Brno, 20. srpna 2012 - Byli slavní. Kvůli nim se plnily tribuny na stadiónech a jejich výkony probouzely gejzíry nadšení. Plnili denně stránky novin a redaktoři s mikrofony se předháněli, kdo z nich získá exkluzívní rozhovor. Vozili tituly, poháry, medaile. Ale sportovní život je bohužel velmi krátký. Někteří z nich odešli na vrcholu, někteří pozvolna končili v nižších soutěžích. Někteří se stejně dobře prosadili i v nesportovních oborech, jiní se vytratili z povědomí a později i z paměti fanoušků. Všichni ti, jejichž osudy vám chceme připomenout, však mají něco společného. Skvěle reprezentovali nejen naši republiku a své oddíly, ale významně přispěli k tomu, že je Brno známé i ve sportovním světě. A proto vám o nich chceme vyprávět.

Šárka Kašpárková

Šárka Kašpárková se narodila v roce 1971 v Karviné. Začala s basketbalem, ale záhy přešla na atletiku. Do Brna přišla ve svých 14 letech, kdy se stala žačkou sportovní školy na Botanické ulici. Zaměřila se na skok vysoký, v němž vyrovnala český rekord, který měl hodnotu 195 cm. V té době se však již věnovala pro ženy nové disciplíně, trojskoku. Jak říká, byla to disciplína, která jí byla šitá na míru. V ní také dosáhla největších sportovních úspěchů. Po prvenství na světové univerziádě v roce 1995 až do roku 1998 dovezla z každých významných závodů medaili. Olympijské hry v Atlantě v roce 1996 jí přinesly bronz, v roce 1997 se stala mistryní světa svým dosud nejlepším výkonem 15,20 metru a o rok později přivezla z evropského šampionátu stříbro.

Zklamání Šárce přinesla olympiáda 2000 v Sydney. V závodě, kde nebylo možno nepostoupit do užšího finále, třikrát přešlápla a se soutěží se rozloučila. „Možná můj výkon ovlivnilo to, že jsem již tehdy, jak jsem se dodatečně dozvěděla, byla těhotná s Terezkou," vzpomíná. Mateřství neznamenalo konec její sportovní kariéry. V roce 2003 skončila na mistrovství světa v Paříži v kvalifikaci a v březnu 2005 se umístila na halovém mistrovství Evropy v Madridu v nesmírně vyrovnané soutěži na čtvrtém místě. V tom roce také uvažovala, že definitivně s atletikou skončí. Skutečný konec se dostavil o rok později. Na Evropském poháru splnila limit pro účast na mistrovství Evropy, kde však již nedosáhla pronikavějšího úspěchu.

Sportu zůstala nadále věrná. Vrátila se k basketbalu, kde v roce 2009 vypomáhala zraněním zdecimovanému Valosunu Brno v nejvyšší soutěži. Nyní hraje v krajském přeboru za Teslu Brno, za partu děvčat, která hrají především pro radost. V roce 2010 kandidovala neúspěšně na primátorku města Brna. V letošním roce se aktivně zúčastňuje předolympijské akce Žijeme Londýnem.

Vítězslav Svozil

K závodnímu plavání ho přitáhla děvčata a v celé dlouhé historii bazénového plavání je jediným Čechem, který vytvořil světový rekord. Vítězslav Svozil pochází z Náměště na Hané. S kamarády navštěvovali místní bazén, a když se zde uskutečnilo měsíční soustředění děvčat z celé republiky, bylo o důvod více. Na závěr soustředění se konaly závody. Slávek, jak mu všichni říkají, na nich plaval také a vytvořil nový dorostenecký rekord na 50 metrů prsa časem 34,3. Okamžitě o něho projevili zájem v Olomouci. V jejích barvách začal získávat první, zpočátku dorostenecké medaile. V roce 1951 narukoval do Olomouce i Josef Kopřiva. Začal Slávka trénovat a jejich spolupráce trvala po celý zbytek Svozilovy kariéry. Ten přešel v březnu 1957 do Brna, kde v květnu vytvořil nový světový rekord na 100 metrů prsa časem 1:12,7. Traduje se o něm, že rekord vydržel jen 24 hodin. Pravda je taková, že lepší čas byl zaplaván v Číně, která však nebyla členem světové plavecké federace FINA, a čínský rekord tedy nemohl být uznán. Oficiálně rekord překonal v srpnu téhož roku Rus Manaškin. V roce 1960 odešel Svozil studovat do Bratislavy, kde také ukončil v roce 1964 plaveckou kariéru. Nastoupil na tehdejší Vysokou školu zemědělskou v Brně a jako asistent zde působil až do roku 1998.

Foto: Vilibald Střelec

K plavání se Svozil vrátil v roce 1984, kdy se uskutečnila v Brně první česká veteraniáda. V roce 1987 se mu podařilo dostat na evropské mistrovství do Blackpoolu. Od té doby startuje na veteránských, oficiálně masters mistrovstvích světa i Evropy a na Světových veteránských hrách. Ve svých kategoriích se stal mistrem světa i Evropy. Medaile ani nepočítá. Odhaduje, že z obou mistrovství jich má minimálně po tuctu. V červnu ho čeká mistrovství světa v italském Riccione. Svoji kariéru by chtěl podruhé uzavřít v příštím roce na mistrovství Evropy v Holandsku. To mu bude 80 let.

Jiří Povolný