Brno, 2. března 2011 - Zdobení a obřadní používání vajec sahá do hluboké minulosti, jak dosvědčují archeologické nálezy ze starověkých pohřebišť. Vkládání vajec zemřelým do hrobu, ať už jako potravinový milodar či ve smyslu symbolu nového života a znovuzrození, patří k archaickým kulturním jevům. V Čechách a na Moravě ten rituál přetrval do raného středověku. Významným objevem archeologů je nález skořápek barevného vejce se stopami ornamentu, učiněný v roce 1972 při výzkumu pohřebiště z 11. století na jižní Moravě ve Velkých Hostěrádkách.
O krášleném vejci se zmiňuje ve 14. století český kronikář Tomáš Štítný. Výraz kraslice, zapsaný v nejstarších českých slovnících, pochází ze staročeského výrazu krásliti, krásiti, tedy okrašlovati, které původně souviselo se slovem krásný ve významu červený.
Křesťanství adaptovalo starověký význam vejce jako symbolu života a znovuzrození ve smyslu podobenství zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ve 12. století bylo zavedeno do církevní liturgie velikonoční svěcení vajec (benedictio ovorum).
Barvení velikonočních vajec na červeno je základním zdobením. Odtud se v Čechách a na západní Moravě označuje velikonoční pondělí červeným a Velikonoce červenými svátky. V křesťanském výkladu symbolizuje červené vejce památku na prolitou krev Ježíše Krista. V lidové velikonoční tradici je barvené a ornamentem dekorované vejce odměnou za službu chlapcům, splňujícím úlohu zvoníků při „dřevěném zvonění“ (hrkání, klapání), a darem za pomlázku. Nejstarší zprávu o pomlázce na našem území obsahuje Postilla husitského kazatele Jana Rokycany z let 1453-1457: píše, že se dívky a pacholci pomlázejí a mrskají
o velikonočních hodech.
V milostných vztazích vyjadřovala kraslice dar z lásky. Záleželo na jejím vzhledu a tak si děvčata přinášela vejce k výzdobě ženám, které v tom umění nabyly zvláštní dovednosti. Vybraný motiv a nápis vypovídal o náklonnosti dárkyně.
Za starý způsob dekorování je považováno vykrývání vzoru na vejci včelím voskem a následné barvení. Ve 20. století se začalo užívat výrazu batika, slova cizího (javánského) původu, označujícího vzorování textilu pomocí voskové rezervy. Technickou variantou je nanášení vosku na vejce, kdy se vytváří reliéfní vzor na bílé nebo barevné půdě. Některá barviva rostlinného původu (např. z kůry jabloně či olše, ze zeleného obilí) ze slupek cibule přetrvala do 20. století. Červená barva se získávala z odvaru třísek z fernambukového či brazilského dřeva (Caesalpina echinata; lidově fryžulka, pryzyla), dováženého z jižní Ameriky; v Evropě bylo známo už koncem 16. století. 
Leptání a vyškrabování vzoru spočívá v postupném odkrývání barvy nanesené na povrch skořápky. Kresba je vytvářena tahem zaostřeného dřívka nebo brka namočeného do kyseliny, anebo ostrým hrotem břitvy, pilníku, nože.
Kolorování ryté kresby anilinovými barvami se ujalo počátkem 20. století hlavně na jižní Moravě. Barvení podtrhlo naturalistický charakter výzdoby.
Ve zdobení vejce aplikací se uplatňuje široká škála materiál - sláma, dužina rákosu, textil a textilní vlákna, drátky aj. Ceněné jsou zejména kraslice dekorované ústřižky ječné slámy v sestavách hvězdic a pásů.
Kraslice opletené drátem mají původ v umění slovenských drotárů z kraje pod Tatrami.
Na západní Moravě se udrželo zdobení páskováním: na vejce, uchycené na roztočeném soustruhu, se nanáší barva z tuše štětcem do pásků.
Novodobým jevem, k jehož rozšíření přispěly informace v populárních časopisech pro ženy, jsou dírkované kraslice. Malé kruhové otvory, vyvrtané do skořápky, se doplňují do podoby květů a lístků plasticky bílým i zabarveným voskem.
Od konce 19. století vznikala na Moravě střediska sezónní domácké výroby kraslic pro trh ve městech, např. v Ostrožské Nové Vsi, ve Vnorovech na Veselsku, v Borkovanech na brněnském Kloboucku aj. Tuto tvorbu podchytilo družstvo Zádruha v Praze (1890-1996) a později Ústředí lidové umělecké výroby (1959-1992), které vyhledávalo dovedné tvůrce v terénu a orientovalo produkci na tradiční techniky a vzory.
Se záměrem oživení kraslicového umění vznikly soutěže o nejkrásnější kraslici: první se uskutečnila v Uherském Hradišti v roce 1943. Rozsáhlý soubor kraslic z celostátní soutěže v Praze v roce 1959 byl získán do etnografických sbírek Moravského zemského muzea.
Tvůrce kraslic dnes sdružuje v České republice Asociace malířů a malířek kraslic. Jejím cílem je udržovat tradiční a estetické hodnoty tohoto umění.
Brněnská sbírka obsahuje jak kraslice z českých zemí, se zaměřením na oblast Moravy, tak kraslice z jiných evropských regionů - slovenské, polské, lužickosrbské, bulharské, maďarské, ukrajinské, chorvatské, rumunské.
Výstavy kraslic ze sbírky Moravského zemského muzea byly realizovány ve Slovinsku (Lublaň 1999), ve Finsku (Tampere 2003) a v Rakousku (Kittsee 2000). Výběr z fondu je předveden na současné výstavě v Moravském zemském muzeu.
Výstavní prostor: Mramorové sály Biskupského dvora, Muzejní 1
Termín: 2. 3. 2011 – 28. 5. 2011
foto: MZM
