Brno, 21. března 2014 - Důvod, abychom při exkurzi brněnským podzemím v našem seriálu opustili historické jádro, je opravdu pádný. Navštívíme ulici Hlinky, jejíž název bychom mohli bez nadsázky uvádět jako „ulice vinných sklepů".

Tak velkou hustotu a rozsah sklepních komplexů v Brně opravdu nikde jinde nenajdeme. Několik vybraných lokalit při našem putování navštívíme, neboť bez nich by obraz brněnských historických podzemních staveb nebyl úplný.

Název ulice, jak již význam slova Hlinky napovídá, souvisel s hlinitými cestami, které v minulosti vedly obchodníky a podnikatele v západním směru ze Starého Brna do Pisárek, Kamenného Mlýna nebo do Žabovřesk. Vznikla pravděpodobně roku 1737 a tehdy měla název německý – Lahmsttätte, ale později i Schreibwaldstrasse nebo V hlinkách a stala se jednou z nejdelších brněnských ulic. Vycházela na východě ze Starého Brna z místa někdejšího „hliníku" s cihelnou, která zásobovala okolí kvalitními cihlami pálenými z materiálu místních jílovitých půd. Kolem cihelny začaly v první třetině 18. století vyrůstat domky, jež postupně utvořily souvislou zástavbu západním směrem.

Prostranství dnešního Starobrněnského pivovaru se sklepem na víno z r. 1856, akvarel A. Tilhamnera, AMB

Cihelna se nacházela v místě dnešního Starobrněnského pivovaru, který byl na Mendlově náměstí založen v roce 1872. Západní část ulice končila v Pisárkách u řeky Svratky, v lokalitě oblíbených výletů a vyhledávané klidové zóny v okolí i dnes velmi navštěvované Střelnice. Téměř celou svou délkou procházela pod jižním svahem Žlutého kopce, kde byly od 14. až do začátku 20. století vysazovány sady a především vinice. Dnešní Lipová ulice byla v 18. století pouhou obslužnou polní cestou uvnitř vinohradů. Množství vinic na tomto území zásadním způsobem přispělo k budování rozsáhlých a kvalitních sklepení, která se ve většině případů dochovala do dnešních dnů. Téměř v každém domě, který dnes tvoří značně frekventovanou ulici, se nachází neuvěřitelně mohutné a velmi rozsáhlé sklepní prostory, kde se v minulosti vyrábělo, poté zrálo a nakonec skladovalo víno.

Vinárna U Královny Elišky po renovaci v roce 1964, foto V. Uher

Největšími pěstiteli vína byly od 14. století kláštery a mezi ně bezpochyby patřil i klášter cisterciaček na Starém Brně. Založila jej královna Eliška Rejčka v roce 1323, ale půda v jeho okolí, včetně jižních svahů Žlutého kopce, náležela klášteru velehradskému, který si samozřejmě nárokoval i zahrady a vinice podél Svratky. Obratným vyjednáváním se však cisterciačkám podařilo půdu postupně získávat, až nakonec všechny pozemky v roce 1444 za 10 kop grošů odkoupily.

Mendlovo náměstí, Starobrněnský pivovar po roce 1910, archiv R atelier

Přestože koncem 18. století musely cisterciačky klášter nuceně opustit, nově příchozí augustiniáni pokračovali v hospodářské činnosti úspěšně dál. Svědčí o tom i dodnes dochovaný komplex vinných sklepů v areálu kláštera, známý pověstnou vinárnou U Královny Elišky. Sklepení sloužilo pravděpodobně až do druhé světové války k vinařským účelům. Po válce byly prostory využity jako skladiště a teprve v šedesátých letech začala jejich postupná renovace podle projektu architektů Josefa Němce a Kamila Fuchse.

Vinárna byla slavnostně otevřena v roce 1964 a jako příkladný počin obnovy historických památek získal objekt Cenu města Brna. V době svého otevření měla vinárna kapacitu 170 návštěvníků. Monumentální a rozsáhlá sklepení si i v dnešní době udržují historické tradice a vinárna s vinnými archívy, degustačními salónky a hudebním klubem patří v tomto ohledu k nejatraktivnějším.

Aleš Svoboda