Filharmonie Brno právě slaví kulaté narozeniny, od jejího založení uplynulo rovných 60 let. Jak si brněnský orchestr stojí v porovnáním se zahraniční konkurencí, jak se daří vážné hudbě v jihomoravské metropoli a zejména kdy se brněnští filharmonici dočkají důstojného koncertního sálu? Nejen na to odpovídá Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno.

Paní Kučerová, Filharmonie Brno letos oslavila jubilejní 60. narozeniny. Co to pro vás osobně znamená?

Pořád jsme ještě „mladý" orchestr ve srovnání s jinými tělesy. Ale zároveň už jde o historii – všechny ty tužby, sny a ideály generací hudebníků a posluchačů. A s tím jde ruku v ruce obrovská zodpovědnost. Když něco úspěšně existuje 60 let, zacházíte s tím jinak než s loňským start-upem.

Jak hodnotíte úroveň tělesa v porovnání s ostatními evropskými a světovými orchestry?

Filharmonie Brno patří spolu s Českou filharmonií, FOKem – Symfonickými orchestrem Hlavního města Prahy a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu ke čtveřici největších prestižních českých orchestrů schopných zahrát jakýkoli světový symfonický repertoár. V německé oblasti je pro taková tělesa zaveden pojem „áčkové" orchestry.

Stylovou doménou brněnských filharmoniků je velký repertoár pozdního romantismu, tedy Dvořák, Bruckner, Mahler, Brahms, R. Strauss, Čajkovskij. Pokračuje velikány hudby 20. století – Šostakovičem, Stravinským, Ravelem, Martinů. Samostatnou kapitolou je Janáček, náš erbovní skladatel, kde jsme vnímaní jako nositelé janáčkovské interpretační tradice. Samozřejmě velmi rádi a často hrajeme velké klasiky Haydna, Mozarta a Beethovena a z opačného spektra pak osobnosti hudby 21. století.

Za 60 let existence jsme vystřídali 10 šéfdirigentů, poslední Aleksandar Marković odešel loni a nového šéfa hledáme. Spolupracujeme se stálými partnery v zahraničí, hrajeme pravidelně a často v Německu a Rakousku, každý druhý podzim absolvujeme velké několikatýdenní turné v Japonsku. Vedle toho objevujeme nové koncertní destinace, loni například Omán a letos italskou Pisu.

Bez urážky – pokud se podíváme na prostory Vídeňské nebo dokonce Berlínské filharmonie, hlavní koncertní sál v Besedním domě působí v tomto porovnání jako malé foyer. Nepřepadá vás někdy pesimistická nálada z toho, že váš orchestr dokonce ani nemůže hrát v kompletní sestavě ve vašem sídle?

S Vídeňskou filharmonií máme jednu věc společnou – Theofila von Hansena, autora obou koncertních domů, vídeňského Musikvereinu a brněnského Besedního domu, který je jeho mladším a bohužel daleko menším bratrem. Ještě před dvěma třemi lety bych s vaší poznámkou o pesimismu souhlasila. Když zkoušíme v našem sále velké symfonie, zabereme kromě jeviště i větší část vyklizeného hlediště.

Zkoušení v dlouhé akustice Besedního domu, vhodné spíš pro barokní orchestr nebo kvarteto, představuje obrovskou zátěž na sluch hudebníků. Měření ukázala, že v nejexponovanějších místech skladeb v blízkosti bicích dosahuje hluk až 120 decibelů, což se – pro srovnání – rovná výstřelu z děla. Při zkouškách na důležité koncerty tráví hudebníci v takovém prostředí několik hodin denně. A pak se to vše přesune na koncert do Janáčkova divadla, kde je naopak suchá akustika a hostující dirigent se nestačí divit.

Považuji za zázrak, že za těchto pracovních okolností je filharmonie na takové úrovni, že může směle reprezentovat republiku ve světě a Brňanům přinášet po desetiletí radost.

Při zkouškách kompletního orchestru v Besedním domě prý máte dokonce hudebníky oddělené přepážkami, aby se navzájem slyšeli a přitom v tom malém prostoru neohluchli...

Ano, z výše zmíněných důvodů musíme chránit jejich sluch všemi možnými prostředky. Používají speciální na míru tvarované tlumiče do uší, někteří hráči mají kolem sebe zástěny z plexiskla a nově používáme i akustické zástěny, kterými se snažíme zvukově oddělit bicí a žestě od zbytku orchestru. Světový unikát to není, ale pravidelné odhlučnění na zkouškách je rozhodně velmi nezvyklé a vzbuzuje podiv hostujících dirigentů.

Dlouhá léta se mluvilo o výstavbě moderního reprezentativního koncertního sálu. Nyní se začaly hýbat ledy a vedle Besedního domu má vyrůst Sál pro Brno. Jak by měl vypadat a proč je potřeba?

Zmíněné nevyhovující podmínky pro naše těleso a provozní omezení v Janáčkově divadle nejsou jediným důvodem pro stavbu. Chtěli bychom k nám zvát špičkové zahraniční umělce, jenže bohužel nemáme kam. Janáčkovo divadlo, kde pořádáme velké koncerty, totiž nemá vhodnou akustiku pro symfonickou hudbu. Například Magdalena Kožená by v Brně velmi ráda zazpívala, ale nemá kde.

A další důvod? Brno se pyšní světoznámým Leošem Janáčkem, a my přitom nemáme kde zahrát jeho vrcholná díla jako Glagolská mše s varhanním sólem, což je ostuda. Věříme, že nový sál bude disponovat nejlepší akustikou v zemi a bude navíc krásný, vznikne před ním příjemná odpočinková zóna, s Besedním domem ho spojí prosklená lávka.

V srdci Brna tak vznikne místo plné hudby, které nebude žít jen večer, ale i přes den – právě díky zeleni, kavárnám a aktivitám, které chceme v domě pořádat pro všechny věkové kategorie.

V jaké fázi projekt nyní je a z jakých zdrojů je hrazen?

Skončil archeologický průzkum a dělníci začali hloubit jámu pro podzemní garáže a základy stavby, které mají být hotové na konci příštího roku. Vedení města dělá vše pro to, aby na ně mohla plynule navázat nadzemní část, tedy stavba samotného koncertního domu. Pokud se vše podaří, mohl by stát na konci roku 2019.

Nyní se finalizuje text memoranda o financování stavby, podílet by se na něm mělo město, stát a kraj. V nejbližší době nás čeká výběrové řízení na dodavatele dokumentace pro stavební povolení.

Věříte, že tentokrát se podaří projekt dotáhnout do konce?

Samozřejmě, že věřím. Zatím jsme nejdál, kdy jsme v Brně kdy byli, a děláme vše pro to, abychom dotáhli projekt do zdárného konce. A v hlavě si skládám nejen první sezónu, ale vůbec model fungování obou spojených koncertních domů.

Pro zajímavost – jakou mívají představení brněnské filharmonie návštěvnost? A jak se vám daří přitáhnout zájem mladého publika?

Bývá to různé, ale obecně máme hodně vysokou návštěvnost, přes 80 %. A koncerty bývají vyprodány. Máme věrné abonentské publikum, i když zaznamenáváme trend poklesu abonentek a nárůstu prodeje jednotlivých vstupenek. Což souvisí jak se zrychleným životním stylem, kdy se těžko dlouhodobě plánuje, tak právě s výrazným nástupem mladého publika.

Ze zkušeností z provozu nových koncertních domů v Evropě se dá čekat, že zájem bude obrovský – vůbec o novou sofistikovanou stavbu, o zcela nový akustický zážitek bez jakýchkoli rušivých elementů z exteriéru, o dokonalou slyšitelnost a viditelnost z každého sedadla, o nové pohledy z blízkosti orchestru, o přívětivé moderní kulturní prostředí.

A také nezapomínejme, že to bude nejen nejlepší, ale i největší koncertní sál v republice, s kapacitou 1 250 sedadel, a tedy atraktivní nejen pro filharmonii, ale i pro další pořadatele.

Které akce brněnských filharmoniků v nejbližší době byste doporučila k návštěvě?

Pomalu nám končí naše jubilejní 60. sezóna a určitě si proto nenechte ujít její poslední dva koncerty v Janáčkově divadle 26. a 27. května se sólistkou sezóny Alinou Pogostkinou a dirigentem Jamesem Feddeckem. Zazní nejen Wagnerova předehra k Tannhäuserovi a Straussův super hit Tak pravil Zarathustra, ale i moderní houslový koncert Jörga Widmanna.

V červnu nás čekají Mozartovy děti a jejich vrchol – společný koncert Filharmonie Brno, mladých „Mozartů", tedy nejnadanějších žáků moravských ZUŠ v roli orchestrálních hráčů, a Hradišťanu Jiřího Pavlici.

Po letní pauze se v srpnu můžete těšit na letní festival na Špilberku, který bude letos neodolatelný – Dagmar Pecková, Dan Bárta, Carmina Burana s Filharmonií Brno a Českým filharmonickým sborem Brno, Haendelův Mesiáš s Czech Ensemble Baroque a Melody Makers Ondřeje Havelky, k tomu hudební filmy...

Kryštof Turek, foto: archív