Brno, 29. ledna 2026 – Další premiérou Divadla Bolka Polívky se 30. ledna 2026 stane titul Anděl v lihu, autorský projekt Bolka Polívky, který věnoval svému dlouholetému příteli a hereckému partneru Jiřímu Pechovi, zvanému Peca. „Je poctou jeho nadání, humoru, chuti žít, smát se, prožívat vše naplno, bojovně a úsměvně. Jednou jsem napsal, že Poslední leč by nebyla, kdybych nebyl já, a nebyla by taková, jaká je, kdyby nebyl Peca. U této inscenace to platí dvojnásob,“ říká Bolek Polívka, který v inscenaci ztvární roli Anděla (Pecy).
Současně se na jevišti herecky vůbec poprvé potká se všemi svými syny: Vladimírem, Janem a Františkem Polívkovými. „V programu proto nechybí mé speciální poděkování jejich maminkám, Chantal a Marcele, za to, že je přivedly na svět,“ zdůrazňuje Bolek Polívka. Sebe jako divadelní postavu svěřil nejstaršímu z mužských potomků Vladimírovi, který je již zkušeným hercem.
„V životě jsem nečekal, že budu mít takovou radost být na jevišti s Barinem,“ odbíhá od hodnocení rodinné spolupráce s úsměvem Jan, student herectví na JAMU. A nejmladší František podotýká: „Nedokážu si představit lepší sestavu, se kterou bych měl hrát divadlo. Jsem vděčný za své bráchy a tátu i jejich pochopení, když přijde na moje herecké manýry. Všichni jsme tátovi podobní, ale každý jinak…“
O tom, že lidské i tvůrčí přátelství Bolka Polívky a Jiřího Pechy mělo mimořádný charakter, je přesvědčený i dramaturg inscenace Anděl v lihu Petr Oslzlý, jeden ze spoluzakladatelů Divadla Husa na provázku, který oba herce sledoval od jejich počátků spojených právě s touto legendární brněnskou scénou.
V životě to bývá tak, že lidé, pokud jsou dobrými ‚kumpány‘, profesně již toho moc společně udělat nedokážou. A Bolek s Pecou byli společně skvělými tvůrčími, hereckými partnery a zároveň přáteli, jak se říká, ‚na život a na smrt‘, a také kumpány, kteří nejednu sklenku společně vypili. Dovedli společně ‚pařit i tvořit‘, a obojí na doraz. Jejich souhra a spolutvorba byla postavena na mimořádném porozumění, které můžeme chápat jako ‚zvláštní chemii‘. A projevilo se to nejen v Bolkových autorských inscenacích. Nedovedu spočítat kolik pozoruhodných českých i zahraničních inscenací Čekání na Godota jsem viděl, ale jejich herecká souhra v této klasické hře moderního divadla byla fascinující,“ vrací se do minulých let Petr Oslzlý a upřesňuje: „V jejich umělecké divadelní spolupráci byl samozřejmě tvůrčím motorem a inspirátorem jako autor a režisér i herecký partner Bolek, ale nikdy se nad Pecu nijak nepovyšoval a již vůbec jej ‚neupozaďoval‘. Čím lépe při jejich spolupráci Jirka hrál, tím více v této souhře vyniklo autorské, režijní i herecké mistrovství Bolkovo. Jen tak byli společně schopni realizovat – nejen v divadle, ale i v životě – jeden bláznivější a kreativnější nápad za druhým. Jen tak mohli vytvořit takové společné kreace jako byly Pezza versus Čorba, Poslední leč a velkou řadu dalších.“
A Petr Oslzlý přidává i osobní vyznání: „Na Jiřího Pechu vzpomínám jako na jednoho z nejbližších divadelních kolegů, ale i osobních přátel. Jednoduše řečeno: Měl jsem ho rád! Měl jsem ho rád jako dramaturg herce, jako herec spoluherce – i jako šéf svého podřízeného – ale především jako člověk člověka. Byl pro mě nejen v divadle jedním z nejbližších přátel.“
Jiří Pecha se narodil 12. listopadu 1944 v Třebíči, zemřel 28. února 2019 v Brně. Divadlu zasvětil celý svůj život, jeho kariéra je spojena s již zmíněným Divadlem Husa na provázku a nezapomenutelnými se staly především jeho výkony v inscenacích Král Lear v režii Evy Tálské či titulní postava ve „fetišistické revue“ Babička, za niž získal Cenu Alfréda Radoka „za mužský herecký výkon v ženské roli“. Diváckým hitem oceňovaným také kritiky se stalo monodrama Nejsem svůj pes, které pro J. Pechu napsal Bolek Polívka a které režíroval Arnošt Goldflam. Uznání mu přinesly rovněž role filmové a televizní, spolu s Bolkem Polívkou hráli zhruba ve dvou desítkách filmů a seriálů – těmi nejznámějšími z nich jsou zřejmě Balada pro banditu, Kalamita, Poslední leč, Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntág, Zapomenuté světlo, Musíme si pomáhat, Pupendo či Anděl Páně 2. Mnohé z nich měly svůj předobraz v divadelních inscenacích.
Zdroj a foto: Divadlo Bolka Polívky