Brno, 1. listopadu 2013 - Rozsáhlý projekt „Brněnský architektonický manuál – Průvodce architekturou 1918–1945" vznikl ve spolupráci Domu umění města Brna se statutárním městem Brnem a za finanční podpory Evropské unie. Jeho výsledkem jsou internetové stránky www.bam.brno.cz s volně přístupnou databází více než 400 brněnských meziválečných staveb a interaktivní mapou.

Dnešní vilová čtvrť vznikala na svazích Žlutého kopce, na úpatí Kraví hory a na stráních nad Pisárkami postupně od konce 19. století. Do té doby se zde rozkládaly pouze pastviny, drobná zemědělská políčka, vinice a mezi nimi stálo několik vojenských strážnic a pracháren. Díky kvalitním hlínám v místním podloží zde bylo v průběhu 18. a 19. století zřízeno také několik cihelen, které zásobovaly stavebním materiálem dynamicky se rozvíjející průmyslové město. Koncem 19. století však došlo k zásadní proměně této lokality. Původně holé kopce byly osázeny stromy, vojenské i průmyslové objekty se postupně bouraly a úbočí Žlutého kopce se začalo, často v součinnosti se stavebními družstvy, přetvářet v takzvané zahradní město. Do počátku první světové války tak byla realizována vilová čtvrť ve spodní části Žlutého kopce, dostupná z centra města elektrickou tramvajovou dopravou. Po vzniku Československa zde stavební činnost pokračovala obdobným způsobem.

„Na Vyhlídce"

Nepříznivá ekonomická situace a poválečná bytová krize, kterou způsobil enormní nárůst počtu obyvatel po připojení přilehlých obcí k městu Brnu roku 1919, vyžadovala úzkou spolupráci státu se stavebními družstvy. K těm nejvýznamnějším patřilo bytové družstvo Úřednická čtvrť, které zpracovalo regulační a parcelační plán čtvrti a vyhotovilo typové návrhy rodinných i činžovních domů. Do poloviny 20. let toto sdružení ve spolupráci s několika brněnskými stavebními firmami realizovalo více než 80 objektů. Družstva se nezaměřovala pouze na obytné budovy, ale věnovala se také stavbě chodníků, zavedení veřejného osvětlení a výsadbě alejí.

Nájemní domy stavebního družstva Na Vyhlídce

Hlavní uliční osou vznikající čtvrti se stala dnešní ulice Lerchova s nově založeným Vaňkovým náměstím, jehož urbanistické řešení z let 1926–1927 bylo dílem stavebního družstva Na Vyhlídce. Architekt Jindřich Kumpošt zde navrhl dvě konkávně prohnutá křídla komplexu bytových domů tak, že vznikla brána lemující vstup do ulice Lerchovy. Multifunkční areál obsahoval kromě bytů i prostory pro obchody a služby v parterech.

Jak je u Kumpoštových staveb této doby časté, puristická koncepce staveb se spojuje s prvky klasicizujícího monumentalismu projevujícího se ve velkorysém a v symetrickém uspořádání. Dnes je čistota původně jednoduchých segmentových elementů narušena přidanými valbovými střechami. Ploché střechy meziválečných staveb totiž často představovaly náročné technické řešení a při nezbytné opravě byly mnohdy nahrazovány levnějšími konstrukcemi s krytinou z pálených tašek.

Nájemní domy stavebního družstva Na Vyhlídce

Na velkorysé obytné bloky navazuje na pravé straně řada malých rodinných domů, které pro stejné stavební družstvo navrhl Jindřich Kumpošt roku 1926. Jednopatrové řadové dvojdomy s předzahrádkami mají sdružené hlavní vstupy zvýrazněné pásem režného zdiva a společnou plochou stříškou. Jde o minimální variantu individuálního bydlení s malými stavebními náklady, společnou příčnou zdí a základním prostorovým vybavením. V přízemí se nacházel obytný pokoj orientovaný do ulice a kuchyň propojená s komorou, vedoucí do malé zadní zahrádky. Na vstupní chodbu navazovalo vlevo schodiště do patra, pod nímž se nacházela toaleta, jejíž kulaté okénko zdobí hlavní fasádu. V patře byly většinou umístěny dva pokoje, lázeň a šatna. Tato ekonomická estetika i koncepce staveb má blízko k sídlištím, která vznikala v době bytové krize po celé Evropě. Moderní puristickou koncepci však u Kumpošta narušují vysoké sedlové střechy, které v tomto případě nejsou pozdější přístavbou. Zřejmě hrály svoji roli při výběru té nejekonomičtější a na budoucí údržbu nejjednodušší varianty, možná obsahovaly již v době vzniku obytné podkroví, jak je tomu dnes. Jednotlivé domky tvořily původně jeden kompaktní celek, který je dnes narušen různobarevností jednotlivých fasád.

Chrám sv. Augustina

Krátce po prodloužení ulice Lerchovy severozápadním směrem k nově založenému náměstí Míru roku 1927, došlo na popud lokálních stavebních družstev k protažení tramvajové tratě na úpatí Kraví hory. Na základě jejich aktivit se realizovalo i několik veřejných objektů, byla zde postavena nemocnice, školy, studentské ubytovny a dlouho požadovaný farní kostel. Neustále se rozrůstající počet farníků Masarykovy čtvrti vedl představitele starobrněnského kláštera k výběru pozemku a v roce 1930 byl u příležitosti 1 500. výročí úmrtí významného církevního učitele položen základní kámen „jubilejního" kostela sv. Augustina.

Kostel svatého Augustina

K vytvoření návrhu chrámu a farní budovy byl vyzván profesor Vladimír Fischer. Projekt vznikl v letech 1929–1930, k dokončení stavby a vysvěcení kostela však došlo až v roce 1935. Fischerův návrh demonstruje formální prostředky funkcionalismu, což se projevuje v hladkých stěnách oproštěných geometrických těles, která tvoří hmotu kostela.

Dispoziční řešení a kompozice jednotlivých architektonických prvků však odpovídá tradičnímu pojetí katolického kostela, které vychází ze starokřesťanských modelů. V tomto případě jde o trojlodní baziliku s převýšenou hlavní lodí s okny, která osvětlují prostor. Hlavní loď orientovaná na severovýchod je ukončena apsidou a její plochý kazetový strop odkazuje k chrámům italské renesance, stejně jako oblouk oddělující apsidu a perspektivně se sbíhající přímky žulové dlažby. Klasicizujícím prvkem je i sloupový portikus hlavního průčelí, k italským vzorům má blízko volně přidružená štíhlá věž zvonice.

Kostel svatého Augustina, interiér

Tyto historické konotace neunikly mladší generaci brněnských architektů, kteří stavbu odmítali považovat za dílo progresívně funkcionalistické. Jeho jedinečnost však tkví spíše v promyšleném urbanistickém řešení, díky kterému je elegantní hmota kostela viditelná z nečekaných průhledů v přilehlých ulicích i v dálkových pohledech na svahy Kraví hory.

Kolonie Pod Vodojemem

Roku 1925 byla Úřednická čtvrť přejmenována na počest prvního československého prezidenta na čtvrť Masarykovu. V té době se její zástavba již nezaměřovala výhradně na typizované a úsporné bydlení středních vrstev, ale do popředí zájmu se dostaly vilové stavby zámožných objednavatelů. Stavebníky byli zejména průmysloví a finanční podnikatelé, často židovského původu, advokáti a politici.

Rodinné domy v kolonii Pod Vodojemem

Vily s architektonicky upravenými zahradami vznikaly jihovýchodně, v odstupu od dosavadní zástavby, ve svazích nad Pisárkami v dnešních ulicích Hroznová, Vinařská a Preslova. Vytyčeny byly dvě nové uliční osy, Barvičova ulice, vedoucí k Wilsonovu lesu, a ulice Lipová, která propojila čtvrť s důležitou dopravní komunikací a tramvajovým spojením na ulici Hlinky. Prudký stavební rozvoj 2. poloviny 20. let byl po vypuknutí světové hospodářské krize roku 1929 vystřídán dočasným stavebním útlumem. Ovšem po stabilizaci hospodářské situace byla na severovýchodním okraji čtvrti, v sousedství Wilsonova lesa, realizována unikátní obytná kolonie Pod Vodojemem z let 1935–1937.

Vaňkovo náměstí

Městský architekt Jindřich Kumpošt byl osloven Obecně prospěšným a bytovým družstvem zaměstnanců Hypoteční a zemědělské banky moravské, aby ve svažitém terénu ulic Rezkovy a Kaplanovy vytvořil zastavovací plán rodinných domků a dvojdomů. Na návrzích jednotlivých domů se podílelo několik brněnských funkcionalistických architektů, jako byl Jiří Kroha, Jaroslav Grund, Evžen Škarda, Mojmír Kyselka, František Kalivoda i Jindřich Kumpošt. Vilové stavby zde využívaly terénu jižního svahu, kam byla orientována většina obytných místností ústících do zahrady, zatímco hlavní vstup a obslužné části domu byly soustředěny do jeho severní části přiléhající k ulici. Návrhy vznikaly většinou pro konkrétní objednavatele, ke kterým patřil obchodník s kůžemi Josef Patočka, brněnský lékař Romuald Kostřica či světoznámý tanečník a choreograf Ivo Váňa Psota.

Masarykova čtvrť v průběhu první republiky postupně splynula se sousedními Pisárkami a Žabovřeskami. Volné parcely zbyly zejména v jihozápadní části. Přestože i zde byla uliční sít již vyprojektovaná, k její výstavbě se přistoupilo až po druhé světové válce. Dodnes si celá čtvrť zachovala svůj charakter atraktivní rezidenční lokality a i v současnosti je místem architektonicky zajímavých realizací.

Petra Hlaváčková, Šárka Svobodová, Lucie Valdhansová
www.bam.brno.cz

Autory barevných fotografií jsou Barbora a Karel Ponešovi