Brno, 27. října 2015 - Průzkum brněnského podzemí poskytuje pro poznání historie města mnoho zásadních dokladů. Postupný zánik objevů a nálezů uskutečněných za posledních třicet let však naštěstí není jeho převažující součástí. Snaha zachovat a nově využít historické objekty přináší své ovoce i v tomto oboru.

A stejně jako v minulosti, tak i dnes je město dříve nebo později začlení do své struktury a bude těžit z jejich vypovídající hodnoty. K tomu, aby počet historických památek Brna narůstal, však musí být učiněno mnoho závažných a fundovaných rozhodnutí.

Objevené prostory jsou staticky zajišťovány s použitím původních materiálů a dodržením tradičních stavebních postupů. Novodobé konstrukce, pokud se jim nelze vyhnout, jsou prováděny s ohledem na celkovou architektonickou koncepci předpokládaného využití. Ne vždy se daří vše realizovat podle představ památkářů a architektů a hořkost z drobných nezdarů je často větší než radost z celého díla. Pokud je však myšlenka dobrá, je nutno akceptovat i dílčí kompromisní hlediska.

Příkladů obnovy a nového využití historických podzemních objektu je dostatek. A pokud způsob jejich začlenění do současného životního stylu odráží i jejich funkce minulé, můžeme být nanejvýše spokojeni. Jako ukázka vhodného přístupu může sloužit množství historických sklepení odkazujících na vinařské tradice jižní Moravy. Jeden z mnoha zachráněných sklepních komplexů se nachází v již zmiňovaném bloku domů s názvem Velký špalíček. V domě č. 12 na Starobrněnské ulici se i díky novým majitelům tohoto objektu podařilo obnovit historické sklepení i s někdejší formou jeho využití.

Dům na ulici Starobrněnská č. 12, foto A. Svoboda; druhý suterén domu, foto Baran-Francán

Dvoupatrový dům se vstupním portálem a s úzkým dvorním křídlem vznikl v období rané renesance. Později byl mnohokrát přestavován a upravován, především v období baroka a pozdního klasicismu. Ve své konstrukci však nese i zbytky gotických zdí. Středověké zdivo je jasně patrné i ve dvoupatrovém sklepení, přestože nejnižší a také značně rozsáhlý druhý suterén byl vystavěn až v době barokní. Jeho největší sklep dosahuje délky téměř 33 metrů a je ve velmi dobrém statickém stavu, neboť v 19. století byl vyztužen mohutnými zpevňujícími pasy. Nejproblematičtější období však přišlo v druhé polovině 20. století. Tehdy byl spodní sklep nepřístupný, neboť byl zasypán hlínou a sutí. V přízemí domu se v sedmdesátých letech minulého století nacházela dílna pro vázání věnců a kytic a sklepní prostory sloužily jako skladiště. Stav objektu byl velmi neutěšený.

Stav sklepů v roce 1976, foto L. Hanák; druhý suterén sklepů domu, foto Baran-Francán

Ještě komplikovanější situace nastala o deset let později, kdy byly sklepy vytěženy a probíhaly zde stavební úpravy, které cenný prostor téměř zničily. Středověká studna, která byla po celou dobu existence domu stále funkční, zaplavila spodní patro sklepů vodou. Statické úpravy betonovým nástřikem a nevhodné stavební zásahy byly však naštěstí v roce 1990 přerušeny.

K zásadní a velmi vhodné rehabilitaci těchto míst pak došlo v roce 2005, kdy byla voda ze studny napojena na stálé odčerpávací zařízení, podlahy z historických cihel doplnily odvětrávané rošty a do sklepení se pomalu začal vracet odkaz brněnských vinařských tradic. V prvním suterénu byla zřízena vinárna s potřebným zázemím a ve spodní části pak rozsáhlý vinný archiv s prostorem pro degustaci vína a gastronomii.

Aleš Svoboda