Brno, 28. února 2025 – Už 1. března ožijí na scéně Divadla Polárka obyvatelé obyčejného brněnského domu, které jednoho podzimního večera uchvátí strach, nejistota, nicota, bílá tma… A nebo je to jen podzimní bouřka? Pan Nikdo a bílá tma, divadelní horor pro děti od devíti let, vychází ze stejnojmenné knihy Dory Kaprálové a přinese dětským divákům a divačkám i jejich dospělému doprovodu příležitost společně překonat vlastní obavy.

Třetí inscenací, která v Divadle Polárka vzniká v sezoně 2024/2025 s názvem Do sebe., je hororový příběh v režii uměleckého šéfa Jiřího Hajdyly: „Říká se, že strach má velké oči. Což je princip, kterého jsme se drželi i při hledání inscenačního klíče. Jsou to emoce, které začnou zkreslovat to, jak vnímáme své okolí, a tohle proměněné okolí zase zpětně děsí naše emoce... Je to začarovaný kruh, který dokáže divy. Je snadné podlehnout a ztratit v nicotě,“ popisuje.

Na základě této schopnosti emocí začínají nejen v dětských myšlenkách ožívat děsivé představy. Toto zkreslování reality strachem je v inscenaci zpracováno pomocí zvukových efektů – sound design vznikal v průběhu zkoušení ve spolupráci s Tomášem Mohrem, studentem Kompozice elektroakustické hudby na Hudební fakultě JAMU, který ho živě vytváří v reálném čase představení. „Snímáme zvuky obyčejných předmětů pomocí mikrofonů a zvuk následně zesilujeme, proměňujeme pomocí efektů. Vzniká tak působivá zvuková krajina, která rozvíří divákovu fantazii a pohrává si s hlavními postavami příběhu,“ vysvětluje Hajdyla.

Těmi jsou maminka a její dvě malé dcery Isa a Líza, jimž se jednoho obyčejného dne nevrátí domů tatínek. Místo něj na dveře zazvoní tajemný Pan Nikdo, který nezván vstupuje do jejich bytu. Je skutečný, nebo ho zrodila dětská fantazie? Příběh této rodiny přibližuje, jak se rodí strach a beznaděj, a jak je společnými silami porazit. Má v sobě proto potenciál bořit zdi mezi sousedy, ale také může divákům a divačkám dodat odvahu, že mohou zvládnout jakoukoli situaci a překonat jakýkoli strach, zvlášť když na ně nebudou sami.

Často totiž máme pocit, že sami strach překonat nezvládneme. „Čím dál víc z nás trpí samotou, bojí se opuštění a uzavírá se do sebe,“ zdůrazňuje dramaturgyně Viktorie Knotková a dodává: „Příběh Dory Kaprálové vypráví o Nicotě jako o zemi, do které nás zavádí strach. A o tom, že strachu se nejlépe čelí ve společnosti těch, kteří umí lidem kolem sebe věnovat víc pozornosti než vlastním obavám. Dora Kaprálová takovým člověkem je, její texty jsou plné zvědavosti a skutečného zájmu o vztahy a životy kolem ní. Hned po prvním přečtení knihy Pan Nikdo a bílá tma jsem věděla, že by bylo krásné ji rozžít na divadle. Mám obrovskou radost, že se tak děje v Polárce.“

Spolu s autorkou předlohy do divadelní podoby příběhu připsala i postavy sousedů, kteří osamocenou maminku s holčičkami obklopují hned za vedlejšími zdmi, ale přitom mají pocit, že s nimi nikdo životy ani obavy nesdílí. „Na strach se dá zvyknout,“ zaznívá v knižní předloze, v inscenaci díky němu ale nakonec vznikají hlubší vazby mezi sousedy – může nás totiž dovést k setkání s těmi, které bychom bez něj možná nikdy nepoznali.

Beze strachu by nevznikla podle slov Dory Kaprálové ani samotná kniha: „Strach má občas každý, to je přece nad slunce jasné. A kdo říká že nikdy, ten se bojí doposud. Já se nebojím skoro ničeho, až na rychle jedoucí auta. Když sedím v autě vedle řidiče, zatínám prsty na nohou tak urputně, až se mi zkroutí jako kořeny starých stromů. Ale Pana Nikdo se už vážně nebojím, i když... trvalo to. Abych se ho bát přestala, musela jsem si ho vymyslet. A napsat.“

Dora Kaprálová spolu s režisérem Jiřím Hajdylou jsou také prvními hosty nově vznikajícího podcastu V dílně, který v Divadle Polárka připravují Tereza Chvátalová a Zuzana Žalmanová.

Zdroj a foto: Divadlo Polárka