Brno, 4. prosince 2013 - Josef Polášek je další z rodu valašských bardů, kteří psali a píšou historii českého divadla a filmu. Letos osmačtyřicetiletý herec se narodil v Gottwaldově a vyučil se elektromechanikem v oboru silnoproud. Muselo už v něm ale být i silné pnutí k divadlu, protože pak absolvoval studium na brněnské JAMU.

Tam vzniklo silné herecké přátelství se spolužáky Markem Danielem, Pavlem Liškou a Tomášem Matonohou, s nimiž po absolvování přešel do společného angažmá do brněnského HaDivadla.

Po devíti letech pak odešel do Prahy a od roku 2003 byl členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí. Svou filmovou kariéru zahájil v roce 1997 ve filmu Stůj, nebo se netrefím a z dalších je dobré připomenout filmy Mistři, František je děvkař a zejména Polski film, natočený s přáteli z HaDivadla. Do našich domácností dlouho vstupoval i v roli Hynka Kupsy v seriálu Vyprávěj.

Počítám-li dobře, v Brně jste strávil asi dvacet let svého života. Co pro vás tedy Brno znamená?

Ne, nebylo to tolik. V Brně jsem se ani nenarodil, jak se mnohde o sobě dozvídám, takže nejsem Brňák. Je to dohromady i se školou třináct let. Brno mám ale rád. Je to největší moravská vesnice. A to vůbec nemyslím zle, ale naopak. Lidi tu mají k sobe blíž. Nepanuje tu taková anonymita a shon.

S Tomášem Matonohou v Butch Cassidym a Sundance Kidovi

Když přijíždím do Brna, říkám si, tak koho cestou potkám. A vždycky do pár minut uvidím někoho, koho znám aspoň od vidění. Město má malé centrum a v něm není těžké na někoho známého takto narazit. Brno je originál a nikde ve světě nenajdete město jemu podobné.

Cestu k divadlu jste vzal trochu oklikou. Na JAMU jste nastoupil až v pětadvaceti a vaši spolužáci byli o šest sedm let mladší. U studentů jde už o rozdíl jedné generace. Neměl jste s tím problém?

Chlapi dospívají pomaleji než holky. Byl jsem pomalý i mezi chlapama. Pak všichni studenti tehdejší JAMU se znali jménem. Nebylo nás tolik a rozdíly prvák – čtvrťák se stíraly. Každou středu jsme se scházeli v klubu JAMU na pivo a tam se potkávala divadelní fakulta nejen mezi sebou, ale i s hudební fakultou. Takže jsem příliš rozdíly necítil. Navíc v našem ročníku byly věkové skoky po revoluci největší.

Vaše herecká parta z HaDivadla se periodicky stále objevuje v různých projektech a také se stále ještě točí kolem Brna. Je v tom nějaké fluidum?

Nemyslím, že by v tom bylo něco nepopsatelného. Čtyři spolužáci nastoupili po škole do jednoho divadla a sedli si. Ale často i nesedli. I spory byly, ale nikdy to nikdo nevyšrouboval do absurdity nadosmrtné uraženosti a odchodu z „kapely".

Josef Polášek a jeho dcera Alžběta

Úžasně se mně líbil Polski film, z něhož cítím velké vnitřní souznění tvůrců. Dokonce bych řekla, že možná i větší než úsilí vtáhnout do hry diváka. Mně to vůbec nevadilo, ale mělo to tak být?

Víte, nikdy jsem nezažil, a to ani u slabého filmu, že by kdokoli z tvůrců chtěl něco ošidit, že by to či ono dělal schválně blbě. Ani my jsme si neřekli, kašlem na diváka, natočíme si film o nás pro nás. Vytvářeli jsme příběh, který občas vycházel z našich reálných společných zážitků, a chtěli jsme tím samozřejmě diváka zaujmout. To je to zásadní. Neustále vyskakovat z vlastního pohledu a dívat se na film okem diváka. K tomu patří i nepodbízet se.

Je pro vás lepší stálé angažmá s klasickým repertoárem, nebo dáváte přednost projektům, které pomáháte stavět za pochodu, jako je Komediograf nebo Ivánku, kamaráde?

I v angažmá stavíte často projekty za pochodu. Humorkuju. Ale asi rozumím, jak to myslíte. Důležité je si o svém času co možná nejvíce rozhodovat sám. Toto v angažmá není dost možné. Pak se totiž můžu lépe rozhodovat buď pro klasiku, nebo projekt za poklusu.

V představení Zlatá šedesátá

Nejsem přítelkyní reklam, ale líbil jste se mi v reklamě na žvýkačku Orbit.

Děkuju.

Udělal jste ji skvěle, s odstupem a lehkostí a v záplavě tupých podprahových ataků byla osvěžením. Bavila i vás?

Bavila velmi. Byla to ta příhodná doba, ve které se sešla spousta příznivých podmínek a lidi, aby tato reklama vznikla.

V seriálu Vyprávěj jste byl uvážlivým elektrotechnikem. Původní profesí tedy blízko, ale co charakterem?

Ze začátku byl Hynek Kupsa charakterově lehce nalevačku. Ale pak už stále rovný, myslím zdravě sebevědomý chlápek, sršící neustále bonmoty. Někdy taky takový ten chlap mudrlant.

Marek Daniel nedávno říkal, že by se klidně jednou do Brna vrátil. Říká se ale, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Šlo by to i u vás?

Já se tam neustále vracím. Ovšem natrvalo by to už asi nešlo. S tou řekou to bude nejspíš pravda.

Rozhovor připravila Alena Štěpánková