Brno, 2. srpna 2011 - Také v dnešním pokračování seriálu o slavných brněnských kavárnách se vydáme po stopách dalších dvou populárních podniků, které v moravské metropoli vznikly ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Jejich rozkvět však ukončily události v únoru roku 1948 a následný politický vývoj v Československu, který „buržoazním" místům setkávání nepřál, stejně jako jejich soukromým majitelům, jimž byly kavárny znárodněny. A třebaže zůstaly i nadále v provozu, jejich úroveň výrazně klesla.

Z mapy brněnského společenského života pak bez náhrady zmizely v průběhu devadesátých let 20. století.

Kavárna Opera

Velké oblibě se u brněnské veřejnosti těšila příjemná kavárna Opera, která se nacházela v přízemí historizujícího nájemného domu na nároží Kobližné a Divadelní ulice v bezprostřední blízkosti dnešního Mahenova divadla, podle něhož byla také původně pojmenována. Dřívější Café Stadt-Theater nechala v roce 1930 podle projektu Jindřicha Kumpošta modernizovat vdova po posledním majiteli Augustinu Jägerovi Anna. Z někdejšího nepříliš velkého, typicky „rakousko-uherského" podniku tak tehdy vznikla moderní kavárna s rozlehlými, vzdušnými prostorami v parteru i v suterénu, které byly koncipovány, jak nabízelo její umístění na souběhu dvou ulic, na půdorysu písmene L.

Prostory byly výškově diferencovány – po třech schodech se z hlavního sálu při Kobližné vstupovalo přes nejexponovanější nárožní část tvaru několikaúhelníka do kratšího traktu, obráceného do Divadelní ulice. Jiné krátké, ale široké schodiště spojovalo s hlavním sálem tzv. galerii, situovanou v samém středu dispozice směrem do dvora. Toto schodiště pokračovalo do suterénu, díky Kumpoštově zásahu nově zpřístupněného i hostům. Tam byla umístěna stylová vinárna a restaurace; kromě nich měla stálá i náhodná klientela k dispozici také dámský salónek a ničím nerušené prostory herny. Rozměrná okna, přinášející do hlavního kavárenského sálu v přízemí dostatek světla a vzduchu, bylo možno do Kobližné ulice (podobně jako u jiné Kumpoštovy kavárny Savoy) spustit téměř až na úroveň chodníku a opticky propojit interiéry s letní zahrádkou, odkud byl působivý výhled na jednu z nejživějších brněnských křižovatek.

J. Kumpošt, Kavárna Anny Jägerové Opera, 1930. Brno, Kobližná ul. Celkový pohled.

Ve srovnání s kavárnou Savoy, o níž jsme psali už dříve, nebyla Opera sice tak „evropsky" přepychová, ostatně bližší podrobnosti o jejím vybavení a použitých materiálech nebyly ani publikovány, jako tomu bylo u Savoye i u jiných kavárenských a restauračních zařízení. Víme však, že velmi účelně bylo zařízeno provozní zázemí podniku. Jak restaurační, tak přísně oddělená kavárenská kuchyně byly vybaveny na svou dobu nejmodernějšími plynovými sporáky a elektrickými ledničkami, přičemž jejich kapacita stačila k obsloužení až tří set hostů současně, jimž byl k dispozici třicetičlenný personál. Právě z těchto důvodů byla Opera ve třicátých letech pokládána za „nejlepší vizitku brněnského kavárnictví". Také ji však po válce dostihl tristní osud většiny obdobných zařízení v Brně, léta sloužila jako pivnice nejnižší cenové skupiny. V devadesátých letech do ní pak umístil svůj autosalón nechvalně známý brněnský podnikatel Rudolf Hošna. Po něm ji získala Živnostenská banka, která radikální přestavbou interiéru i fasád už jen uspíšila její definitivní zánik.

Palác Alfa

Na počátku třicátých let začal nedaleko od kavárny Opera na rohu ulic Jánské a Poštovské vyrůstat experimentální víceúčelový objekt – palác Alfa, navržený pro obchodně zdatného majitele stavebního podnikatelství Františka Hrdinu pravděpodobně zaměstnancem jeho firmy Karlem Bezroukem. Ten při projekčních pracích Alfy úspěšně využil četných tvůrčích podnětů ze staršího návrhu na tento objekt od Bohuslava Fuchse. Palác byl vybaven podzemními garážemi, premiérovým kinem pro 800 diváků a suterénním tanečním barem Metro-Hall. V přízemí byly situovány obchody, obrácené nejen do ulice, ale soustředěné také kolem zastřešené centrální dvorany-pasáže uvnitř domu. Zde se nacházelo například moderní rychlé občerstvení Františka Lehkého, doplněné prodejem moravských vín. Oběžná galerie nad dvoranou byla určena opět obchodním a také výrobním prostorám pro malé živnosti, například pro dámské krejčovství, hodinářství, obuvnictví, knihařství, pro výrobu umělých květin a rovněž pro služby – kadeřnictví, manikúru a pedikúru. Podle některých projektů byla část prostor v mezipatře do Poštovské ulice vyhrazena i lékařským ordinacím s nezbytným zázemím. Dominantu galerie tvořila velkoryse koncipovaná kavárna Alfa s hernou, která zaujímala celé mezipatro domů Jánská č. 11, Jánská č. 13 a Poštovská č. 10. Jejím nájemcem byl známý brněnský kavárník Vladimír Borkovec, jehož později vystřídal Jan Florian.

K. Bezrouk, Palác Alfa, 30. l. 20. stol. Brno, Jánská/Poštovská ul. Celkový pohled s kavárnou v mezipatře.

V souboru grafických dokladů k paláci Alfa, uloženém dnes v Moravském zemském archívu v Brně, se nachází nesignovaný a nedatovaný návrh této kavárny, podle rukopisu s největší pravděpodobností opět dílo Bohuslava Fuchse. Jeho dispoziční řešení kavárenských sálů však bylo při realizaci značně pozměněno, když původně oddělené místnosti klubovny, salónku a šachového koutku byly vzájemně propojeny, aby tím vznikl velký, prostorově sjednocený sál o několika výškových úrovních, který mohl pojmout více hostů než původní Fuchsova kavárna. Kdo byl autorem této definitivní úpravy, není známo. Doc. ing. arch. Felix Haas, historik moderní architektury a učitel dějin architektury na FA VUT, v Brně uvádí v dopise z července roku 1990, otištěném v publikaci Brněnští židovští architekti, že autorem kavárny Alfa byl brněnský architekt Norbert Troller. Vzhledem k absenci jakékoliv autentické dokumentace, která by mohla toto Haasovo tvrzení podpořit, nelze Trollerovu účast na projektu kavárny ani přijmout, ani zamítnout. Není ovšem vyloučeno, že konečná podoba kavárny Alfa byla dílem už zmíněného Karla Bezrouka.

Kavárna Alfa, 30. l. 20. stol. Brno, Jánská/Poštovská ul. Část kavárenských prostor při Jánské ulici.

Vzdušný a světlý sál kavárny, vybavený typickými kruhovými nebo obdélnými stolky s mramorovou deskou, Thonetovými židlemi a křesílky a čalouněnými boxy při vnitřních stěnách i obvodových zdech, který nabízel zajímavý výhled na rušnou křižovatku ulic Jánské, Poštovské a Minoritské i na oběžnou galerii nad přízemní dvoranou paláce, se stal brzy jedním z vyhledávaných center zábavy v meziválečném Brně. Jako taneční kavárna značně pokleslé úrovně Alfa fungovala až do devadesátých let, kdy ji spolu s celou budovou v restituci získali potomci původních majitelů, kteří však kavárenský provoz v ní zatím neobnovili.

Lenka Kudělková
Muzeum města Brna