Brno, 30. dubna 2013 - Při výstavbě bytového domu na ulici Vídeňské proběhl v několika etapách záchranný archeologický výzkum, který vyvrcholil v minulém roce. Svými objevy zcela předčil očekávání archeologů a přinesl zcela nový pohled na dějiny osídlení tohoto prostoru od nejstarších období po dnešek.

První lidé východní úpatí Červeného kopce osídlili již ve starší době kamenné – v období mladého paleolitu, přesněji v době 16 až 12 tisíc let před naším letopočtem. Tento lid sice ještě nevyráběl keramiku, ale množství kamenných nástrojů a zvířecích kostí (mamuta, koně, soba, nosorožce) ukazuje, že daná lokalita byla opakovaně využívána jako krátkodobá lovecko-zpracovatelská stanice, která využívala příhodný terén v dosahu vodního zdroje.

Po několikatisícileté odmlce se zde v mladší a pozdní době kamenné usadil lid kultury s moravskou malovanou keramikou a kultury s nálevkovitými poháry. Oběma kulturám náleží rozměrné exploatační jámy, ze kterých bylo získáno velké množství keramických nálezů. Z nich jistě zaujme např. torzo venuše, drobné zvířecí plastiky nebo početná kamenná broušená industrie (sekery a sekeromlaty), která zde byla pravděpodobně i vyráběna. Nevýrazné osídlení pokračovalo i v době bronzové. Nález spony z doby římské bohužel můžeme přiřadit pouze k ojedinělým nálezům mincí z tohoto období, které jsou známy z blízkého okolí.

Tzv. pisanka - napodobenina kraslice spojovaná s kultem zrození a života

V období 11.–12. století bylo toto území jakýmsi předhradím raně středověké sídlištní aglomerace, jejíž centrum se nacházelo v širším prostoru dnešního Mendlova náměstí, včetně předpokládaného hradu, sídla přemyslovských údělných knížat.

Jeden ze zjištěných hrobů i s pietně vyskládanými kostmi staršího jedince

Výzkumem při ulici Vídeňské se podařilo z tohoto období zachytit hospodářsko-výrobní areál a sakrální okrsek, které byly od sebe odděleny drobným palisádovým ohrazením. Vně se nacházel výrobní areál s více jak 20 pecemi, zjištěny byly doklady zpracování barevných kovů, výroba skleněného šperku, ale i množství železných předmětů (meč, ostruha, sekera, radlice, nože, přezky), kostěných výrobků (střenka nože, tzv. brusle), nebo vzácný nález tzv. pisanky. Uvnitř opevněného areálu se v minulém roce podařilo učinit zcela unikátní objev sakrální stavby – rotundy, kolem které byli pohřbíváni obyvatelé brněnské aglomerace.

Negativ základového zdiva sakrální stavby – rotundy

Prozatím bylo odkryto více jak 400 jedinců, pohřbívaných v dřevěných rakvích do hrobových jam, které byly uspořádány v řadách a orientovány shodně s rotundou. Většinou se respektovaly, ale u některých pohřbů bylo pozorováno pietní složení staršího pohřbu po stranách mladšího. Osobní výbava zemřelých již není nijak bohatá – častěji se nachází jen ženský kruhový šperk – tzv. záušnice, spíše ojediněle skleněné korálky, železný nožík nebo mince ve funkci obolu mrtvých.

Sakrální areál však již během 12. století zaniká a po polovině 13. století se zde začíná rozvíjet středověké osídlení, které kontinuálně pokračuje až do novověku. Kromě dřevohliněné zástavby bylo zjištěno několik ražených sklepů, odpadních jam, zděný sklep, vápenná jáma či kamenná studna, která byla definitivně zasypána pravděpodobně až v 60. letech minulého století.

Lenka Sedláčková
Archaia Brno, o. p. s.