Brno, 6. března 2015 - K významnému životnímu výročí poskytlo město Brno výtvarníkovi Rudolfu Lorenzovi (1945), mj. laureátovi Ceny města Brna, svoje prostory k uspořádání výstavy, jež je průřezem jeho celoživotní tvorby. Vernisáž v Křížové chodbě nové brněnské radnice se konala 2. března.

Expozice se člení do několika cyklů v závislosti na tom, jak postupně díla vznikala. Rudi Lorenz začínal malbou brněnských motivů, které nezapřou ohromení a okouzlení Brnem, do něhož přišel ze Slovenska, krajiny svého dětství.

Kromě Brna jsou tu ovšem také ženy. Ambivalentnost těchto vztahů vyslovil cyklem Muž a žena – žena a muž, který ukazuje naše malá životní dramata, s nimiž se tvůrce vyrovnává nacházením, vykládáním navenek jejich groteskních stránek.

Stejně tak řeší tíživost doby. Může nám uniknout smysl názvu cyklu ŤAŤALAŤA TITILITI, pokud si neuvědomíme, že je to výsměšně zpitvořené slovo TOTALITA. S tím, co nás trápí a leká a s čím si nevíme rady, se lze nejlépe vypořádat tak, že to zesměšníme, že tomu nasadíme šaškovskou čepici. Rudi Lorenz si tu našel způsob, jak se zbavit nočních můr – tím, že si je nasvítil svou imaginací a ukázal jejich Achillovu patu neočekávaným pohledem pod sukně předstírané vážnosti. Deformující moc totality uplatnil na ni samu a předvedl, jak je pitvoření, k němuž nutí, směšné.

Touto hrou Rudi Lorenz dospěl až k dílům, v nichž k novému životu v nových souvislostech povolává věci, které už svůj život zdánlivě dožily, zlákán touhou znovu ukázat, jak byly a stále jsou krásné. Očarován nejen jejich tvarem, vzhledem a materiálem, ale také tím, čím působí na hmat, otevřel jimi okna do našeho světa dětem handicapovaným, kdy děti slabozraké a slepé mohou krásu  ohmatat.
Ještě jednu oblast, již přetváří k obrazu toho, co chce vyjádřit, Rudi Lorenz našel: okouzlila jej kytara jako estetický předmět a využívá její tvar k metaforickému sdělení svého postoje k světu a svého náhledu na to, co je krásné.

Hravost nezapře ani názvosloví jeho dílek a děl – nejen si rád hraje s hmotným materiálem, ale i se slovy a vytváří z nich stejně jako z použitých předmětů neobvyklé a zcela nové estetické předměty. Je v tom ukryt vůbec princip jeho umělecké tvorby: hrou dávat nový smysl a význam předmětům zdánlivě všedním, čímž vznikají neotřelé, nápadité kompozice, v nichž tyto věci vstupují do nečekaných vztahů a souvislostí, překvapují tím a budí veselí takto vznikající groteskností.

Autor: Vilém Kmuníček, foto: Zdeněk Rauš