V rámci rekonstrukce vily Tugendhat byla obnažena část kanalizace vně objektu u zahradní terasy. Sonda mezi revizními šachtami prokázala její havarijní stav, čímž byl potvrzen dlouhodobý předpoklad, že dešťová a splašková voda unikala do podzákladí a stala se jednou z příčin statických poruch zahradní terasy. Letos počátkem dubna se zároveň uskutečnilo přímo ve vile první zasedání Mezinárodního expertního poradního sboru pro zajištění odborného dohledu nad realizací památkové obnovy vily Tugendhat v Brně (THICOM – Tugendhat House International Comittee). V rámci prohlídky vily seznámil prof. Ivo Hammer přítomné členy THICOMu s výsledky závěrečné kampaně restaurátorských průzkumů materiálů a povrchů – CIC (Conservation Investigation Campaign) a dále také s návrhy postupu při konzervaci a opravách původní substance.
Po odstranění krytiny PVC, která byla položena při obnově vily v 80. letech, byl ve 3. NP (ložnicové patro) objeven Sorelův cement. Sorelův cement byl patentován v roce 1927 a vyráběl se z páleného magnesitu a roztoku chloridu hořečnatého s přísadami dalších plniv. Byl používán k výrobě umělého kamene a zvláště k výrobě bezesparých podlah (xylolit). Tento materiál byl použit také v hlavním obytném prostoru, kde však byl v celé ploše v 80. letech odstraněn a nahrazen betonovou mazaninou s ocelovou výztuží (kari sítě). Zbytky Sorelova cementu v hlavním obytném prostoru byly zjištěny při líci zdi pod travertinovými sokly. Zatím nelze jednoznačně určit, zda Sorelův cement byl ve vile Tugendhat užit již při její dostavbě v roce 1930 nebo až při poválečné obnově v roce 1945, kdy byla původní podlahová krytina Deutsche Werke Linoleum (DWL) nahrazena červeně zbarveným xylolitem.