Jan a Jindřich Pospíšilové

Brno, 27. listopadu 2012 - Kolová vznikla na konci 19. století a spolu s krasojízdou se řadí do sálové cyklistiky. První mistrovství světa se uskutečnilo v roce 1930 a od té doby je nejúspěšnější zemí Německo, které získalo 32 mistrovských titulů. Československo je na druhém místě s pětadvaceti primáty. Z nich plnou dvacítku získala dvojice brněnských bratrů Pospíšilových.

To je nejen absolutní rekord v kolové, ale mezi všemi sporty, kde lze získat nejvýše jeden titul do roka.

Starší z bratrů Pospíšilových Jindřich oslavil letos v březnu sedmdesátiny. Svoji první medaili, která byla z bronzu, získal v devatenácti letech ve dvojici s Jindřichem Svobodou, s nímž o rok později vystoupil na stříbrný stupínek. Spolu s Janem, narozeným v roce 1945, se dočkali první světové medaile roku 1964, když skončili druzí za Německem. O rok později v Praze už slavili svou první zlatou medaili. Po bronzu a stříbru v dalších dvou letech následoval druhý triumf v německém Kasselu, který byl počátkem šňůry dalších třinácti titulů v řadě. Po dvou druhých místech za německou dvojicí bratrů Steinmeierových, kdy noviny psaly o obrovském neúspěchu a zklamání, následovalo dalších pět titulů. Ten poslední v roce 1988 v zápasu, který později označili jako svůj vůbec nejtěžší, v německém Ludwigshafenu. Po tomto triumfu předali 46letý Jindřich a 43letý Jan žezlo svým nástupcům, kteří hned v dalším roce získali pro Československo opět zlato.

Na otázku, zda je těžší titul získat, nebo obhájit, odpovídali: „Rozhodně obhájit, protože trénink vás každý rok bolí o něco víc.“ Jako trenér vedl Jana a Jindřicha po drtivou většinu jejich kariéry v Královopolské strojírně Brno Rudolf Hart. Ten jim byl oporou nejen ve sportovním životě, ale nahrazoval jim i otce, který padl v posledních dnech války. Když se bratři Pospíšilové chtěli po vzoru Rudolfa Harta vydat na trenérskou dráhu, zjistili, že o ně doma v nové funkci není zájem. Jan odešel na patnáct let do Švýcarska, kde trénoval mládež a hrál na čele švýcarské národní ligy. Jindřich trénoval a hrál v rakouském St. Pöltenu a může se pochlubit bronzem z rakouského mistrovství. Měli nabídky i na vedení národních týmů. „Copak jsme ale mohli vést cizince proti našim klukům, kterým jsme vždycky drželi palce?“ vysvětlují, proč je nikdy nepřijali. Bratři Pospíšilové byli vyhlášeni 8x králi československé cyklistiky a v roce 1979 se stali sportovci roku. Celkem 16x zvítězili v Evropském poháru. Brněnské tělovýchovné sdružení je letos navrhuje na udělení Ceny města Brna.

Hana a Jiřina Machatovy

Když se uprostřed prázdnin v roce 1938 narodila v rodině Machatových v brněnských Židenicích dvojčata Hana a Jiřina, bylo pravděpodobné, že jejich další život ovlivní sport. Otec byl vynikajícím fotbalovým brankářem, a tak větší vliv na děvčata měla jejich matka. Na počátku byly hodiny rytmiky a poté svůj talent uplatnily v plavání. Když se ale tento sport vydal cestou růstu tréninkových objemů s důrazem na silové pojetí, daly se směrem estetičtějším. Ve skocích do vody zaznamenaly i úspěch na mistrovství republiky, ale ani u nich nezůstaly.

„Byly jsme docela hodné a nikdy s námi nebyly žádné problémy. Svoji roli sehrálo, že jako jednovaječná dvojčata jsme byly výjimečné a bylo na nás přece jenom víc vidět,“ vzpomínají na svoje mládí. Vliv matky se projevil při výběru školy. I když se to otci příliš nelíbilo, Hana a Jiřina skončily na taneční konzervatoři. Zvrat ve sportovním zaměření způsobilo nové sportovní odvětví – ze Sovětského svazu k nám přišla umělecká (dnes moderní) gymnastika. Machatovy se staly jejími průkopnicemi. Zpočátku bylo závodů poskrovnu. Svaz byl sice založen v roce 1953, ale první závody se konaly až o dva roky později. Uskutečnila se také tři utkání se Sovětským svazem a Rusky v nich nedominovaly zdaleka tak, jak je tomu v současnosti.

Rivalita byla i mezi Brnem a Prahou. Stávalo se, že když jedna ze sester vyhrála, druhá musela být až třetí nebo čtvrtá, aby na stupních vítězů zbylo místo i pro závodnice z Prahy. Později se to bohužel projevilo i při obsazování světových soutěží, když funkcionáři považovali nominaci dvou sester za nevhodnou. V polovině 60. let Jiřina dokonce na protest na čas ukončila závodní činnost.

„Počátky moderní gymnastiky, to byly skladby s náčiním, které už dnes na soutěžích neuvidíte. Cvičily jsme obručemi nebo kužely, které byly tehdy dřevěné. Děvčata začínala v patnácti letech. Vyhynulým druhem se stal klavírista, který občas dokázal i zakrýt drobné chyby,“ srovnávají vývoj svého sportu, v němž jim pomáhala i baletní průprava. Obě se staly členkami baletu dnešního Národního divadla v Brně a soudí, že jako baletky byly známější a populárnější než jako gymnastky. Balet a gymnastika příliš nekolidovaly, a tak šlo obojí docela dobře sladit. I když ne vždycky. Vzpomínají, jak při návratu z mistrovství světa v Kodani pro špatné počasí místo v Praze skončily v Curychu, kde čekaly na spoj do republiky, zatímco brněnský balet byl na cestě do Německa. Jindy zase po slavnostním otevření haly v Košicích místo do hotelu spěchaly na noční rychlík, aby na zkoušku do divadla dorazily přece jen s malým zpožděním.

Výčet jejich úspěchů je velmi široký, proto alespoň ve zkratce: Hana, dnes Bubníková, je trojnásobnou absolutní mistryní republiky a 11x mistryní v jednotlivých náčiních. Je účastnicí tří mistrovství světa, z toho v roce 1965 v Praze celkově bronzová a na dvou náčiních stříbrná. Jiřina, dnes Langová, je 1x absolutní mistryní republiky, 5x mistryní v jednotlivých náčiních a osmá z MS v Kodani. V roce 2005 byly obě sestry uvedeny do síně slávy brněnského sportu.

Jiří Povolný
Autor kreseb Emil Hoffmann, foto archiv sester Machatových

Vyšlo v Brno Business & Style