Brno, 27. února 2013 – Nová retrospektivní výstava Muzea města Brna představí vůbec poprvé po 40. letech brněnskému publiku malířskou osobnost Ludvíka Voneše. Soubor děl mapuje tvorbu autora od jeho začátků ve 40. letech až po závěrečné práce z let sedmdesátých. Výstava Ludvík Voneš: malba, kresba, grafika potrvá v západním křídle hradu Špilberk od 28. února do konce března, informovala mluvčí MMB Michaela Budíková.

Vonešovo dílo bylo v Brně naposled vystaveno v roce 1970 v Domě pánů z Kunštátu tvorby. Vystavená díla jsou zapůjčena z pozůstalosti autora, o kterou od umělcovy smrti vzorně pečuje jeho rodina. Přehled je doplněn několika exponáty ze sbírek Muzea města Brna.

Výstavu otevírá soubor více než dvou desítek kreseb pastelem, uhlem a barevnými křídami, které v prostoru severní chodby návštěvníkům utvoří prvotní představu o umělcově výtvarném vývoji od předmětného vyjádření po zcela abstraktní kompozice. Soubor těchto prací na papíře, provedených s virtuozitou a lehkostí navíc upozorní, jak nebývale citlivým kreslířem Ludvík Voneš byl.

Hlavní část výstavy představí na malířském díle umělcův vývoj již v detailnějším pohledu. Na počátku stojí několik obrazů dokumentujících umělcovu rodinu a osobní prostředí. Jde o autoportréty, portrét umělcovy ženy a pohled z okna brněnského ateliéru. Po dobovém filmovém dokumentu následuje první samostatný okruh Vonešovy výtvarné cesty tzv. zelené období. V něm se umělec zaměřil na možnosti barevných stupňů a jejich emocionálního a významového působení v rámci jediné výchozí barvy. Jde o zátiší, portréty, figurální výjevy pozvolna se oprošťující od vazby k viděnému modelu a to buď částečnou geometrizací tvaru a kubizujícím prolamováním ploch, nebo naopak živou expresivní malbou.

Následný soubor maleb z 50. let prezentuje linii umělcovy tvorby navazující na expresivitu „zeleného období" a zaujetí stylizovanou figurou a portrétem. Vonešovu cestu k abstrakci zastupuje soubor ve druhém výstavním sále. Jde o práce vytvořené ve Francii nebo ovlivněné tamějším pobytem. V roce 1941 totiž Voneš získal podporu od České akademie věd a umění, a v lednu 1946 obdržel stipendium Ministerstva školství, věd a umění, v rámci kterého se ihned vypravil do Paříže. Zde setrval až do roku 1948 a opakovaně se sem vracel ještě v roce 1968. Setkáním s představiteli francouzské malby 40. let se Vonešovi otevřely další možnosti výtvarného uvažování. Paleta se rozzářila, lomenou barevnost nahradily přímé intenzivní tóny a v malířském gestu se začala stále důrazněji uplatňovat dynamika, intuitivní rytmizace a silná geometrická zkratka.

Přehlídka vrcholí v největším výstavním sále, kde divák spatří rozměrná abstraktní plátna, v nichž se obrazová plocha rozpadá do krystalických barevných ploch a prolamuje se v nekonečno dalších prostorů. Jednotlivé barevné formy jsou většinou pravoúhlé, hrotité, mnohdy protkané živými zprohýbanými liniemi, které zintenzivňují vnitřní pohyb kompozic a odkazují k plynutí času.

Nehledě na výčet výtvarných postupů a technik utváří dílo Ludvíka Voneše sourodý, vzájemně provázaný celek, ukotvený v jedné výtvarné citlivosti. Už proto si tvorba tohoto umělce, který v nepřízni lidského osudu i politické situace dospěl k nezaměnitelné původní výrazovosti, zaslouží pozornost.

Zdroj: MMB, foto: Z cyklu Válka, 1945