Brno, 23. srpna 2012 - Třebaže tahle brněnská skupina má v názvu zavádějící číslovku, která přivádí k roku vzniku, není tento údaj úplně přesný. Skupina se začala formovat už v prosinci 1960 a víc jak rok zkoušela, než se poprvé představila neveřejným vystoupením v zrcadlovém sále brněnského hotelu Slovan 25. ledna 1962. Zakládajícími členy byli Petr Směja (kytara) a Dušan Rozbořil, kterého ale na housle záhy nahradil Smějův spolužák Pavel Pokorný. Sestavu doplnili Jiří Rybář (bicí), Pavel Smílek (klavír), Miloš Orság (akordeon) a Petr Fišer (klarinet). V září 1961 do kapely přišel Jan Čarvaš (kontrabas). V začátcích to byl spíš orchestr reagující na dobové trendy v hudbě. Skupina se na jaře 1962 zúčastnila Soutěže tvořivosti mládeže, kde zvítězila v městském i krajském kole. Od října 1963 začala hrát pravidelně na nedělních tanečních čajích v ZK Vlněna na Cejlu a začala si postupně získávat svou posluchačskou základnu.

Důležitý zlom přišel na jaře 1964, kdy došlo k elektrifikaci kapely (baskytara namísto kontrabasu a dvě elektrické kytary) a rozšíření obsazení o Antonína Smílka (doprovodná kytara) a sourozence Michala a Alici Gärtnerovy (zpěv). Došlo také ke změně zřizovatele na ZK Dopravy a spojů a Synkopy 61 hrály ve známém sále U Kozáků v Žabovřeskách. V sezóně 1965/66 působily Synkopy 61 pouze v kvartetu Směja, Pokorný, Čarvaš, Rybář a došlo k výrazné změně stylu, k příklonu k melodickému bigbítu. V květnu 1966 přišel ze skupiny Shakers na post sólového zpěváka Michal Polák. Synkopy 61 kromě vlastní tvorby hodně přepracovávaly zahraniční skladby. Rybář přinesl od svého spolužáka Oldřicha Veselého první skladbu Modré oči a od té doby Veselý pravidelně zásoboval skupinu svými písněmi, které Synkopy 61 doaranžovávaly pro vokální vícehlasy a kytarový sound.

Synkopy 61, Typos, TV Brněnské kolo, 26. 4. 1970

V roce 1966 skupina absolvovala úspěšný zájezd do Polska na Mezinárodní hudební festival v Gliwicích, kde zvítězila v konkurenci sedmnácti kapel. Na pozvání polské Jazzfederace koncertovala ještě v témže roce v Gdaňsku pro 30 000 lidí a také ve varšavském klubu Stodola. V roce1967 Synkopy 61 vystoupily na divadelním festivalu v jugoslávském Zagrebu a v Brně už patřily mezi nejoblíbenější skupiny. V roce 1968 jim vychází u Supraphonu první singl Válka je vůl, který se stal jejich velehitem. Text napsal kamarád skupiny František Jemelka, který s Veselým často spolupracoval. V letech 1966 až 1968 ve skupině působil jako náhradník za Pokorného, který byl v té době na vojně, kytarista a zpěvák Pavel Váně, který výše uvedenou skladbu s Michalem Polákem nazpíval.

Moravští Beach Boys

Na jaře 1967 se Synkopy 61 úspěšně zúčastnily 1. jazzuniversiády v Českých Budějovicích (2. místo) a v prosinci 1967 vystoupily v pražské Lucerně na I. československém beatovém festivalu, odkud si odvezly vavříny jako nejlepší moravská skupina. Vydavatelství Panton jim v Edici Mikrofóra v roce 1968 vydalo i první EP desku s původními písněmi (Vítězství světla / Suita pro Johanna Sebastiana Bacha / Tichej kout / Měl jsem rád tvou peněženku). Inspirace přicházely od britských Beatles, Hollies, Tremeloes, Searchers, ale především od amerických Beach Boys a Association. V roce 1968 Synkopy opět s úspěchem vystoupily na 2. jazzuniversiádě (cena publika a zvláštní cena za skupinový zpěv) a zvítězily v soutěži brněnských skupin Brněnská beatová liga. Na 2. československém beatovém festivalu (1968) oslnily písní Casanova. Skupina se díky orientaci k americkému west-coastu se svou suverénní vícehlasou stavbou stala v té době nejlepší vokálně instrumentální skupinou v Československu. Tady vznikla i přezdívka moravští Beach Boys. V roce 1969 si Synkopy se svými vzory dokonce zahrály na brněnském Zimním stadiónu.

Synkopy 61 v roce 1973

Cesta k profesionalitě

Třebaže skupina natočila v Československém rozhlasu hodně melodických písní (Marťan, Žárlivá dívka, Stálo to za to, Zelená louka...), na klasické album bohužel v té době nedosáhla. V září r. 1970, po deseti letech činnosti, se profesionalizovala. Za prvních osm let své profesionální kariéry odehrály Synkopy 61 neuvěřitelných 1 176 vystoupení a v letech 1968 až 1980 vydaly třináct vinylů (8 SP, 2 EP, 1 LPs a 2 LPM). Od silvestra 1970 do března 1971 díky agentuře Plonner absolvovala 90 vystoupení v Rakousku k tanci, kam se ještě vrátila v únoru a březnu 1973. V roce 1972 absolvovala koncertní turné po Polsku a Slovensku s hostujícími zpěváky Helenou Blehárovou, Petrem Dopitou a Tiborem Lenským. Navzdory tomu kapela zvolna přitvrzuje a reaguje na dobový hardrock skladbami od Uriah Heep, jejichž české verze se také objevují na deskách Park (The Park), Bílý vrány (Easy Livin'), Hrej se mnou fair (Look At Yourself). Skupina nahrála v roce 1972 desku Festival (LP special) a v roce 1973 desku Xantipa (LPM), kde převažují vlastní skladby na texty Milana Hanáka. 9. prosince 1973 odehrály Synkopy v brněnském Divadle bratří Mrštíků svůj 1 000. koncert.

Od ledna 1974 pak posílil Synkopy 61 jako varhaník, výtečný zpěvák a skladatel Oldřich Veselý, což skupinu umělecky pozvedlo na vyšší úroveň. V roce 1974 se Synkopy 61 chtěly zúčastnit písňového festivalu Bratislavská lyra. Veselého skladba Poselství dětem (textovaná Milanem Hanákem) se dostala do soutěžní přehlídky, ale Synkopám 61 ani Veselému nebylo umožněno vystoupit a tuto skladbu interpretoval Karel Zich. V témže roce Synkopy 61 natočily svůj umělecký vrchol, další LPM Formule 1, který vyšel v roce 1975. Vedle zajímavě zaranžovaných skladeb zaujal především širší formátový útvar. Ve suitě Touhy se skupinou spolupracovala dechová sekce Bromova big bandu a objevily se zde i zvuky vichřice a štěkot polárních psů, jakýsi předobraz domácího artrocku. Koncem léta 1975 odešel za značné nelibosti ostatních členů Veselý do Prahy a přijal angažmá ve skupině Modrý Efekt. Skupina tím ztratila výraznou uměleckou osobnost, což znamenalo zásah do její hudební koncepce.

Synkopy 61 po návratu z Rakouska, duben 1971

Synkopy 61 končí

Kapelník Směja za podpory skupiny cíleně pracoval na tom, aby Panton realizoval regulérní album. Tehdejší šéfredaktor Aleš Sigmund měl ale výhrady vůči textům a doporučil Smějovi k přetextování známého textaře Ondřeje Suchého. Ten se ujal svěřené práce, ale ve finále stejně k realizaci alba k velkému rozčarování Synkop 61 i textaře Suchého nedošlo. Třebaže v Melodii na něj vyšla anonce a projekt měl název Ohlédnutí (1977). Nerealizován zůstal i pozdější albový projekt Kolemjdoucí (1979). Do vlastního repertoáru skupiny se začaly vracet zahraniční skladby, zejména od skupiny Queen.

V roce 1978 skupinu posílil absolvent brněnské konzervatoře, violoncellista, zpěvák a hráč na akustickou kytaru Vratislav Lukáš, který se stal vítanou transfúzí pro kapelu. Ale v prosinci 1979 odchází ze Synkop 61 zpěvák Michal Polák, čímž dochází k zahájení personálních změn uvnitř kapely...

Dodnes se vedou nedořešené úvahy nad tím, zda Synkopy 61 měly udržet vzájemnou kooperaci bez ohledu na další vývoj a zůstat propojeny svými tradicemi, anebo radikálně změnit koncepci a promluvit tak do progresívnějších hudebních principů. Jejich příznivci, pamětníci a kamarádi jsou rozděleni zhruba na dva tábory a asi to tak i zůstane. V každém případě skupina pod názvem Synkopy 61 končí...

V roce 1995 byly Synkopy 61 nakladatelstvím FT Records vzkříšeny ke sporadickému vystupování s mírně pozměněnou sestavou (staré obsazení doplnil baskytarista a zpěvák Vilém Majtner a v roce 2006 klávesový hráč a zpěvák Jan Korbička) a reagovaly tak na vydání jejich hudební tvorby na CD nosičích, které vrátily československou big bítovou legendu na hudební scénu.

Petr Gratias
Foto z archivu Ing. Petra Směji