Brno, 28. července 2011 - Statutární město Brno ve spolupráci s Domem umění města Brna právě dokončuje rozsáhlý projekt Brněnských architektonických stezek. Od září letošního roku bude volně zpřístupněna internetová databáze brněnských staveb meziválečného období s podrobnými informacemi o více než 400 objektech včetně jejich přesné adresy, GPS souřadnic, MHD zastávek v blízkosti či památkové ochraně. Součástí budou i texty, fotodokumentace a audionahrávky ke stažení přibližující okolnosti vzniku jednotlivých objektů, životní osudy jejich majitelů i architektů a stručnou historii domů. Databáze spolu s internetovým navigačním systémem, tištěným průvodcem a mapou tvoří Brněnský architektonický manuál (BAM), který umožní obyvatelům Brna i zájemcům o meziválečnou architekturu z celého světa absolvovat tematické procházky po předem navržených trasách nebo si sestavit vlastní architektonickou stezku.

Jako ochutnávku architektonických zajímavostí Brna dvacátých a třicátých let minulého století vám přinášíme tento seriál. Seznámí vás se zajímavými objekty, s jejich historií i současným stavem a také úlohou, kterou sehrály v kontextu doby a místa vzniku.

V. Kolonie Nový dům

V roce 1928 se na nově vybudovaném brněnském Zemském výstavišti uskutečnila u příležitosti desetiletého výročí založení republiky Výstava soudobé kultury v Československu. Součástí tohoto rozsáhlého architektonického projektu byla i prezentace nejmodernějšího typu bydlení nazvaná kolonie Nový dům. Skupina šestnácti malých rodinných domů vznikla podle návrhů předních domácích architektů v Brně-Žabovřeskách. Svým zadáním navazovala na jiné podobné evropské projekty, z nichž k nejvýznamnějším patří kolonie Am Weissenhof v německém Stuttgartu zbudovaná o rok dříve podle urbanistického návrhu Ludwiga Miese van der Rohe v rámci výstavy Die Wohnung.

Vzorové bydlení

Brněnská varianta iniciovaná soukromými staviteli Čeňkem Rullerem a Františkem Uherkou a významně podpořená tehdejším Svazem československého díla měla prezentovat ukázku moderního a současně úsporného individuálního bydlení pro střední vrstvy. Výstava měla zároveň vytvořit prostor pro experimentální výstavbu, která by se pokusila řešit otázky týkající se nových materiálů, konstrukcí a dispozičních inovací při stavbě rodinného domu. Vyzváno bylo celkem osm brněnských a jeden pražský architekt. Předem jim byly zadány požadované parametry, jako například výška objektů, dodržení kubického tvarosloví domů či nízká pořizovací cena vzorového domu a jeho okamžitá obyvatelnost. Pozemek obytné kolonie byl vybrán v blízkosti vznikajícího brněnského výstaviště na úpatí Wilsonova lesa. Urbanistické rozvržení a parcelaci území vypracovali na konci roku 1927 dva ze zúčastněných městských architektů, Bohuslav Fuchs a Jaroslav Grunt, na základě dodaných půdorysů domů. Jednotlivé objekty byly rozděleny do skupin a rozmístěny volně po obvodu klínovitého pozemku, čímž vznikla vnitřní společná parková plocha s hřištěm uprostřed.

Typizace versus individualita

Ukázkou minimálního typu rodinného domu, který měl nabízet obyvatelům moderně vybavené bydlení za co nejnižší cenu, byl trojdům architekta Bohuslava Fuchse. Stavbu tvoří tři stejně velké dvoupatrové domy s obytnou přístavbou s garáží v nároží jedné z nich. Při totožné dispozici situoval architekt do přízemí obslužné a skladové prostory sklepa, prádelny a pokoje pro služebnou. Obytné první patro tvořila kuchyně, malá pracovna a jídelna sloužící jako společný prostor. Ložnice rodičů i dětí byly s koupelnou a šatnou umístěny do druhého patra. Fuchs se ve svém projektu snažil vytvořit levný prototyp individuálního bydlení a zpřístupnit jej tak nejširším vrstvám. Velký důraz kladl na inovaci dispozice jasným funkčním rozvržením na pracovní kuchyň, odpočinkový obývací prostor a oddělené ložnice určené pouze ke spaní, což v této době nebylo zdaleka samozřejmostí.

Nový prvek moderního bydlení přinesl ve svém návrhu také architekt Jaroslav Grunt. V interiéru typového trojdomu umístil jídelnu do prostorné kuchyně a obývacímu pokoji tak nově přidělil pouze odpočinkovou funkci.

Typizované bydlení v podobě řadového rodinného domu navrhl i architekt Jan Víšek. Dvojdům s volným přízemím na sloupech funkčně rozdělil na provozní suterén, obytné první patro a soukromé patro druhé. Využil ovšem také střechu s malým přístřeškem, terasou a sluneční lázní. I přesto, že Víšek navrhl volný parter a obytnou střechu zcela ve shodě se soudobými zásadami moderní architektury, nevyužil prostorové možnosti dané železobetonovým skeletem a uzavřel stavbu do zcela tradičního prostorového schématu s plnou fasádou a malými okny. Architektovi se ovšem podařilo díky extrémnímu minimalismu výrazových prostředků a typizaci dosáhnout nejnižších nákladů na stavbu (120 000 Kč) a nejmenší zastavěné plochy (45 m2) ze všech objektů v kolonii Nový dům.

Naopak za nejexperimentálnější stavbu v kolonii Nový dům lze považovat rodinný domek od architekta Huga Foltýna. V pouhých dvaceti letech navrhl stavbu, která svědčí o jeho znalosti a inspiraci tvorbou švýcarského architekta Le Corbusiera a jeho prací ve stuttgartské kolonii Am Weissenhof. Formálně tvořil jeho dům jeden celek s vedlejší stavbou Miroslava Putny, jejich dispozice a pojetí vnitřního prostoru však byly zcela odlišné. Nosný železobetonový skelet umožnil Foltýnovi naprosté prolínáním různých výškových úrovní pater a prosklení fasády. Ústředním prvkem domu byla obytná hala převýšená přes dvě podlaží, druhé patro pak tvořila otevřená galerie s navazující ložnicí taktéž otevřenou do haly a druhou ložnicí v mezipatře. Neuzavřenost jednotlivých místností umožňovala zajímavé světelné efekty, kdy světlo přes prosklenou fasádu procházelo postupně několika místnostmi.

Sousední stavba architekta Putny vykazuje několik společných rysů, jakými jsou volné přízemí na sloupech a střešní terasa. Uvolnění prostoru se v tomto domě ovšem neorientuje do vertikálního směru, ale naopak do horizontální linie. Prostory v jednotlivých patrech nebyly členěny na jednotlivé místnosti, pouze zde bylo příčkami naznačeno dělení na funkční zóny kuchyně, jídelny a obývací haly či ložnic rodičů a dětí. Podle jeho vlastních slov usiloval architekt o natolik funkčně propracovanou stavbu, jež by umožnila naprosto svobodný život jejích obyvatel plný „radostného individualismu".

Manifest moderního bydlení

Jediným samostatně stojícím rodinným domem výstavní kolonie je třípodlažní stavba architekta Jiřího Krohy. Na rozdíl od ostatních objektů, jejichž stavební program vycházel ze zmíněného požadavku cenově dostupného individuálního bydlení střední vrstvy, patří tento dům spíše k příkladům meziválečné vilové tvorby. V jeho prvním patře se nacházela velká obytná místnost s jídelnou propojenou výdejním okénkem s kuchyní. Na tento otevřený prostor navazovala terasa a zimní zahrada orientované do ulice. V blízkosti kuchyně se nacházel pokoj pro služku a vstup na venkovní schodiště vedoucí do zahrady. V prvním patře umístil architekt tři ložnice, hernu pro děti a také terasu přístupnou z chodby a z lázně, která vytvářela intimní venkovní prostor orientovaný k Wilsonovu lesu. Stejně jako u většiny staveb kolonie Nový dům bylo i zde umístěno provozní zázemí do částečně volného přízemí na sloupech. Budování sklepů se totiž ukázalo jako příliš finančně náročné vzhledem ke stavu podzemní vody v této lokalitě.

Originální řešení dvojdomu představil architekt Ernst Wiesner. Nárožní parcela mu umožnila zrcadlové obrácení obou sousedících jednotek s vchody z protilehlých stran. Zákoutí vzniklé po mírném vzájemném posunutí domů vytváří na obou stranách místo pro vstupní terasu se schodištěm. Na hlavní vstup navazuje obývací pokoj s kuchyní, ve druhém patře jsou tři ložnice a koupelna. Přízemní podlaží ukrývá technické zázemí, komory a sklepy. Architekt Wiesner dokázal vytvořit i v omezeném měřítku příjemný obyvatelný prostor. O tom svědčí fakt, že jeho domy se nakonec prodaly jako jedny z prvních a do dnešní doby se zachovaly bez větších stavebních zásahů.

Jediným mimobrněnským architektem, který se podílel na vzniku manifestu moderního bydlení v kolonii Nový dům, byl pražských architekt Josef Štěpánek, blízký přítel a bývalý spolupracovník Bohuslava Fuchse. Jím navržený dvojdům je tvořen dvěma zcela totožnými objekty na půdorysu ve tvaru písmene L. Důraz zde architekt kladl na funkční rozdělení dispozice domu, kdy obslužné prostory umístil do pravé části a obytné místnosti nalevo. Jako výrazný dělící a současně také výtvarný prvek pak použil půlkruhové schodiště, které zpřístupňovalo také obytnou střešní terasu.

Sluneční lázeň v podobě střešní terasy považoval za nezbytnou také nejstarší ze všech architektů výstavy Nový dům Jaroslav Syřiště, který již v této době působil jako profesor pozemního stavitelství na České vysoké škole technické v Brně. Jeho stavba se jako jediná v rámci kolonie vymanila ze škatulky „bílého funkcionalismu" použitím pruhu režného zdiva fasády v úrovni druhého patra.

Setkání s realitou

Přestože Výstava soudobé kultury i kolonie Nový dům zaznamenaly obrovský ohlas mezi odborníky i laiky, problémy spojené s prodejem domů v průběhu konání výstavy svědčí o tom, jak obtížné bylo přijímání progresívních myšlenek nové architektury veřejností. Zejména inovace týkající se změn ve funkčním rozvržení vnitřních prostor narazily na nepřipravené publikum. Stavitelé proto žádali architekty o posečkání s vyplacením honorářů, neboť po několika měsících od otevření kolonie nebyl dosud žádný dům prodán: Výstava moderního bydlení, nedojde-li k povolení prodloužení do konce listopadu t. r. [1928], bude uzavřena. [...] Měli jsme nejlepší úmysly, stavby jsou způsobilé k prodeji, dosud však není prodán z domů ani jeden a zájemců jest velmi málo, ač snažíme se jak insercí, tak prostřednictvím sprostředkovatelů dáti domy na trh, stojí v dopise od stavitelů Rullera a Uherky adresovaném architektu Gruntovi. Poválečný osud kolonie Nový dům nebyl o mnoho šťastnější. Malé rodinné domy s omezenou dispozicí určené pro mladé rodiny byly za socialismu využívány jako vícegenerační, což vedlo k řadě přestaveb a výrazných zásahů do původní koncepce staveb. Fatální roli sehrála také dosud neexistující památková ochrana jednotlivých objektů či urbanistického celku kolonie. V dnešní době je proto její podoba zcela změněna a původní architektonické tvarosloví a duch pokrokovosti a modernismu jsou již jen těžko rozpoznatelné.

Petra Hlaváčková, Šárka Svobodová
Dům umění města Brna