Moravská galerie představuje dílo významného architekta Martina Rajniše prostřednictvím dvou projektů. Prvním z nich je instalace Sloní břich, dočasný objekt z přírodních materiálů, který oživil od dubna nově zpřístupněnou terasu Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie. Druhým projektem je pak Rajnišova výstava v Jurkovičově vile.

Workshop Martina Rajniše se studenty Fakulty architektury VUT a Lesnické a dřevařské fakulty Mendlovy univerzity v Brně, nesoucí název Sloní břich, se uskutečnil v období od 4. do 10. dubna se záměrem využít náletové dřeviny (jasan, javor, buk) jako materiál pro konstrukci objektu po vzoru primitivní architektury. Projekt je testováním a aplikováním možností, které tyto dřeviny pro konstrukci staveb přinášejí, a navazuje tak na principy vyznávané Hutí architektury. Tu tvoří skupina lidí intenzivně hledající nové cesty napříč urbanismem, stavbami i designem. Spojujícím prvkem je osoba Martina Rajniše, který Huť společně s Davidem Kubíkem v roce 2012 založil.

Akce je součástí projektu ROK DESIGNU, který letos spustila Moravská galerie spolu se zahájením retrospektivy Maxima Velčovského.

Slavnostní zakončení workshopu a otevření terasy pro veřejnost proběhlo začátkem dubna, objekt je ale samozřejmě dále využíván – sloužit bude jako zázemí pro galerijní letní pop-up bar BLOKK (norské slovo pro kvádr), jenž vzniknul jako sezonní projekt brněnské kavárny SKOG Urban Hub ve spolupráci s Moravskou galerií. Jeho cílem je oživit zpřístupněné nádvoří UMPRUM MG, přičemž konceptem naváže na svůj mateřský podnik. Pod širým nebem, v prostoru ozvláštněném site specific instalací, se návštěvníci mohou těšit na výběrovou kávu či míchané drinky.

Vila plná skic

Druhým projektem je pak Rajnišova výstava v Jurkovičově vile, která potrvá až do 6. listopadu letošního roku. Ta představuje skici k projektům tohoto architekta. Zajímavé jsou nejen pro svoji technickou hodnotu, ale i nespornou uměleckou kvalitu. Ukazují tak práci Martina Rajniše, jednoho z nejinspirativnějších architektů, kteří na současné české scéně působí. Zpochybňování naučených postupů jej přimělo revidovat i vlastní architektonická východiska. Od stavebně-technologicky náročných projektů se tak dostal ke zkoumání konstrukcí přírodních národů nebo biologických organismů. Od staveb velkého měřítka přešel k dřevěným rodinným domům, věžím či kůlnám.

Série jeho skic je dokladem tohoto opačného pohybu, který je možné v jeho architektonickém díle vysledovat. Postihuje osobní vzpouru vůči diktátu výrobců stavebních hmot, stavebních norem a konzumnímu životnímu stylu.

Expozice, jejímž námětem je inspirace lidovými konstrukčními postupy, zároveň nově tematizuje práci Dušana Jurkoviče. Je tak pokračováním cyklu výstav, které ukazují vilu slavného architekta v novém světle současných tendencí a zároveň se drží jeho původního požadavku prezentovat v rámci této stavby nejrůznější umělecké inovace a technologické postupy.