Brno, 22. února 2018 - V brněnském atomovém krytu 10-Z se od soboty 24. února vůbec poprvé setkávají dvě putovní výstavy s podobným a velmi závažným tématem, které představí osudy Čechoslováků a Židů v sovětských gulazích. Místo není náhodné – právě z Brna do SSSR odešlo, či bylo odvlečeno velké množství osob, příslušníků československé armády i civilistů.

Autoři Adam Hradílek a Jan Dvořák podrobně studovali veškeré dostupné materiály, včetně donedávna nedostupných pramenů. Podařilo se jim nahlédnout i do spisů NKVD na Ukrajině (na rozdíl od Ruska jsou už tyto materiály odborníkům k dispozici), a získat tak unikátní materiály – vyšetřovací spisy včetně záznamů výslechů, fotografie, dokumenty o propuštění, ale také četné úmrtní listy. Odhaduje se, že v sovětských táborech nucených prací zemřely tisíce občanů ČSR. Podrobnosti o jejich osudech se příbuzní dozvěděli v lepším případě až po více než půl století, někteří ale dodnes nevědí ani to, jak jejich blízcí zemřeli a kde jsou pochování.

Většina československých vězňů přitom prchala do Sovětského svazu s představou, že tam najdou lepší život než v okupované zemi a budou moci aktivně bojovat za její osvobození. Nezřídka to byli levicově smýšlející lidé, kteří věřili bolševické ideologii. Značnou část uprchlíků do SSSR tvořili rovněž Židé, kteří se chtěli vyhnout nacistické persekuci, mnozí ale byli dříve či později zatčeni NKVD a za nelegální přechod hranice nebo údajnou špionáž odsouzeni k mnohaletým trestům otrocké práce v nápravně pracovních táborech (gulazích).

Částečně odlišný byl například osud čtveřice brněnských bratrů Goldflamových (Otto Goldflam je otcem známého brněnského herce, režiséra a spisovatele Arnošta Goldflama), kteří na území SSSR vstoupili nedobrovolně – Němci je na podzim roku 1939 po deportaci z Protektorátu do Polska donutili překročit hranice. Všichni byli na sovětském území postupně zatčeni a z gulagů je dostala až amnestie pro všechny československé vězně motivovaná vznikem naši vojenské jednotky v Buzuluku. Někteří Čechoslováci přesto zůstali v gulazích až do 50. let, navíc k nim přibyla řada dalších, odvlečených NKVD přímo z našeho území po příchodu Rudé armády (šlo především o ruské emigranty z meziválečného období, z nichž mnozí už získali čs. občanství, ale i o „původní“ Čechoslováky).

Tyto a další dramatické osudy přibližuje dvojice výstav na sérii dvojjazyčných panelů. Ty ale nejsou soustředěny v jedné „výstavní síni“, naopak jsou rozmístěny v různých prostorách krytu. Návštěvníci tedy zažijí i určité hledačské napětí a budou si tak moci rovněž prohlédnout celý rozhlehlé prostor s původním či dobovým vybavením jednotlivých místností. Expozici doplňují videa se vzpomínkami těch obětí gulagů, které se stačily dožít chvíle, kdy tato zapomenutá tragédie začala být znovu odkrývána. Výstavy potrvají do 27. května.

Ivan Holas