Brno, 2. března 2012 – Tento týden začínají v Domě umění dvě na první pohled nesouvisející výstavy. Výstavu Pavel Hayek – Otto Zitko a společnou prezentaci Richarda Healyho, Jiřího Maha a Richarda Nikla však spojuje strukturální pohled na svět. Zatímco Zitko a Hayek přitom vycházejí z přírodního a přirozeného rámce, trojice umělců Healy, Maha a Nikl začínají ze strany relativně opačné – designu, průmyslu, řemesla, tedy rámce umělého, civilizovaného. Obě výstavy budou v Domě umění k vidění do 1. dubna.

Společná výstava umělců Otto Zitka (narozen 1959, žije ve Vídni) a Pavla Hayeka (narozen 1959, žije v Brně), iniciovaná ještě brněnským galeristou Karlem Tutschem, představí dvě odlišné, ale vzájemně se doplňující umělecké pozice. Jejich spojení není demonstrativním výrazem předrepublikového vztahu Brna k Vídni, Pavel Hayek pozval Zitka z důvodu tvůrčí spřízněnosti. Kompozice Hayekových obrazů jsou kompozicemi jen do stejné míry, jako je Zitkovo gesto pravým gestem. Barbara Steiner v této souvislosti hovoří o Zitkově komponovaném gestu a Jiří Valoch o Hayekových obrazech bez kompozice – strukturách sui generis. Strukturální východisko je onou velkou souvislostí mezi oběma uměleckými přístupy. Zitkovy nekonečné čáry obrůstající obrazy a vnitřní zdi Domu umění, půdorysně konkrétní Hayekovy struktury se „samy“ staví do pozice designu.

Společná prezentace Richarda Healyho (1980, žije v Londýně), Jiřího Mahy (1986, žije v Praze) a Richarda Nikla (1987, žije v Praze) v Galerii Jaroslava Krále neprobíhá náhodně v rámci jednoho termínu s výstavou Otty Zitka a Pavla Hayeka. Vzájemné vztahy obou výstav, stejně tak jako vztahy umělců nevidíme na první pohled. Oba způsoby však ústí do svébytného strukturálního prostředí, které vytváří svět nových vztahů, jež nejsou podřízeny zákonům současné společenské hierarchie nebo je používají pouze jako alegorii a odkaz; neprobíhají tolik na úrovni formy, ale raději se projevují ve způsobu myšlení a metody. Kurátorkou projektu je Edith Jeřábková.

Zdroj: Dům umění města Brna