Brno, 16. července 2012 - Sólista Baletu Národního divadla Brno Jan Fousek letos na jaře převzal nejvyšší umělecké ocenění v České republice. Odborná porota mu za výkon v roli Valmonta v inscenaci Nebezpečné známosti udělila Cenu Thálie 2011 v kategorii Balet, pantomima a jiný tanečně-dramatický žánr. Není to ale jeho jediné nejvyšší ocenění. První Cenu Thálie obdržel v roce 2007 za ztvárnění role Smrti v inscenaci Svěcení jara. Rok před tím byl nominován na Cenu Thálie za roli Arthura Rimbauda v Úplném zatmění.

Mimo jiné je i držitelem prestižní Ceny Philip Morris Poupě baletu za rok 2003. V angažmá Národního divadla Brno je od roku 2002. Vytvořil zde řadu rolí, klasického i soudobého repertoáru.

Jak se stalo, že z obyčejného kluka vyrostl tanečník vašich kvalit?

Pohyb mě bavil už od malička. Proto mě máma přihlásila do lidového souboru Heřmánek, kam jsem asi dva roky chodil vybíjet svou energii. Soubor sídlil v budově Taneční konzervatoře, takže to pak bylo opravdu jen krůček ke studiu na této škole. Člověk se tam naučí základy, jak s nimi pak ale naloží, to záleží na každém z nás. Člověk musí chtít, jít si za svým a především musí mít štěstí na lidi kolem sebe. Já jsem ho měl. Mohl jsem spolupracovat s Liborem Vaculíkem, který mě opravdu mnohé naučil. Nemyslím teď techniku tance, ale vše, co se týče výrazu a pohybu na jevišti. Mohl jsem být na jevišti s takovou osobností, jakou byla Hana Litterová. Její emoce mě vždycky dokázaly zasáhnout. I od ní jsem se také hodně naučil. Pak už to šlo ráz naráz. Jedna premiéra za druhou, jedna role za druhou a v poslední době i jedna cena za druhou. Každého ocenění si nesmírně vážím. Současně vím, že je tisíc dalších tanečníků, kteří jsou mnohem lepší než já. Snažím se ale dát ze sebe maximum a soustředit se na věci, kterými dominuji, a těmi jsou plastičnost, výraz a emoce.

Jan Fousek, foto A. Špunda

Vaše nominace a následné ocenění Cenami Thálie byly za role, které nejsou a nebyly plně klasické. Dalo by se říci, že vám jsou současné inscenace bližší, byť vystupujete, a velmi úspěšně, v mnoha rolích klasického repertoáru?

Přesně tak, současné balety jsou mi opravdu bližší. Nemusím tolik myslet na techniku a můžu si představení užít. Už jsem někde psal, že dramatický příběh se žádnému princi nevyrovná. A za tím si stojím. Ale přesto těch princů tančím poměrně dost a jsem za to rád, tanečník má být všestranný. Jeden večer holt myslím na techniku, jindy na emoce. No a ideální je představení, ve kterém se mi to podaří skloubit dohromady.

Jan Fousek děkuje za udělení Ceny Thálie 2011, foto Jef Kratochvil

Kolik času věnuje špičkový baletní sólista svému oboru?

Špičkový baletní sólista? ... To nevím. Já tak šest až osm hodin denně. Pořád se mám co učit. Ranní trénink je každodenní součástí našeho života, pak zkouška na představení, které je momentálně na repertoáru, odpoledne výuka svých následovníků na Taneční konzervatoři, protože se už i tomuto věnuji, no a večer buď další zkouška, nebo představení.

Vy jste Brňan?

Ano, narodil jsem se tady a zatím jsem Brnu zůstal věrný.

Máte nějaká místa, která v Brně máte rád, kam si chodíte odpočinout?

Odpočívám většinou doma. Tím, že tam trávím minimum svého času, jsou mi tyto chvíle vzácné. A v létě nejradši někde u moře, kde čerpám energii na další sezónu. Brno se mi ale líbí. Zvláště v posledních letech prošlo zásadní změnou k lepšímu. Zejména centrum konečně vypadá jako evropské město hodné návštěvy turistů. Měl jsem zde už několik zahraničních návštěv a vždycky Brno sklidilo velký obdiv. Za nejhezčí místo považuji nově opravené Moravské náměstí, za nejhezčí ulici Dominikánskou a za nejhezčí budovu Mahenovo divadlo.

Jan Fousek v baletu Nebezpečné známosti, foto Jana Hallová, NDB

Na co se momentálně těšíte nejvíce?

Rozhodně na dovolenou. Letošní sezóna byla dost náročná, zejména psychicky, takže se těším na klid a na období bez intrik, pomluv a starostí. Letošní prázdniny strávím na Floridě a v Texasu. Jsou to pro mě zcela nová místa, takže se opravdu moc těším.

Rozhovor připravila Šárka Motalová, NDB