Brno, 15. ledna 2013 - REQUIEM AETERNAM DONA EIS, DOMINE, ET LUX PERPETUA LUCEAT EIS – ODPOČINUTÍ VĚČNÉ DEJ JIM, PANE, A SVĚTLO VĚČNÉ AŤ JIM SVÍTÍ. Tato modlitba za spásu duše zemřelých, jako výraz úcty k našim předkům, je vytesána do pískovcového bloku kamene zakrývajícího vstup do kostnice.

Tvoří symbolickou připomínku náhrobních kamenů, které v době existence svatojakubského hřbitova na tomto místě kdysi stály.

Kamenná stěna z božanovského pískovce a sedmimetrový kovaný kříž u zdi kostela jsou jedinými nadzemními objekty nově otevřené Kostnice u sv. Jakuba. Obě tato výtvarná díla mají připomenout poslední místo odpočinku mnoha Brňanů pochovaných na svatojakubském hřbitově. Začlenění výtvarných děl do celé expozice bylo součástí záměru tvůrců projektu přistoupit k prezentaci všech historických artefaktů co nejlépe. Návrh expozice byl veden v první řadě snahou o pietní a etický přístup k památce zemřelých. Doplněním prostoru o umělecká díla je toto místo povýšeno do polohy duchovní, kultivované piety a úcty k zemřelým předkům. Výtvarníci přizvaní ke spolupráci měli za úkol vytvořit díla odrážející duchovní rozměr místa, vyjádřit emotivnost konce lidského života v pomíjivosti a neuchopitelnosti času.

Centrální krypta

Autorem reliéfů na kamenné zdi je brněnský výtvarník Milivoj Husák. Na severní straně objektu je kromě již zmíněné modlitby vytesáno množství jmen známých brněnských měšťanů a obyvatel, již byli pohřbeni na svatojakubském hřbitově. Jižní strana kamenné zdi nese v celé ploše reliéfy pěti svatých spřízněných s kostelem sv. Jakuba – sv. Mořice, sv. Doroty, sv. Konstantina, sv. Primitiva a sv. Uršuly. Vstupní kamenný objekt pak doplňuje kovaný kříž od uměleckého kováře Pavla Tasovského jako připomínka někdejšího svatojakubského hřbitova. Tento výtvarník je rovněž autorem tří kovaných dveří, kterými se do kostnice vstupuje. Vstupní hala kostnice, která jako první vítá příchozí návštěvníky, je záměrně materiálově odlišena od historické části. Strohý šedivý beton je přerušen u stropu pouze nasvětlenými průhledy na odhalené základy jedné z kaplí, která kdysi byla součástí kostela. Před samotným vstupem do historické části kostnice je umístěna socha Charóna – převozníka zemřelých do podsvětí. Podle řecké mytologie byl Charón synem boha věčné tmy Ereba a bohyně noci Nykty. Charón převážel zemřelé duše přes řeku Styx – řeku zapomnění, a to pouze do podsvětí, nikoli zpět na svět. Převézt však mohl jen duše řádně pohřbených mrtvých, kdežto duše nepohřbených bloudily navěky na březích řeky. Za převezení vyžadoval jako odměnu peníz. Proto se také občas dával mrtvým pod jazyk obolus, aby mu jejich duše měly čím zaplatit. Autorem tohoto díla je Josef Zahradník a socha je zhotovena z fragmentů nerezové oceli. Představuje starce v polorozpadlé pramici přichystaného na cestu.

Socha sv. Jakuba, autor Jaromír Gargulák

Kovanými dveřmi, na jejichž povrchu se symbolicky vznáší drobné kříže z latinského nápisu Morse Meta Malorum (Smrtí končí veškerá trápení), vstupujeme do historické části objevené kostnice. V jejím prostoru s velmi citlivým a úsporným nasvícením se návštěvník nejprve musí vyrovnat s příšeřím a nechat svou mysl prostoupit stísňující a tajemnou atmosférou. Ocitá se totiž na křížení tří chodeb a je pouze na něm, kterým směrem se vydá. Cestou ho doprovází další dílo, které umocní zážitek konfrontace s předchozími generacemi. V prostoru celého podzemního komplexu se nesou tóny skladby Miloše Štědroně, který ji pro tuto expozici složil. Dvacetiminutová skladba s názvem Sub Terra: Requiem Aeternam je hudební kompozicí, která vznikla jako studiová montáž partitur autora se záměrem vyjádřit jeho pocity a vztah ke svatojakubské kostnici jako k místu důstojného klidu, odpočinku a uctění památky všech zesnulých generací.

V kostniční komoře, která byla objevena v roce 2001 jako první prostora celého komplexu, je umístěno dílo s názvem Věčný svit a jeho autorem je mladý brněnský výtvarník Gary. Socha provedená v leštěném bronzu představuje stylizovanou postavu v hábitu, v jehož odrazu spatříme tisíce kostí vyrovnaných ve dvou sklonitých stěnách komory. Vydáme-li se do další chodby, dojdeme podél čtyř náhrobních kamenů k dílu kováře Pavla Tasovského Duše, které se vznáší nad sestavou ostatků ve slepé chodbě kostnice. Nad nimi je ve vrcholu klenby umístěno dílo sochaře Jaromíra Garguláka Slzy, kanoucí svým zlatým světlem na ostatky pohřbených. Nyní vystoupáme po třech schodech a projdeme vzestupnou chodbou, vydlážděnou z historických cihel, do hlavní krypty. V nepatrném snížení klenby, kde procházíme základovou zdí kostela, vstoupíme do prostoru, který se nachází přímo pod kostelem sv. Jakuba. Jeho socha nás vítá hned u vstupu do hlavní krypty kostnice. Svatý Jakub, patron kostela, nám kyne přátelským gestem a zve nás dál do nitra tříkomorové kostnice. Autorem sochy je rovněž Jaromír Gargulák, který svou bronzovou skulpturu doprovodil textem o pomíjivosti lidských statků: „...neboť pro Pána je pomíjivé právě tak jako květina, která v prudkém letním žáru uvadne a ztratí květy. Vždyť i nejvýznamnější člověk se vším, co vykonal, jednou vezme za své."

Slzy ve slepé chodbě, autor Jaromír Gargulák

Na protější straně první komory kostelní krypty je umístěna socha brněnského sochaře a řezbáře Jiřího Netíka. Nádhernou a něžnou siluetu postavy nazval Andělem a doprovodil ji také textem: „Pomysli v horské výši, snaží se andělé a touží, seslat zlatý jas své dokonalé písně, v hlubinu našeho drahého ticha." Socha Anděla, kterou autor původně vyřezal ze dřeva, byla pro expozici odlita z bronzu. Podél ní již návštěvník vstoupí do největšího prostoru celé expozice, do hlavní komory krypty. Toto kontemplativní a meditativní prostředí navozuje atmosféru kaple. Nachází se zde její obvyklé atributy, jako je ambon, kříž i socha Piety. Vše v půloblouku stěny vytvořené z lidských ostatků, před kterou se vine pás svícnů, umocňující meditativní a duchovní atmosféru, historickou závažnost a společenskou i lidskou důstojnost tohoto místa.

Socha Charóna, autor Josef Zahradník

Autorem bronzové sochy Piety jako symbolu utrpení, naděje a lásky je výtvarník Pavel Hřebíček. Jeho dílo tvoří skutečný klenot celé expozice. Doplněn křížem se stopami trnů a rubínovými krůpějemi, kterými procházejí paprsky světla, ambonem s masívní kamennou deskou, díly kováře Pavla Tasovského, vytváří tento prostor skutečný vrchol celé expozice. Socha Piety je také doprovázena textem z Evangelia podle Jana (19, 38-42): „...potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal..."Celá expozice je uzavřena posledním dílem, umístěným na protější straně hlavní komory. V místě, kterým byla původní kostnice zaplňována ostatky zemřelých a také v místě jediného vstupu do krypty, ve vstupním schodišti. Tento zúžený prostor, krytý kamennou deskou s latinským nápisem odkazujícím na existenci kostnice, nebyl po celou dobu realizace expozice otevřen. Toto místo bylo záměrně vybráno pro umístění skleněné plastiky výtvarnice Magdaleny Říčné s názvem Boží tělo. Jemné valéry barevného skla provedené speciální technologií natavované skleněné mozaiky představují hostii jako Nejsvětější svátosti, neboť dle nauky katolických a pravoslavných křesťanů Tělo Páně je proměněná hostie a krev je proměněné víno. Pohár s plátky květinových lístků v jemných barevných odstínech na skleněném paravánu ukrývá místo, kde život končí a začíná věčnost.

Kostnice u sv. Jakuba v Brně, objevená na podzim roku 2001, patří mezi největší kostnice v Evropě a má v porovnání s ostatními veřejně přístupnými kostnicemi poněkud odlišné postavení. Není v pravém smyslu kostnicí barokní, prezentující výzdobu z lidských kostí a lebek v duchu připomínky Memento mori a nebyla zřejmě plánována k veřejné prezentaci. Její duchovní, historický, ale hlavně filozofický rozměr je ale natolik zásadní, že přesahuje formu prosté prezentace archeologického nálezu. Stává se z ní místo, které se snaží najít analogie v cestě k minulosti, oslovit společnost v přítomnosti a zanechat poselství do budoucnosti. To ji povyšuje v tomto ohledu na kostnici zcela unikátní.

Text a foto Aleš Svoboda

Vyšlo v Brno Business & Style