Brno, 16. září 2021 – Malá území – právě tak se jmenuje nová výstava na Špilberku věnovaná sochaři, malíři, spisovateli a vysokoškolskému pedagogu Vladimíru Preclíkovi, který část svého života spojil s Brnem. Přestože zde působil jen několik let (1991 – 1997), významně se zapsal do zdejšího kulturního dění. Podílel se na založení brněnské Fakulty výtvarných umění a také byl zvolen jejím prvním děkanem.
Nikoli výběrová retrospektiva, ale širší kontext, v němž charismatická osobnost a nadaný pedagog žil. To je smyslem a cílem Preclíkových Malých území. Jeho sochařské, kreslířské a malířské práce jsou stavěny do konfrontace s díly dalších čtyř sochařských osobností. V první řadě se jedná o Preclíkovu ženu, významnou sochařku Zdenu Fibichovou, s níž se umělec oženil v roce 1955 krátce po absolutoriu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
„Vzájemné soužití a tvorba těchto dvou osobností utvářejí hlavní osu výstavy, která se časově odvíjí od sklonku 50. let 20. století a končí smrtí Zdeny Fibichové v roce 1991. Její předčasný odchod znamenal pro Vladimíra Preclíka tvrdou ránu a obrátil jeho pozornost a energii na Brno, kam se na následných sedm let přestěhoval,“ vysvětluje kurátorka výstavy Ilona Víchová. Nejdříve se ujal vedení Ústavu kreslení a modelování na Fakultě architektury VUT a po vzniku Fakulty výtvarných umění se v roce 1993 kromě děkanské funkce ujal vedení ateliéru sochařství. Tímto zanechal nesmazatelnou stopu nejen v historii fakulty, ale i ve směrování a výtvarném uvažování mladé generace umělců.
Vedle soužití, společného hledání a vzájemného tvůrčího ovlivňování Preclíka a Fibichové se výstava zaměřuje na dobový kontext – sociální, kulturní a politickou situaci doby, ve které oba tvořili. Významný milník představuje zejména vznik výtvarných tvůrčích skupin. K jedné z nejvýraznějších patřila skupina Trasa 54 založená žáky ateliéru Emila Filly, k nimž se v roce 1959 připojili mladí sochaři z atelieru Josefa Wagnera, tedy právě Vladimír Preclík, Zdena Fibichová, Eva Kmentová, Olbram Zoubek a o něco později Zdeněk Šimek. Jejich tvorbu vytvořenou pod záštitou skupiny Trasa 54 mapují první dvě místnosti výstavy.
„Záměrem je konfrontace a umělecký vývoj jmenované sochařské pětice v období od sklonku 50. let až po příchod normalizace v roce 1970. Tehdy byly tvůrčí skupiny prohlášeny za ilegální a jejich činnost byla zrušena. Následná doba temna provázená represemi normalizačního komunistického režimu znamenala jak ochromení výstavních aktivit, tak sílící tlak na umělce odmítající přijmout režimem propagovanou estetiku,“ doplňuje kurátorka Ilona Víchová. Během těchto nehostinných let navždy odešli Zdeněk Šimek (1970), Eva Kmentová (1980) a vytoužené svobody se v podstatě nedočkala a Zdena Fibichová, která zemřela v roce 1991 během příprav výstavy věnované právě znovuobnovené skupině Trasa 54.
Na výstavě je celkem k vidění 47 soch, 4 obrazy, 18 reliéfů a 37 kreseb zapůjčených z 13 veřejných institucí a od řady soukromých sběratelů. „Jsem hrdý na to, že právě díky Muzeu města Brna může veřejnost vůbec poprvé spatřit Preclíkovy kresby tužkou, které vytvořil v roce 1971,“ zdůrazňuje ředitel Muzea města Brna Zbyněk Šolc.
Výstava Malá území je nejen ohlédnutím za Vladimírem Preclíkem coby významným umělcem, sochařskou, pedagogickou, organizátorskou a silně integrující osobností, která se zapsala do dějin Brněnské Fakulty výtvarných umění VUT, ale je také připomínkou časů, v nichž Vladimír Preclík, jeho žena Zdena Fibichová a další spolužáci z ateliéru Josefa Wagnera žili, jakým úskalím vzdorovali, a to aniž by jakkoliv polevili ve svém výtvarném názoru a ustoupili z tvůrčí cesty.
Foto: Michaela Budíková, MuMB
