Brno, 7. března 2013 - Jméno Jana Bobrovského není třeba sportovním fanouškům nijak zvlášť představovat. Nejmladší z bratrské trojice basketbalistů se stal legendou jak hráčskou, tak trenérskou. K basketbalu ho přivedl prostřední z bratrů Ivan, když bylo Honzovi 13 let.
Trochu paradoxně začínal jako dorostenec a teprve později se vracel do žákovského družstva k legendárnímu trenérovi Luboši Polcarovi do Techniky Brno. S Technikou pak postoupil v roce 1961 do I. ligy, ale v 17 letech přijal nabídku na návrat do Zbrojovky. S ní se probojoval do finále Interkontinentálního poháru v USA, kde skončili brněnští druzí, a dvakrát do finále Poháru mistrů evropských zemí.
Na fotografii Zbrojovky J. Bobrovský klečí zcela vlevo
Na utkání proti legendárnímu Realu Madrid vzpomíná: „Byli jasnými favority, a tak byla spíš otázka, o kolik prohrajeme. Zcela vyrovnaný zápas a porážka o pouhé tři body byla v té době senzací. Až dodatečně si uvědomuji, že Španělům k vítězství také trochu pomohli rozhodčí." V tomto zápase hrál i s oběma bratry. Ivan však brzo odešel do I. brněnské, a Honza tak mnohem více zápasů hrál v týmu spolu s nejstarším bratrem Zdeňkem.
V dresu brněnské Zbrojovky stojí J. Bobrovský zcela vpravo
Jan byl členem reprezentačního družstva od svých osmnácti do devětadvaceti let. Startoval s ním na olympijských hrách v Mnichově, na dvou mistrovstvích světa a šesti mistrovstvích Evropy. Z nich má jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili. V reprezentačním dresu odehrál celkem 252 zápasů. „Nikdy jsem nebyl žádný rychlík, snažil jsem se hrát spíš hlavou," hodnotí svoje hráčské kvality, dík nimž byl vyhlášen v roce 1974 nejlepším basketbalistou Československa.
Na týmové fotografii klečí J. Bobrovský zcela vlevo
Jestliže lze o Janu Bobrovském hovořit jako o úspěšném hráči, totéž platí o jeho trenérské kariéře. Začínal jako hrající asistent a poté se stal hlavním trenérem Zbrojovky, s níž vybojoval tři tituly. Po příchodu trenéra Pospíšila si vzal na starost družstvo dorostu. U československé mužské reprezentace působil šest let. Poté, jak říká, zvítězily „jiné zájmy".
Převážnou část svého trenérského působení však Jan Bobrovský věnoval ženám. K nim se dostal poté, co ženské družstvo, které postoupilo do první ligy, dostalo výpověď z haly Moravské Slávie. Zakotvilo v Žabovřeskách, kde začala dlouholetá spolupráce s manažerem Jiřím Hamzou. A nutno říct, že to byla spolupráce úžasně úspěšná. Suchou řečí čísel 14 mistrovských titulů, 14 vítězství v Českém poháru a jedno vítězství ve Final Four Euroligy, v níž ještě tým pod jeho vedením získal dvě stříbrné a dvě bronzové medaile.Českou ženskou reprezentaci vedl Jan Bobrovský dvanáct let. Startoval s ní na olympijských hrách v Aténách a na mistrovství světa v Brazílii. Na pěti mistrovstvích Evropy s týmem získal jeden titul a jednu stříbrnou medaili. „Nejtěžší je podle mě pochopit psychiku žen na hřišti," shrnuje svoje trenérské zkušenosti. Ty hodlá využít i v současnosti, kdy se ekonomické problémy přece jenom odrážejí na výkonech družstva. A jaké je jeho přání? „Chtěl bych mít jednou družstvo složené pouze z českých hráček. Mohlo by se to stát, máme řadu mladých nadějí, mezi nimiž je i moje vnučka. Nebude to sice hned, ale časem by se to mohlo podařit," uzavírá Jan Bobrovský.
Jiří Povolný
Foto z archívu Jana Bobrovského