Brno, 21. března 2014 - U volejbalu bychom mohli téměř doslova uvést to, co jsme napsali o vzniku brněnské košíkové. Zase je tu jméno Kristiána Fanty, který hru poznal na kurzu atletiky v Praze v roce 1919 téměř čtvrt století po jejím vzniku (1895 – USA). Začal ji hrát v Sokole Brno II a v YMCA.

Poté volejbal, česky odbíjenou, převzaly další sokolské jednoty a sportovní kluby. Hrál se i v některých rekreačních střediscích. V Brně k rozmachu volejbalu přispěl také J. A. Pipal, Slovák, který později žil v Americe, od něhož ho převzali zejména studenti SK Univerzita Brno.

Český volejbalový svaz vznikl v roce 1923. V jeho rámci dosáhlo Brno řady úspěchů. V roce 1926 obsadila Technika Brno třetí místo na mistrovství republiky mužů a o rok později dosáhl stejného úspěchu ve stejné soutěži Sokol Brno I. V roce 1929 ženy Sokola Brno I vyhrály přebor ČOS.

Významné místo zaujímaly před druhou světovou válkou také jednoty proletářské tělovýchovy. Mezi nimi dominovala zejména JPT Husovice. Silné oddíly byly i v JTP Juliánov a JTP Královo Pole. Na vysoké úrovni byly i oddíly DTJ, především DTJ Brno V. Konečně se o rozvoj volejbalu postaraly i jednoty Orla. Ve zkratce se dá říct, že třicátá léta byla obdobím masového rozvoje sportu, který byl finančně dostupný a nenáročný na hřiště.

Za okupace, kdy byla zrušena řada klubů a utrpěl i systém soutěží, se soustředila brněnská volejbalová síla do SK Židenice. Ty získaly v roce 1946 první titul mistra republiky. Ve válečném a poválečném období se nejvýrazněji zapsal do historie Ervín Buchníček.

Hráči Zbrojovky Brno před úvodním utkání v Rio de Janeiru na památném zájezdu po Jižní a Střední Americe

Čekání na úspěch 20 let po válce

Další úspěch brněnského volejbalu se dostavil až v sezóně 1964/65. Muži zvítězili v první lize pod novým názvem Spartak Brno ZJŠ. Po roční přestávce zisk titulu zopakovali, tentokrát jako Zbrojovka Zetor Brno. Následovala opět jednoroční přestávka a po ní tři ligová vítězství v řadě. Poslední pod názvem Zbrojovka Brno. Pod ním následoval ještě jeden mistrovský titul v sezóně 1989/90. Od té doby brněnský tým ve volejbalové lize nezvítězil. Mezi lety 1956 až 1963 startovaly v nejvyšší soutěži ještě tři další brněnské celky. Jednoroční působení zaznamenaly Slavoj Brno Žabovřesky (1956) a Slavoj Tesla Brno (1961).

Nejdéle, a to mezi lety 1959 až 1963, se mezi elitou udržela Rudá hvězda Brno, která dokonce v sezóně 1961/62 skončila v tabulce před Zbrojovkou. Za zmínku stojí i dvě události, které byly i z dnešního pohledu mimořádné. Tou první bylo utkání Zbrojovky s CSKA Moskva v roce 1965. V CSKA bylo osm hráčů z týmu mistrů světa. Brněnští přesto vyhráli 3:2. Rekordních bylo také sedm tisíc diváků, kteří se na hřišti na Kounicově sešli. Další byl zájezd do Jižní a Střední Ameriky o rok později. Zbrojovka sehrála dvanáct zápasů v Brazílii, Venezuele, v Mexiku a na Kubě, z nichž 11× zvítězila.

Družstvo, které tentokrát pod hlavičkou Zetoru Brno vyhrálo Pohár mistrů evropských zemí v roce 1968

Nejvýraznější osobností poválečného volejbalového Brna byl Karel Láznička. Jako hráč byl členem reprezentačního týmu, který v padesátých letech získal dva tituly mistra Evropy a zlatou a stříbrnou medaili na mistrovství světa. Ligový titul si přivezl již z vojny v ATK Praha, aby další dva získal v dresu Brna, kde působil nejprve jako hrající trenér a poté ve funkci trenéra s bilancí pěti titulů a dvou vítězství v PMEZ v letech 1966 a 1972. V reprezentaci hráli i další brněnští volejbalisté. Na olympijských hrách se představili Pavel Schenk, Drahomír Koudelka, Vladimír Petlák, Lubomír Zajíček, Antonín Procházka, Milan Řezníček a Jaromír Stančo.

Počátek devadesátých let byl ve znamení experimentů s rozšířením volejbalových soutěží o zahraniční celky, případně starty našich volejbalistů v zahraniční ligách. To je případ týmu, který vznikl počátkem 80. let sloučením Lokomotivy Komárov a Ingstavu Brno. Ten hrál národní ligu. V letech 1991–1997 pod různými názvy startoval dva roky v rakouské a později v české extralize.

Klub VK Unis Brno vznikl jako pokračovatel tradice špičkového volejbalu v Brně v sezóně 1998/99. Po třech letech však sestoupil na další tři roky do 1. ligy, v níž pokračoval jako SK Volejbal Brno V prvním roce působení dokonce bojoval i o udržení v této soutěži. Do extraligy se vrátil v sezóně 2004/2005 jako JMP Brno, když převzal licenci z Kladna. O dva roky později získal 4. místem nejlepší umístění v novodobé historii klubu. Nyní bojuje pod názvem Volejbal Brno ve středu tabulky volejbalové extraligy.

Královo Pole ženám zaslíbené...

Špičku ženského volejbalu v Brně dlouhodobě představuje tým, který hrál nejprve jako TJ Královopolská Brno. Z počátečního období je nutné se zmínit o Svatavě Vráželové (roz. Štaudové), která patřila i k oporám československé reprezentace. Královopolská startovala v nejvyšší soutěži do roku 1968, když největším úspěchem bylo třetí místo v roce 1960. Právě v roce 1968 se objevil v nejvyšší soutěži další brněnský celek – Technika Brno. Na rozdíl od Králova Pole se v ní udržel a hrál ji dalších sedm sezón, když dvakrát vybojoval bronzové medaile. V roce 1974 však vzniklo při Královopolské středisko vrcholového sportu, do něhož přešly všechny opory Techniky.

Královopolská se tak octla opět v nejvyšší soutěži. Technika se do ligy vrátila ještě na jeden ročník v roce 1981. Královopolská získala první mistrovský titul v roce 1990. Od roku 1996 působí pod názvem Volejbalový klub Královo Pole Brno. Nejúspěšnějším obdobím bylo první desetiletí tohoto století. Předcházelo mu osm medailových umístění v nejvyšší soutěži po vítězství v roce 1990 a zisk Českého poháru v roce 1993.

Tituly mistryň republiky získal klub v letech 2002–2004 a v roce 2006. K nim přidal další tři vítězství v Českém poháru. Pravidelný je také start v evropských pohárech hlavně v Poháru vítězů pohárů a jeho nástupci TOP TEAMS CUPu. Nejvýznamnějšími hráčkami týmu v devadesátých letech byly: Jana Němcová, Eva Šilhanová, Michaela Večerková a Jana Dršťková – vesměs medailistky ze seniorských mistrovství Evropy. Z období pro roce 2000 uveďme Helenu Horkou a trenéra Miroslava Čadu.

V roce 2011 se objevil v extralize žen další brněnský klub. SG Brno je juniorkou Králova Pole, které získalo účast zakoupením licence od Liberce. Jde o realizaci svazové snahy soustředit talentované volejbalistky do Prahy a do Brna. V extralize by měly získávat především zkušenosti proti kvalitnějším soupeřům nežli v juniorské lize. V letošním ročníku se jim však nedaří a v prvních 15 kolech nevyhrály ani set. Naopak VK KP si tři kola před koncem základní části zajistil místo v elitní skupině.

Družstvo Sokola Brno I, které po zisku mistrovského titulu nastoupilo do sezóny 1990-1991

Osmdesátá léta přinesla rozmach beachvolejbalu

První zmínky o beachvolejbalu pocházejí z dvacátých let minulého století. V České republice se začíná rozvíjet koncem osmdesátých let a bylo to právě Brno, které patřilo k jeho průkopníkům. V roce 1987 se začalo v budováním beachvolejbalového hřiště na Káčatech v Komíně. Zde se uskutečnil první turnaj dvojic a trojic na písku (pořadatel Zbrojovka) a v roce 1992 se v Brně konalo první mistrovství republiky. Káčata byla centrem plážových volejbalistů do roku 1998. O rok později přešli na nově vybudované kurty na Sokolském koupališti na Brněnské přehradě. Zde se uskutečnila čtyři mistrovství Evropy juniorů jak mužů, tak žen a tři turnaje světového chalangeru, což je druhá až třetí nejvýznamnější světová soutěž..

Výčet úspěchů na mezinárodní úrovni počínaje mistrovstvím Evropy by byl dlouhý. Zmiňme se alespoň o nejvýznamnějších. Na rozdíl od šestkového volejbalu se plážový volejbal prosazuje i v posledním čtvrtstoletí na olympijských hrách. V Atlantě startoval Michal Palínek ve dvojici s Markem Pakostou, kteří reprezentovali i na OH v Sydney, kde se k nim přidaly Soňa Nováková s Evou Celbovou a Markéta Hudcová s Terezou Tobiášovou. Nováková s Celbovou se představily i v Athénách. Konečně na londýnské olympiádě skončila s Lenkou Háječkovou na 17. místě Hana Klapalová.

Autor: Jiří Povolný