Brno, 17. května 2024 – Výstava Vesna 2.0 fotografky Michaely Karásek Čejkové a multidisciplinární umělkyně Veroniky Velčovské Jirouškové reaguje na různé souvislosti a vztahy, jimiž je opředena Jurkovičova vila. Umělkyně se více než na samotný ikonický dům zaměřují na to, co jej obklopuje. Hlavní inspirací výstavy jsou mladé basketbalistky z nedalekého klubu Žabiny Brno, jež symbolizují všechny sebevědomé a svobodomyslné ženy vyrůstající z tradice brněnského ženského vzdělávacího spolku Vesna.
Výstava stojí na kontrastech, propojeních, prolínaní časových rovin i symbolech, které vyprávějí příběh s otevřeným koncem. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 23. května v 16 hodin a výstava potrvá až do 30. března 2025. Při koncipování výstavy se autorky inspirovaly zahradou vily, a především nedalekým sportovištěm dívčího basketbalového klubu Žabiny Brno. Vnímají, že tyto sebevědomé mladé basketbalistky vyrostly z mnoha předchozích generací žen, které pro sebe chtěly něco udělat. Podobně odhodlané byly jejich předchůdkyně na začátku 20. století, členky ženského vzdělávacího spolku Vesna, pro nějž architekt Dušan Samo Jurkovič za svého brněnského pobytu navrhoval interiéry a nábytek. Michaela Karásek Čejková a Veronika Velčovská Jiroušková zde vidí dvojí propojení. Jak v touze a odhodlání žen uskutečňovat své sny, tak i v díle Dušana Jurkoviče, který dokázal neobyčejně citlivě tyto emoce zhmotnit ve svých návrzích pro dívčí penzionát a Ženský ústav spolku Vesna v Brně. V basketbalistkách tak umělkyně spatřují „Vesny druhé generace“ a tento motiv výstavou rozvíjejí.
„Výstava je pro mne osobní metaforou o ženské síle, sesterství, společenství a teamové práci. Hovoří o emancipaci, která je zde obrazně zastoupená Vesnami. Právě jim vděčíme za to, že můžeme hrát basketbal, vzdělávat se, ale třeba také vystavovat v galeriích,“ doplňuje jedna z autorek výstavy Michaela Karásek Čejková.
Kurátorka výstavy Michaela Kádnerová dále dodává: „Vesna 2.0 je vlídnou i hrdou zprávou o vydobyté osobní svobodě, o síle svobodné vůle dnes i v minulosti. Mladé basketbalistky, které ve výstavě hrají hlavní roli, zprostředkovávají dlouhodobou a mnohavrstevnou transformaci ‚ženské předurčenosti‘ ve vnitřní svobodu a také dynamiku ubíhajícího času – to vše v kontrastu s vnější neměnností historické stavby. Míč a odhalený kotník jsou zde atributy této proměny, jež urazila od počátku 20. století dlouhou cestu.“
Ve výstavě návštěvníci najdou fotografie dívek v basketbalových dresech zachycených v zahradě, na schodech nebo v interiéru vily. Portréty jsou zasazeny do vyřezávaných ornamentálních dřevěných rámů vycházejících z Jurkovičovy estetiky, které speciálně pro výstavu připravila šperkařka Dick Wolf. Součástí instalace je také oltář Sesterstvo vol. 1, tajemná časosběrná zkratka, v níž může divák skrze mnoho vrstev pohlédnout až k prvopočátku tichých ženských hrdinek symbolizovaných „Vesnami“. Výstavu doplňuje monumentální dřevěný „Totem“ jako pradávný symbol společenství a brokátové basketbalové míče absurdních rozměrů, do nichž se promítá motiv ručních prací vyučovaných ve spolku Vesna.
„Výstava je pro mě meditací nad třemi zdánlivě nesourodými tématy – folklórní estetikou, ženským hnutím a basketbalem. Díky poloze vily, která nás svedla dohromady s jejím okolím a basketbalovou reprezentací, jsem mohla ve své práci spřátelit vytváření brokátu, rituální tvorbu totemu a téma pospolitosti, klanu, týmu. Svobodný pohyb v časové ose více než 140 let tam a zpátky mne inspiroval jak ke hře s estetikou, tak k zamýšlení nad vývojem ženských snů a ambic napříč stoletími,“ popisuje jedna z dvojice autorek výstavy Veronika Velčovská Jiroušková.
Na křest výstavy naváže již tradiční festival Křehký Mikulov, který od 24. do 26. května nabídne přehlídku sběratelského designu, workshopy i prostor pro vzdělání. Autorky výstavy Veronika Velčovská Jiroušková a Michaela Karásek Čejková se značkou Křehký dlouhodobě spolupracují.
Zdroj: Moravská galerie v Brně, foto: archiv MG