www.encyklopedie.brna.cz
www.encyklopedie.brna.cz
S loutkovým divadlem a jménem Pavla Vašíčka je spjat i experiment českého loutkářství sedmdesátých let – uvádění inscenací pro mládež a dospělé publikum. V této době hraje divadlo pro mimořádně široký okruh návštěvníků, počínaje dětmi z mateřských škol přes žáky škol základních a mládež až k dospělým příznivcům loutkového divadla.
Od 90. let 20. století jsou inscenace pro dospělé organickou součástí repertoáru divadla. Pestrá je i tematická skladba repertoáru, dramaturgie je orientována na klasické pohádky a adaptace klíčových děl české a světové literatury.
V průběhu padesáti let činnosti divadlo nastudovalo dvě stě inscenací. Činnost divadla byla oceněna řadou domácích i zahraničních vyznamenání a úspěšně reprezentovalo české loutkářství na zahraničních festivalech i pohostinských vystoupeních v zemích Evropy, Asie i Jižní Ameriky. Na konci 90. let 20. století byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce divadla.
www.encyklopedie.brna.cz
www.encyklopedie.brna.cz
Prudký rozvoj Brna ve třetím desetiletí 20. století se projevil mimo jiné v rozmachu společenského života, který se zde podobně jako v jiných městech soustřeďoval i do kaváren, vznikajících obvykle na místech s dlouholetou kavárenskou nebo pohostinskou tradicí.
Dokument se dochoval 270 let, byl v dobrém stavu a zašitý v koženém pouzdře. Vesměs se věžní makovice otevírají po zhruba sto letech a dokumenty v nich se obměňují, doplňují novými listinami i mincemi. Na přední straně pergamenové listiny je portrét císaře Karla VI. Obsahem listiny je soupis zemských úředníků včetně krátké zprávy o zřízení zemského domu v době vlády Karla VI.. Tuto listinu na podnět zemského hejtmana Kounice sestavil zemský sekretář Panitz v srpnu 1727 a načisto opsal ozdobným písmem Antonín Arnošt Eberhart. Ještě do konce téhož roku byla uložena do věžní makovice.
www.encyklopedie.brna.cz
www.encyklopedie.brna.cz
„Jsem rád, že se nám daří dále pokračovat v našem hlavním cíli – popularizaci dávné historie města a také nejvýznamnějšího panovníka, který z Brna ovládal celou Evropu,“ podotkl Richard Svoboda, iniciátor veřejné sbírky na jezdeckou sochu. Tato sbírka má na kontě více jak jeden a půl milionu korun a stále je otevřena.
„Jediné potěšení duše a srdce, nejlíbeznější a nejmilovanější Maryšenko! Po listu napsaném z Olomouce nepřihodilo se nic zvláštního. [...] Mši svatou jsem vyslechl v Brně, ve františkánském kostele, kde zrovna byla pouť a svátek svatého Jana Křtitele, a právě dnes církev slaví jeho stětí. Město je krásné, opevněné, zvláště hrad na vysokém vrchu, tvrdá pevnost. Pokud jde o krajinu, nic ve světě se jí nevyrovná: půda je lepší než na Ukrajině. Všechny kopce plné vinné révy, kterou stejně jako broskvemi mají obrostlé své domy. Hustota panáků v poli je taková, že jsem nic podobného neviděl. [...] V Brně jsem dnes obědval u jakéhosi Kolowrata, který spravuje tuto provincii a byl císařovým velvyslancem na mírovém jednání v Oliwě. Docela hezky nás hostil a zhola po francouzsku…“
Prostory pro tělocvičnu Sokolu poskytl ve svém domě Florián Zedník, šlo o sklepní prostory v domě na rohu ulic Joštova a Česká. V roce 1870 přesídlila jednota do nové prostornější tělocvičny v sále prvního patra Stavovského domu na Dominikánském náměstí (dnes Nová radnice). Od roku 1872 Sokol ke cvičení využíval sálu Besedního domu.
Památná valná hromada 11.10.1868 se konala v prostorách Čtenářského spolku v Rudolfské ulici č. 6 (dnes Česká). Účastnilo se jí 62 členů ze 106 přihlášených. Zápisné činilo jeden zlatý a měsíční příspěvek 50 krejcarů.
www.encyklopedie.brna.cz