Výtvarník, malíř, ilustrátor, banjista, kytarista, textař a frontman skupiny Poletíme?, původně vystudovaný umělecký slévač – i tím vším je šestatřicetiletý Brňák Rudolf Brančovský, který neustále srší energií a tvůrčí činností, ať už u nás, nebo v zahraničí. Prosím, seznamte se!

Pane Brančovský, jak se vám žije v Brně?

Brno je moje rodná hrouda a nedám na něj dopustit. O tom svědčí i fakt, že jsem se po pár letech strávených v Praze do Brna velice rád vrátil, i když jsem tam prodával jeden obraz za druhým, i když se mi profesně velice dařilo. Brno má pro mě krásnou poetiku a svůj vlastní vnitřní klid a ten jako umělec upřednostňuji. Pro mě, jako muzikanta, je to pak strategické místo někde uprostřed naší mapy, ze kterého se dá jet na koncert kamkoliv a odkudkoliv se pak během noci vrátit zpět. Miluju brněnské podniky, kluby, restaurace, hospody a parky. Mám rád Brňáky!

Jste brněnský rodák, žijete zde v podstatě celý život. Jak vnímáte Brno a jeho kulturní prostředí?

Umění z Brna, to je jakási značka. Brněnské kulturní prostředí je svébytné a právě z těchto důvodů je někým vysmívané, jiným milované. Rozhodně se ale nejedná o nějaký homogenní projev. Jinak dýchá například Divadlo Husa na provázku, jinak brněnské hudební skupiny a jinak výtvarná scéna. Za mě je příjemné, že tu máme hodně prostoru v tom slova smyslu, že vám nikdo neskočí na záda a nevynadá vám, že se věnujete kýči nebo že vaše kapela hraje nesmysly. Je tu závětří, které má blahodárný vliv na osobní umělecký rozvoj. Horší je to, když už pak dosahujete nějakých kvalit s publicitou. V tom případě se závětří už moc nehodí.

Spektrum vašich činností je opravdu pestré a pracovní vytížení vysoké. Jak se potýkáte s časovými limity?

Těžko. Někdy musím dělat několik věcí zaráz a to mi působí stres. Jinak mám na všechny úkoly seznamy a ty každý den projíždím dvakrát, ráno a večer, jinak bych vše pozapomínal nebo v tom měl nepořádek. Dnes mi leží na stole takových hustě popsaných papírů sedm.

Co vás letos všechno čeká, jak na poli hudebním, tak výtvarném?

Na poli výtvarném jsou to tento rok dvě výstavy, první se bude konat v Galerii Ve Věži v Mělníku a druhá v Galerii Café ve městě Loket a realizace maleb na stěnách dětského rodinného zábavního parku Toboga v Praze.

A co se hudebního pole týče, právě jsme s kapelou Poletíme? uprostřed turné s kapelou Wohnout, dále nás čeká moře letních festivalů a po nich hned podzimní turné. Pár koncertů také s třicetičlenným mužským pěveckým sborem Láska opravdivá. Jinak ve zkušebně dáváme dohromady materiál na novou desku. Moc se na všechno těším.

Máte představu, kde chcete být za pět, deset, patnáct let? Jako člověk, muzikant, výtvarník.

Poslední dobou se všechno, o čem jsem snil, krásně rozběhlo. Jestli se nic nepokazí, Poletíme? budou za pět let opravdu slavná kapela, a to bude mít vliv i na zbytek toho, co dělám, co nabízím. Za deset let se chci uživit tím, co dělám, desetkrát lépe než dnes. V žádném případě si ale na dnešek nechci stěžovat, protože jak jsem řekl, daří se mi výborně. Mé autorské práce je hodně a tak to má být. Dělám jen na věcech, které si vymyslím.

Jak odpočíváte a kde čerpáte energii?

Jsem rád sám a pozoruji věci kolem sebe. Rád chodím například sám na kávu. Stojím před kavárnou a pozoruji, co se děje na ulici. Je to odpočinek i studium lidského hemžení. Dále jsem si poprvé v životě pořídil kolo, takové malé skládací. Odjedu tramvají někam v Brně na konečnou, tam ho složím a jezdím si jen tak, například kolem řeky. Je to více meditace než cyklistika. Propojení pohybu s hezkým prostředím, o to, kolik kilometrů najedu, mi vůbec nejde.

Jednou z vašich posledních výtvarných realizací je také nový Lokál U Caipla na Kozí ulici, jehož interiér odkazuje na charakteristické znaky Brna. Co vás vedlo právě k této tematice?

Zadání. Každý Lokál, na místě, kde vznikne, osloví místního umělce a ten jim pak počmárá zdi. Výjevy pak mají být lokální. Například v Praze Lokál vymaloval Maxim Velčovský, v Plzni Jan Vyčítal. Brno je pro takovou práci ideálním místem. Máme tu srandiček plné Brno. Orloj na náměstí, krokodýl na radnici, nahý mužíček na kostele, sušení mniši a tak dále. Mrzí mě, že tou dobou nestál ještě Jošt! Ten by v Lokále musel být také!

Vaše práce je zároveň vaším koníčkem, máte nějaký návod, jak propojit práci a zábavu, aby z toho vznikla kombinace, kterou je možné se uživit?

V tomto ohledu mám nesmírné štěstí, kterého si samozřejmě považuji. Uživit se tím, že realizujete pouze vlastní nápady, je nesmírně složitá věc, představte si například v New Yorku, natožpak v Brně. Těch rad by tedy byly spousty a zároveň by smrděly zbytečností.

Umělec musí být upřímný sám k sobě i k lidem, ke kterým hovoří. Když se věci pak překulí a je o něj takový zájem, že ho jeho práce uživí, platí to několikanásobně. V případě, že by někdo chtěl být umělcem a viděl v tom především způsob obživy, ať toho raději hned nechá. Cokoli jiného bude prospěšnější a vydělá si více.

Barbora Olšanová