Brno, 19. října 2015 - Rozpoznání historických hodnot, citlivost ve výběru materiálů a technologií při obnově, předvídavost a invence při hledání nového využití jsou základní atributy, jejichž dodržení zaručí, že historické památky nebudou ničeny.

Zdaleka ne vše, co nám minulost předloží k úvaze o prodloužení doby své existence, je třeba chránit a zachovat. I památka má právo na svůj zánik. Je však zapotřebí pochopit rozdíl mezi hodnotami trvalými a pomíjivými. Nenahrazovat je neuváženě objekty, jejichž hodnota je nejistá.

Definitivní zánik posledních zbytků historie Staré mincovny v nároží Mečové a Dominikánské ulice přišel na samém počátku nového tisíciletí. Tehdy bylo rozhodnuto zastavět celou proluku „Obchodní galerií Velký špalíček“. Obludné monstrum, naprosto nevhodné do historického jádra města svou arogantní architekturou, vystavilo účet obyvatelům města za laxní přístup k hodnotám vytvořeným našimi předky. Bez dodržení historických parcel byla vyhloubena jedenáctimetrová jáma pro podzemní garáže, která pohřbila středověké i barokní sklepení, archeologické vrstvy s nálezy sahající až do doby bronzové a definitivně zničila historickou paměť tohoto místa. Nezůstalo však pouze u tohoto agresívního aktu.

Devastace pokračovala zničením dvou domů v Dominikánské ulici, kde podlehl destrukci i známý dům s někdejší restaurací „U Lípy“, a tří domů v nároží ulice Mečové a Starobrněnské. Místo nejstarší městské zástavby, se středověkým jádrem, se sklepením s prvky románských konstrukcí a v ještě nedávné době také s pověstnou Valtickou vinárnou, známou také jako vinárna „U Ducháčka“, vzalo za své při budování velkoplošných obchodních prostor s textilem firmy C&A.

Míru devastace lze posoudit i z fotografických záběrů pořízených v roce 1999, připomínajících však spíše válečné běsnění než záchranný archeologický průzkum. Repliky fasád zbořených domů, které na jejich parcelách vyrostly, jsou již jen pouhým výsměchem historii a geniu loci nejstaršího městského bloku.

Výstavba budoucí obchodní galerie Velký špalíček v r. 1999, foto A. Svoboda (vlevo); Sklepení zaniklého domu na Dominikánské ulici č. 1, foto 1979 L. Hanák

Stopy historie města však nezanikají jen neuváženými stavebními zásahy a výstavbou nových nadzemních objektů. Děje se tak i při realizaci staveb nezbytných pro fungování města a zajišťujících komfort jeho obyvatel. K těmto stavbám patří také budování podzemních kolektorů. Stavby, které ukrývají ve svých útrobách inženýrské sítě a rozvody nejrůznějších médií, distribuci pitné vody i vedení kanalizačních odpadů, jsou budovány pod ulicemi, náměstími i parky historického jádra města. Lze tedy předpokládat, že se čas od času dostanou do střetu s historickým podzemím, které se nachází ve stejné hloubce jako linie kolektorů. A pokud starobylá sklepení nejsou odhalena dříve, než dojde k jejich přímé konfrontaci v podzemí, svůj souboj o vlastní existenci většinou prohrávají.

Jeden z mnoha příkladů náhodných objevů při ražbě kolektorů byl zaznamenán v roce 2006 při realizaci kolektorové sítě pod náměstím Svobody. Přímo pod budovou č. 10, známou jako dům „U Čtyř mamlasů“, byl zachycen komplex barokních sklepů. Částečně zasypané sklepy s přístupovými schodišti byly ve velmi dobrém statickém stavu a při včasném objevení mohly být pravděpodobně zachráněny. Avšak vzhledem k tomu, že linie kolektorů již nemohla být změněna, byly nalezené sklepy pouze zdokumentovány a poté zničeny.

Aleš Svoboda