Brno, 16. dubna 2014 - Muzeum města Brna představuje na Špilberku retrospektivní výstavu ostravského výtvarníka Josefa Odrášky. Letos je to přesně 35 let od doby, kdy se začal na plný úvazek věnovat volné umělecké tvorbě.

Začínal volnou grafikou, poté pokračoval monumentálními obrazy s ostravskou tematikou, v poslední době se věnuje také instalacím. Svá díla vystavoval kromě ČR také ve Finsku, Japonsku, Německu, Itálii, USA i ve Francii. V Brně se v minulosti účastnil několika kolektivních výstav, celkem čtyřikrát vystavoval na bienále grafického designu, ale první samostatnou výstavu má až nyní na Špilberku. Výstava potrvá do 25. května.  

Malíř a grafik Josef Odráška je svou tvorbou pevně zakotven na severní Moravě, potažmo na Ostravsku, ale jeho dílo je významné v kontextu celé České republiky. Za praktickou průpravu vděčí svým učitelům na Střední umělecko průmyslové škole v Uherském Hradišti, kde studoval u profesorů Jana Blažka, Josefa Berana, Karla Hofmana, Jiřího Jašky a Jana Hanáčka. Po studiích zůstal věrný svému oboru a pracoval jako propagační grafik v reklamě, vytvářel věděcké a popularizační ilustrace. Do výtvarného života výrazně promluvil až v sedmdesátých letech účastí v řadě kolektivních výstav, kde představil svá díla v oboru užité grafiky.

Postupně se však Odráška osvobozoval od účelové povahy tvorby a hledal svou vlastní cestu k osobité umělecké výpovědi, nejprve v oblasti volné grafiky a poté i v oblasti malby, která začala později v jeho díle dominovat. Inspiraci nacházel v sociálních a civilizačních tématech typických pro ostravské prostředí. V jeho obrazech najdeme motivy stavenišť, průmyslových provozů, městských periférií či jiných, člověkem opuštěných zákoutí. Odráška přitom tyto „nefotogenické“ reálie neuhlazuje, představuje realitu v její skromnosti, nehledá obsahy či symboly jiného světa. Takto laděnými díly zaujal laickou i odbornou veřejnost již v polovině let osmdesátých, byť malými autorskými výstavami. Náležitě představit mohl své dílo teprve po roce 1989, především tu část, kde využíval monumentální formy. Na krajském Salónu severní Moravy, uspořádaném v Domě umění v Ostravě v roce 1992, byl za kolekci takových rozměrných obrazů také oceněn.

Již dříve, na konci osmdesátých let, se v jeho tematickém rejstříku začaly objevovat abstraktní přírodní scenérie připomínající spletitost větvoví stromů, které se postupem času vyvinuly až v autonomní vesmíry, podobné automatickým kresbám pozdních surrealistů. Svou osobitou podobu a kompozici získaly po roce 1991, kdy se Odráška podrobil vážné operaci a zažil pooperační kóma. Tato zkušenost mu přinesla nové optické vjemy, které se přenesly i do tvorby. Ve stejně době vytvářel i expresívní, syrové až surové rustikální grafické listy, jimiž se vyjadřoval k ničení tvořivé podstaty člověka, ničení individuality, potažmo k pošlapávání lidských práv a demokracie.

Odráškova rozsáhla pedagogická praxe brání autorovi v odtržení od publika, jeho metodou není monolog, jímž by se ujišťoval o své neomylnosti, ale harmonie v dialogu. Jeho tvorba je poznamenána neustálým hledáním, zkouší nové techniky a technologie, v poslední době třeba paint brush, fotoplátno, velkoformátové tisky. V jeho díle lze najít vlivy několika uměleckých směrů či proudů, od recionálních tendencí (představovaných dílem př. Zdeňka Sýkory a Milana Grygara) až po americký fotorealismus a postmoderní konceptuální vlivy. Od komorních grafik se v průběhu let přenesl až k abstraktní tvorbě a od ní až k novějším médiím (objekt, instalace). Na výstavě v ostravském Domě umění v roce 2002 se mezi obrazy, velkoformátovými kolážemi i kašírovanými objekty například objevila i instalace – „Křeslo pro hosta“, satira virtuálního světa, klamného a uměle vytvořeného mediálního obrazu našeho života se všemi jeho neskutečnými atributy.

Zdroj a foto: Muzeum města Brna