Brno, 24. září 2015 - Za výmluvným názvem Ó, Brno! se skrývá autorská inscenace studentů činoherního herectví Janáčkovy akademie múzických umění. Desítka mladých herců představí nezvyklý divadelní titul při nedělní premiéře 27. září ve školním Studiu Marta.

Začátek představení, které režíroval Dodo Gombár, je v 19 hodin. První reprízy se odehrají ve stejném čase oba poslední zářijové dny.

„Se studenty nynějšího absolventského ročníku jsme se ještě v minulé sezóně párkrát potkali, abychom přes různé povídání a pohledy kolem sebe našli nějaké téma, které by hlavně jim nebylo vzdálené. Já jsem je před tím neznal a nezdálo se mi šťastné předstoupit před ně s nějakým hotovým textem. No a u tohoto setkávání a hledání jsme si řekli, že bychom se mohli pokusit stvořit inscenaci, která bude lokální, která bude odrážet jejich i moje zkušenosti s Brnem,“ uvedl režisér ke zhruba stominutovému představení, které se bude hrát bez přestávky.

Podle hlavy tvůrčího týmu Gombára jde o jakési zastavení tady a teď. Inscenace Ó, Brno! má být zrcadlením reality lidí, kteří v ní hrají, a jejich osobního otisku.  To desetičlenný herecký kolektiv dovedlo do zóny asociací a impresí. Gombár během léta sepsal text, který je ale podle něj spíše hmotou k tvarování: „Byly v něm už i jakési dialogy, ale inspirací se mi staly právě názory a impulzy od studentů, které mi průběžně posílali nebo o kterých jsme si vykládali. Čili v inscenaci je přítomné taky jejich autorství.“  Sám režisér prožil v Brně sedm intenzivních let a teď se do města po stejné časové odmlce vrací. Už počátkem sezony se uvedl v brněnské Redutě inscenací Veroničin pokoj. Nyní tedy zkoušel a pracoval se studenty Divadelní fakulty JAMU.

Obrys představení se podle tvůrců táhne od nápisu na záchodcích, přes různé temné sny, dálnici D1, věty zachycené v brněnských ulicích až na střechy, ze kterých vypadá Špilberk jinak. „A možná je to celé jenom putování snem malého kluka, který najde kdesi pohozené ramínko na šaty. Na této diagonále máme krásně zhudebněnou i jednu Skácelovu báseň, kterou zhudebnil můj souputník, skladatel David Rotter, jen se možná do inscenace nakonec nevejde,“ doplnil Gombár. Znovu se při této práci potkal s choreografkou a tanečnicí Lindou Fernandez Saez.

„S odstupem času můžu říct, že Brno provonělo a rozkvetlo, zdá se mi, že i lidé v něm. Zároveň mne hodně nabíjí a uklidňuje bezprostřední kontakt s talentovanou a svobodnou generací, někdy se přistihnu dokonce i u toho, že porovnávám svůj vlastní svět v jejich věku s jejich současností. A to si vždycky s úsměvem uvědomím, že čas je nezkrotný divoký kůň a jak to je vlastně krásné.  Zkrátka je to čirá radost,“ dodal režisér.

Zdroj a foto: JAMU