Brno, 14. února 2011 - „V životě si vážím tří sportovních událostí. Získaného stříbra na Mistrovství světa kopané v Chile 1962, potom ve finále vstřelené branky a jako trenéra zisk mistrovského titulu se Zbrojovkou Brno,“ prozradila nedávno ikona fotbalu, záložník Josef Masopust.
První československý hráč, jenž získal prestižní ocenění Zlatý míč, slaví 9. února 80 let. Josefu Masopustovi se už třesou ruce. Často v nich drží kapesník, protože ho zlobí i oči, slzí. Fotbal je však stále jeho životní náplní. S předstihem, kvůli uzávěrce, jsme Josefu Masopustovi zajeli k narozeninám pogratulovat do Prahy, kde nyní bydlí. Nad našimi otázkami, týkajících se nejen jeho působení v Brně, se vždy na chvíli odmlčel, zamyslel, ale v odpovědích bylo znát, že o dění ve fotbale má stále jasno.
· Pane Masopuste, jaké nostalgické vzpomínky se vám honí hlavou při vzpomínkách na Brno?
Se Zbrojovkou jsem prožil čtyři nádherné fotbalové roky. V Brně jsem našel ohromnou partu, která byla ochotná pro úspěch obětovat prakticky cokoli. Nebylo to jednoduché, protože mančaft měl hluboko zafixované vlastnosti, se kterými se jen těžko hýbe. V Brně se to však podařilo odstranit. Každý z hráčů byl vážený pro něco jiného. Ale vyjmenoval bych jich pět, na které rád vzpomínám. Hron, Václavíček, Jarůšek, Kroupa a Pešice.
Každý z nich měl něco jiného, co mužstvu svědčilo. Karel Kroupa, i když byl zlobivé dítě, se stal za dobu mého působení ve Zbrojovce skvělým střelcem. Karel Jarůšek byl kvalitní tvořitel hry, Rosťa Václavíček zase správným kapitánem se vším všudy, především s ohromnou vůlí a vlastnostmi bojovníka. Pepík Hron podržel mužstvo jako brankář. Nerad bych zapomněl i na ostatní, jako byl Mazura, Libor Došek a další. V Brně jsem nebyl delší dobu. Autem už nejezdím, jsem závislý na tom, kdo mě kam doveze.
· Brněnské podzimní výsledky a současné předposlední místo v tabulce pro vás tedy musí být velkým zklamáním.
Musím říct, protože Brno obzvlášť sleduji, že je pro mě opravdu zklamáním. Funkcionáři jsou na místech i pro to, aby divákům věnovali na stadionu krásné chvíle. Zatím se jim to bohužel nedaří, ale jsem přesvědčený, že se to zlepší. Zima dává dostatek prostoru a času, aby se situace zlepšila a eventuelně mužstvo posílilo. Bude ovšem důležité, aby mančaft nastoupil do jarní části s optimismem.
Občas nastávají situace, že se s tím nedá, z hlediska pracovníků zvenku, moc dělat. To musí být potom v kolektivu, aby v něm byli ochotni všichni zatnout zuby a máknout. Pokud se toto nedokáže v mužstvu vypěstovat, tak je to špatný. Víte, z jedné strany se dívám na fotbal dnes trochu smutně, protože dříve se kolem něj točili funkcionáři, kteří zažili s klubem mnohé. Pracovali na hřišti, pomáhali dělat zázemí týmu, ovšem dnes už nejsou na jejich místech fandové, ale peníze. A ne vždy je to to nejlepší. I když samozřejmě peníze k fotbalu patří. My jsme hráli vlastně zadarmo. Jen po mistrovství světa v Chile nám dali pět tisíc korun, tedy pouze těm, co odehráli všechny zápasy. Hráčům, kteří nastoupili jen do několika, dali 3 500 korun. No a náhradníkům dva a půl tisíce.
· Co říkáte na to, že majitel klubu Roman Pros si pořídil na hráče detektor lži?
Nedokážu si představit, jak ho bude a kdy vůbec využívat. Zda před, nebo po zápase, ale rozhodně je to nezvyklost a jsem sám zvědavý, co to přinese. Každopádně to může zavinit v mančaftu dost napjatou atmosféru.
· Roman Pros se také nechal slyšet, že by nejraději obměnil celý kádr. Nebo chce raději hráče na hostování s případnou opcí
A to je právě to, co si myslím, že není správné. Má peníze, tak chce dělat mančaft. Ale mužstvo nemůže dělat každý. I když někdo vychová svoji rodinu velmi dobře, tak vychovat dvacet fotbalistů je něco úplně jiného. A ne vždy může hrozit jenom bičem, ale taky někdy musí dát lízátko. Víte, to je jako s národním mužstvem, které v současné době nehraje dobře. Ale vše potřebuje čas. Nesmí se to uspěchat. A když se dá mužstvo dohromady ze všech koutů, tak to nemůže mít dobrý vliv na výkonnost. Takoví hráči můžou samozřejmě v zápase zazářit, ale potom se také může stát, že se to dalších pět šest utkání nepovede, a co potom s tím bude dělat.“
· Brno mělo před léty skvělou mládež, to už také není až tak pravda, takže o to je to vše těžší…
Máte stoprocentní pravdu. Na mládeži se má stavět. Když přijde do mužstva dorostenec, odchovanec, má brněnskou krev. Koupit někoho jen na hostování třeba jen na půl roku znamená, že mužstvo nemá příležitost se sehrát a dále pracovat.
Josef Masopust v kostce
· Reprezentační dres oblékl poprvé v roce 1954, naposledy v roce 1966. Za národní tým sehrál 63 zápasů, ve kterých vstřelil deset branek. V letech 1963–1965 nastupoval za vybraná mužstva Evropy i světa. V mužstvu starého kontinentu mu byla dokonce svěřena funkce kapitána.
· Na mistrovství Evropy v roce 1960 vybojoval třetí, místo a na světovém šampionátu v Chile 1962 skončil druhý. Ve stejném roce získal prestižní ocenění Zlatý míč. Uspěl i jako trenér – s brněnskou Zbrojovkou získal v roce 1978 československý titul. Trénoval rovněž Duklu, českou reprezentaci, v roli kouče působil také v Belgii a Malajsii.
· Největší legenda českého fotbalu ví, co by chtěl k 80. narozeninám: návrat Dukly Praha do první ligy. Ta nyní vede druhou nejvyšší soutěž. V dresu Dukly Praha dokázal porazit 4:3 brazilský FC Santos, tehdy nejlepší tým planety v čele s Pelém. Masopust tehdy vstřelil Santosu dva góly. V Československu nastupoval za pražskou Duklu, působil v Teplicích i Mostu.
· Závěr své hráčské kariéry strávil v Belgii. Na vrcholné úrovni nastupoval do svých 39 let. Pokud by měl v dnešní době ocenit některou z českých fotbalových osobností, vybral by si špílmachra plzeňského mužstva Pavla Horvátha.
· Za velký nešvar označuje častý odchod mladých talentovaných fotbalistů na zahraniční angažmá. Největším problémem českého fotbalu jsou podle něj v současné době krátkodobé cíle.
· Nejlepšímu českému fotbalistovi minulého století se chystají velké oslavy. Na pátek 4. února je naplánován gratulační večer v jednom z pražských hotelů. Mimo jiné mu přiletí popřát jeho velký soupeř a zároveň velký přítel, slavný portugalský internacionál Eusébio. Největší hvězda historie Benfiky Lisabon je o jedenáct let mladší a Zlatý míč získala v roce 1965. Na slavnostní vyhlášení ankety Fotbalista roku má dorazit i Pavel Nedvěd, další držitel Zlatého míče z roku 2003.
· Na vyhlašování fotbalisty roku je pozván i německý internacionál Uwe Seeler, účastník čtyř světových mistrovství, kde si vykopal stříbro a bronz. Seeler označil Masopusta za Pelého evropského fotbalu. S Masopustovým jubileem souvisí výstava v Národním muzeu, která potrvá od druhého březnového týdne do června a mapuje kariéru rodáka ze severočeských Střimic, tedy z obce, která dnes už neexistuje. V poválečných letech musela ustoupit těžbě hnědého uhlí.
· Před sídlem armádního klubu na pražské Julisce bude stát Masopustova 220 centimetrů vysoká socha, jejímž autorem je akademický sochař Josef Nálepa. „Byl jsem proti tomu, protože socha se má stavět jen mrtvým. Tak jsem se všech ptal, jestli chtějí, abych tady už nebyl. Sochu by si zasloužilo mnohem víc sportovců. Třeba Zátopek, Čáslavská,“ má jasno Masopust.
Petr Podroužek
