Brno, 4. ledna 2012 - V říjnu minulého roku dokončilo statutární město Brno ve spolupráci s Domem umění města Brna rozsáhlý projekt Brněnských architektonických stezek, jehož výsledkem je Brněnský architektonický manuál – Průvodce architekturou 1918–1945. Na internetových stránkách bam.brno.cz je pro zájemce dostupná databáze brněnských meziválečných staveb s interaktivní mapou a informacemi o více než 400 objektech. Osudy vzniku jednotlivých domů, příběhy jejich majitelů a životopisy architektů jsou doplněny o bohatou fotografickou a plánovou dokumentaci. Ke stažení jsou zde také zvukové nahrávky namluvené brněnskými herci a dalšími významnými osobnostmi brněnského kulturního života. Pomocí databáze nebo tištěné mapy lze podniknout několik architektonických procházek po předem navržených trasách nebo si naplánovat vlastní tematicky zaměřený výlet. Pro lepší orientaci jsou stavby značeny i na komunikaci před uliční fasádou a opatřeny pořadovým číslem.

Jako ochutnávku architektonických zajímavostí meziválečného Brna vám přinášíme tento seriál. Seznámí vás s historií několika městských částí a se zajímavými objekty, které lze při procházkách Brna navštívit.

Staré Brno a Švábka

Okolí pevnosti Špilberk patří k nejdéle osídleným brněnským lokalitám. Jižně položené Staré Brno je dokonce považováno za vůbec nejstarší území města. Zásadní roli v jeho urbanistickém vývoji sehrálo založení kláštera na dnešním Mendlově náměstí, který se stal jádrem Starého Brna. Neméně důležitá byla i přítomnost Svrateckého náhonu přivedeného sem od západu dnešní Výstavní ulicí. Náhon byl veden středem dnešního dopravního uzlu Mendlova náměstí a odtékal východním směrem přes území dalších dvou starobrněnských klášterů a špitálu, dnes areál nemocnice u sv. Anny. Severně od Špilberku se rozkládalo území, kterému se podle původu jeho prvních obyvatel říkalo „Švábka". Rozvíjelo se podél dnešní Údolní ulice v mnohem menším rozsahu než Staré Brno, jako jedna ze středověkých předměstských čtvrtí. Charakter Švábky se výrazně proměnil ve druhé polovině 19. století, kdy byla spolu s dalšími předměstími připojena k Brnu. Převážně činžovní domy stavěné po obou stranách Údolní ulice daly základ rozsáhlé obytné čtvrti s jádrem na nově vybudovaném náměstí Obilního trhu. Sama ulice byla důležitou spojnicí centra města se vznikajícími vilovými čtvrtěmi na Žlutém kopci a Kraví hoře. Napojením na Úvoz se pak Švábka stala spolu s Pekařskou ulicí hlavní dopravní komunikací směrem na Staré Brno.

Vila Karla Tomeše

Stavební aktivita se pod Špilberkem výrazně rozvinula ve 20. letech 20. století, kdy po rozšíření území města Brna o okolní obce roku 1919 přinášel zvyšující se počet obyvatel rostoucí poptávku po bydlení. Stavěly se především nájemní domy (zejména v dnešních ulicích Údolní, Úvoz, Gorkého a Grohova), atraktivní lokalita nad Starým Brnem však dala vzniknout i několika vilovým stavbám, které doplnily postupně se rozrůstající zástavbu rezidenční Masarykovy čtvrti. V ulici, která dnes nese jeho jméno, si nechal podle návrhu architekta Oskara Pořísky postavit třípodlažní vilu významný brněnský politik Karel Tomeš. V suterénu přístupném z ulice se nacházela provozní část a byt domovníka, na nějž navazovaly garáže a byt řidiče v přízemí. Zde se nacházela také centrální hala, odkud byly přístupné obytné místnosti, v patře byly umístěny ložnice otevřené do zahrady podélným balkónem. Obytná byla i střecha, jejíž velkou část tvořila terasa s výhledem na město. Jako brněnský starosta z let 1925–1935 stál Karel Tomeš u řady důležitých rozhodnutí a pokrokových tendencí spojených do velké míry s architektonickým a urbanistickým rozvojem města. Za jeho působení věnoval městský magistrát a stavební úřad velkou pozornost regulaci výstavby a územnímu plánování, které bylo koncipováno v souvislostech celého regionu a s racionálními výhledy do budoucna. Do vedení důležitých úřadů se dostali mladí avantgardní architekti, kteří měli volné ruce v prosazování modernistických myšlenek internacionálního stylu, a rozvoj města Brna tak probíhal v aktuálních evropských souvislostech. V roce 1939 se zapojil do protinacistického odboje. O rok později byl však gestapem zatčen a zemřel na konci války v koncentračním táboře v Dachau. Tomešova vila byla roku 1953 zkonfiskována a její správy se ujal Bytový podnik města Brna. V této době byly její vnitřní prostory rozděleny na menší bytové jednotky. V 90. letech došlo k restituci a odprodeji vily zpět právoplatným dědicům, kteří usilují o její návrat do původní podoby.

Oskar Poříska, Tomešova vila

Městské lázně

Meziválečnou podobu Starého Brna zásadně ovlivnila výstavba areálu Zemského výstaviště roku 1928. Vytyčena od něj byla přímá ulice U Plovárny (dnešní Výstavní), která vedla kolem komplexu městských lázní při Rybářské ulici (dnes Veletržní) až k pivovaru. Ve 20. letech 20. století byla základním hygienickým příslušenstvím vybavena pouhá jedna třetina všech brněnských bytů. Brňané tak svoji očistu prováděli ve veřejných lázních, které však v mnoha částech města chyběly. Magistrát se proto rozhodl budovat síť převážně sprchových lázeňských budov po celém městě a zvyšovat tak hygienický standard širokých vrstev obyvatel. Na Svrateckém náhonu se venkovní lázně s bazény nacházely již v 19. století. V roce 1927 byly rozšířeny podle projektu architekta Bohuslava Fuchse o jednopatrovou budovu s plochou střechou, kam byly umístěny převlékací kabiny a další zázemí pro návštěvníky. Areál městských lázní, stejně jako další zástavba v okolí náhonu, byly výrazně poškozeny bombovými útoky během druhé světové války. Ještě v 50. letech se sice uvažovalo o přestavbě lázní na kulturní centrum, k níž však nikdy nedošlo. V 60. letech musel objekt ustoupit modernizaci Mendlova náměstí. Nová urbanistická koncepce architekta Františka Kočího reagovala na požadavek vzniku reprezentativní třídy uvozující areál vysoce navštěvovaného výstaviště. Zasypání Svrateckého náhonu, proražení široké dopravní komunikace Veletržní, asanace historické zástavby v centru náměstí a pouze torzovitá realizace architektonického návrhu způsobila fatální ztrátu genia loci. Jedinou připomínkou prvorepublikového charakteru náměstí jsou uprostřed stojící nájemní domy stavitelů Václava Dvořáka a Jaroslava Brázdy z 30. let.

Bohuslav Fuchs, Městské lázně

Nájemní domy stavitele Václava Dvořáka

Po překonání důsledků světové hospodářské krize ve druhé polovině 30. let se pro stavební rozvoj stala aktuální právě výstavba nájemních domů. Ve snaze zajistit dostatečný počet bytů pro střední a nižší sociální vrstvy realizovali soukromí stavitelé nebo stavební firmy jednotlivé bytové domy i celé uliční bloky podél obou tras, které spojovaly Staré Brno s historickým jádrem města. Kolem Úvozu se stavělo zejména v ulicích Gorkého, Čápkova a Grohova. Na opačné straně špilberského kopce doplnily objekty nájemních domů historickou zástavbu ulic Pekařské a Pellicovy. Podobu obou ulic ovlivnila do velké míry činnost stavitele Václava Dvořáka. Zdejší domy zasazeny ve špilberském úbočí využívají svažitý terén k většímu počtu pater jižních zahradních fasád, které skýtají výhled na Staré Brno. Sám Václav Dvořák si zřídil kancelář v domě v Husově ulici č. 9a, kterou si nechal vybavit podle návrhu architekta Jaroslava Grunta. Fasády nárožního domu jsou však pojaty dosti rozdílně. Zatímco průčelí do Husovy ulice má městotvorný charakter s obchodními výkladci a balkónem, průčelí do ulice Pellicovy je čistě utilitární. Ve vedlejším domě v Pellicově ulici č. 1 měl ordinaci a byt MUDr. Otakar Teyschl, významný český pediatr, který byl sběratelem umění, a zřejmě právě on nadchl Dvořáka pro sběratelství. Dvořákova sbírka avantgardního umění se po konfiskaci v 50. letech stala součástí sbírek Moravské galerie v Brně. Stavební firma Václava Dvořáka realizovala také domy v Pellicově ulici č. 17 a 19, u níž vyniká symetrické řešení fasády s velkým oknem osvětlujícím schodiště a prolomenými prostory lodžií. Poslední patra objektů ustupují z uličního průčelí a vzniká tak prostor pro širokou terasu s výhledem na hrad Špilberk. Domy v Pellicově č. 5 a 5a byly postaveny podle návrhu Jaroslava Brázdy, který působil ve Dvořákově kanceláři, a vyznačují se velkolepou urbanistickou koncepcí. Společně s protějším domem lemují schodiště z ulice Pekařské a akcentují kolmé propojení dvou ulic. Stavby tak vytvářejí monumentální bránu ke kostelu Československé církve evangelické. Malé nájemní domy v Pellicově č. 13 a 13a, kde bydlel i autor domů, architekt Jaroslav Brázda, jsou koncipovány s důrazem na maximální využití omezeného prostoru dvojdomu. Na každém patře se nachází vždy dva větší byty a dvě svobodárny, parter je určen garážím a komerčnímu využití.

Václav Dvořák, Nájemní domy Pelicova 17, 19

V současné době je okolí hradu Špilberk urbanisticky poznamenáno historickými válečnými událostmi. Stejně jako Mendlovo náměstí na Starém Brně, podlehla bombovým útokům i velká část jižní strany Obilního trhu či okolí Husovy ulice. Dodnes zůstala v těchto lokalitách nezastavěná místa, která čekají na vhodné architektonické doplnění.

Dům umění města Brna
www.bam.brno.cz