jaká byla spolupráce s památkáři?
Památkáři pedanty být musí, je to jejich práce a do jisté míry i povinnost, ale na spolupráci s nimi si rozhodně stěžovat nemůžeme. Naopak se nám díky jejich přispění podařilo získat částečnou projektovou dokumentaci a původní fotografie stavby, což nám v některých bodech velmi ulehčilo rozhodování při návrzích rekonstrukce interiéru.
Co rozhodovalo při samotném vybavení kavárny? Byla to především cena?
Všechno vybavení, a to se týká i stavební části, bylo vybíráno podle pravidel Regionálního operačního programu na základě výběrových řízení, kde je skutečně hlavním parametrem cena. Bylo proto velmi důležité nastavit parametry zadání tak, aby díky ceně neutrpěla kvalita, což se nám myslím podařilo. Snažili jsme se ponechat kavárně pokud možno co nejvěrnější původní atmosféru i co se vybavení a mobiliáře týče. Použili jsme nábytek takřka totožný s dřívějším. Posun je pouze u technologií, které se už nevyrábějí a neodpovídají dnešním technickým požadavkům.
Kolik hostů bude kavárna v jedinou chvíli schopna uspokojit?
Prostor kavárny je vcelku velký a členitý. Jedná se o dvě patra. Takže celkový počet hostů je poměrně flexibilní. Navíc se dá během roku využít i příjemné posezení na dvou zahrádkách a jedné terase v prvním patře. Přitom naší hlavní prioritou bude kvalitní kuchyně.
Co finance, jak jste se s nimi popasovali?
Celkové náklady na rekonstrukci jsou kolem 12 miliónů korun, přičemž naše sdružení do tohoto projektu vložilo cca 5,5 miliónu korun. Zbylá část bude hrazena dotacemi z EU.
Šli byste do rekonstrukce, po těch všech peripetiích, znovu?
Určitě ano, takto významných památek je málo nejen v Brně, ale v celé republice. Být u její rekonstrukce a podílet se na ní je velká čest.
Slovo architekta
Na hladkém průběhu rekonstrukce měl velký podíl také architekt Jan Velek, jehož architektonická kancelář sledovala kavárnu Era a její osudy poměrně detailně a už víc než 25 let. Snahou těchto architektů bylo co možná nejvíce respektovat původní podobu a vrátit pocitově a provozně objekt do stavu, jaký byl v době svého vzniku. Šťastnou shodou okolností bylo zachování původního kavárenského provozu, protože jakýkoliv jiný by znamenal zásadní zásah do stavby. Současné úpravy jsou prakticky nepostřehnutelné. Vzhledem k současným požadavkům na hygienu a velikosti zázemí pro hosty a personál jsou drobné úpravy provedeny v obslužných prostorách a návštěvník je nebude prakticky vnímat. „Máme mnoho projektů, které takto šťastný osud nemají. Mnohé akce ve fázi architektonického návrhu slibují oslnivé vyhlídky, ale většinou se nesejdou všechny nutné složky podmiňující úspěšnou realizaci. Architekt pouze vytváří grafickou předlohu, která bez pochopení investora, bez řemeslné zručnosti zdatné prováděcí firmy a hlavně bez osobního nasazení všech zúčastněných zůstává jen papírovým výkresem nebo počítačovou virtuální vizí," říká Jan Velek.
„Kávu pijeme rádi a často. Doufáme, že Era bude následovat dnes stále častější příklady, kdy káva je rituál a příprava kávy umění, stále častěji rozšiřované také o proces vlastního pražení a míchání kávových směsí," přeje si Jan Velek a určitě nebude sám.
Petr Podroužek,
foto: autor a archív, R. Fiša