Brno, 30. října 2015 - Je-li Brněnské tělovýchovné sdružení nejpočetnější sportovní organizací v městě Brně a druhá největší – Česká obec sokolská – se mu členskou základnou zdaleka nemůže rovnat, je tomu s historií přesně naopak.

Založení českého tělovýchovného spolku předcházelo založení českých spolků Beseda Brněnská a Slovanský čtenářský spolek v Brně. Současně se jednalo o reakci na vznik německého Turnvereinu se snahou o sdružení všech cvičenců. Hned v počátcích však bylo jasné, že spolek nevybočí z mezí německého nacionalismu.

Český spolek začal svá cvičení 15. ledna 1862. Stanovy Moravského tělocvičného spolku v Brně, jejichž autorem byl především dr. Jan Helcelet, byly předloženy ke schválení 1. března 1862. Trvalo však osm měsíců, než byly stanovy nakonec Tělocvičné jednoty v Brně definitivně schváleny. Název Sokol se po pražském vzoru objevil koncem října 1864, kdy se jednota snažila překonat stagnaci ve své činnosti. To se nakonec nepodařilo a k 16. 11. 1868 Tělocvičná jednota v Brně zanikla.

V té době ale pod vedením syna dr. Helceleta Ctibora vrcholí snahy o založení Sokola. Ve stanovách schválených 23. září 1868 se již objevuje název Tělocvičná jednota brněnská Sokol. Ten se kromě cvičení věnoval i výletům do brněnského okolí. Jednalo se většinou o masové akce. Tak se 27. června 1869 tábora lidu na Bíle hoře, k jehož organizaci sokolové výrazně přispěli, zúčastnilo na 50 tisíc osob. V čele výletníků byl nesen sokolský prapor a nedílnou součástí byl oddíl trubačů. K sokolům se nezřídka připojovaly i další spřátelené spolky. Akce sokolů se však u c. k. úřadů nesetkávaly s pochopením a organizátoři mnohdy překonávali administratrivní překážky, které nejednou vyvrcholily až v zákazy sokolských akcí. Počátkem sedmdesátých let se sokolské jednoty začaly sdružovat v župy. Tak vznikla na Moravě jediná Sokolská jednota župní moravská se sídlem v Brně. Útisk Sokola v Brně vyvrcholil v roce 1877, kdy byl ke 20 září úředně rozpuštěn.

Nato byl založen Český tělocvičný spolek v Brně, který byl přímým pokračovatelem Sokola, a to jak z hlediska členstva, tak majetku a symboliky sokolské. Činnost spolku však byla slabá. Cvičení byla nepravidelná a výlety se nekonaly vůbec. Přes malý zájem o činnost se podařilo v březnu 1882 alespoň prosadil změnu názvu na Tělocvičná jednota Sokol brněnský (dnes Sokol Brno I). Dvacet let od svého založení oslavili sokolové prvním sletem v Praze. Brno na něm však bylo zastoupeno jediným účastníkem.

Sokol husovický se poprvé prezentoval veřejným cvičením 1. července 1888. V roce 1890 otevřel tělocvičnu na Cacovické ulici a v roce 1906 byla dokončena tělocvična na Dukelské třídě.

S přibýváním dalších sokolských jednot se existence jediné župy ukázala být jako těžkopádná. Proto vzniklo na Moravě v roce 1892 žup pět. Brněnská převzala pojmenování po velkomoravském knížeti Rastislavovi. Původně sdružovala pět jednot, ale během roku vzrostl jejich počet na 16. Z toho šest působilo na území dnešního Brna. Mezi nimi byla i jednota, která se v roce 1892 oddělila od Sokola brněnského a přijala název Tyrš Brno II. Počátkem minulého století byla v obou župách více než desítka brněnských tělovýchovných jednot. S přibývání dalších se některé od Rastislavovy župy oddělovaly a vznikaly tak další župy (např. Boskovice nebo Vyškov). Konečně 14. prosince 1913 vznikla v Brně druhá sokolská župa, která přijala pojmenování Brněnská župa.

Významnou událostí počátku století byl brněnský sokolský slet, který se uskutečnil koncem června 1914 na území tehdy samostatného města Královo Pole. Po atentátu na rakouského následníka trůnu Ferdinanda d’Este byl předčasně ukončen, přesto byl vysoce hodnocen českou veřejností.

Jednotlivé sokolské jednoty měnily často místa svých cvičení. Dlouhodobě využívaly pouze tělocvičnu v Besedním domě, která však koncem 19. století přestala dostačovat. Proto bylo založeno družstvo pro vybudování nové tělocvičny. Snahu o postavení vlastních tělocvičen projevily i další jednoty. V roce 1899 bylo založeno družstvo pro výstavbu tělocvičny v Králově Poli. Počátkem roku 1914 dokončil tělocvičnu „Tyrš“. Z té se však stal záhy vojenský lazaret.

K dalšímu přerušení činnosti Sokola, tentokrát v celostátním měřítku, došlo v roce 1915, kdy byl rakouskými úřady zakázán. Husovickému Sokolu byla v té době zabavena tělocvična.

Stadion na Kounicově ulici na historickém snímku z r. 1922

Za první republiky se sokolům dařilo
Po vzniku samostatného Československa přibývaly sokolské jednoty. Současně se podařilo dotáhnout do konce některé snahy o vybudování vlastních sportovišť. V roce 1919 zakoupil Sokol Brno I pozemek na dnešní Kounicově a o dva roky později začal s výstavbou hřiště. To už se podařilo družstvu v Králově Poli dokončit tělocvičnu, která byla otevřena v květnu 1920. Sokoli v Žabovřeskách dostali ve Wilsonově lese paseku pod podmínkou, že zde vybudují hřiště, což se v roce 1921 podařilo. Pod názvem Rosnička je v provozu dodnes. V červenci 1924 byla dokončena tělocvična v Komárově. Výstavba mnohem rozsáhlejšího komplexu na Kounicově si vyžádala více času. Dnes největší sokolovna na světě byla dokončena v roce 1929.

V roce 1925 změnila sokolská župa Rastislav svůj název, a to na Sokolskou župu Jana Máchala. Třebíčský rodák byl významnou postavou sokolského hnutí na Moravě. Stal se i prvním náčelníkem České obce sokolské a působil také jako docent tělocviku na Masarykově univerzitě. Název se udržel do současnosti.

Také druhá z brněnských žup změnila svoje pojmenování na Sokolskou župu dr. Jindry Vaníčka. Stalo se tak v roce 1934. Legendární náčelník, který vedl šest sokolských sletů, se jako aktivní sportovec zasloužil o zavedení sportů do Sokola. Ten se ve svých počátcích zaměřoval na turistiku a gymnastiku a také některé atletické disciplíny a ke sportu se stavěl spíše odmítavě. I tento název se používá dodnes.

Vrcholnými akcemi Sokola byly slety. Od roku 1920 měly šestiletou periodicitu. Poslední se uskutečnil v roce 1938. Dalšímu (v pořadí XI.) zabránila II. světová válka, když německá okupace Československa měla za jeden z důsledků zákaz činnosti Sokola.

Brněnští sokolové již za první republiky dosáhli řady sportovních úspěchů. Vůbec první československou olympijskou medaili získal v roce 1924 Bedřich Šupčík, vítěz ve šplhu na laně. O čtyři roky později přivezl z Amsterdamu zlatou a stříbrnou medaili Ladislav Vácha a zlato přivezl z Berlína v roce 1938 Alois Hudec.

Ve dnech 7. a 8. října 1941 pozatýkalo gestapo všechny významné funkcionáře Sokola a 9. byla organizace zakázána. Řada sokolů se podílela na odbojové činnosti, což se jim stalo osudným. Byly zatčeny tisíce členů a mnozí z nich byli popraveni nebo zahynuli v koncentračních táborech. Další položili život ve válečných bitvách.

Těžké poválečné časy
Po osvobození republiky se činnost sokolské organizace přes citelné ztráty významných funkcionářů rychle obnovila. V roce 1948, kdy se konal další slet, měla na území Československa přes jeden milión členů. Ve stejném roce přivezla z londýnské olympiády Věra Růžičková zlatou medaili a Zdeněk Růžička bronz. Tento rok však byl pro Sokol posledním na více než 40 let. Po únoru byl Sokol rozpuštěn a jeho majetek předán nově zřízeným tělovýchovným jednotám. Např. stadión na Kounicově připadl TJ Zbrojovka Brno. Řada členů se stala také oběťmi perzekuce.

V roce 1968 se sokolové pokusili o obnovu svého hnutí, ale srpnová okupace a následná normalizace tyto snahy zhatila.

Tým florbalistek Sokola Židenice

Znovuzrození sokolů po revoluci
K obnovení činnosti organizace dochází po listopadu 1989. V roce 1990 navazují na přerušenou činnost obě brněnské župy. I když ne všichni bývalí členové se dokázali vyrovnat se změněnými podmínkami a některé jednoty zanikly, lze označil znovuzrození Sokola za úspěšné. Kromě vytvoření členské základy se stala důležitou také otázka opětovného získání v minulosti odebraného majetku, což se ne vždy podařilo

Zpočátku navázaly jednoty na sporty tradičně pěstované v Sokole. V roce 1994 byla obnovena tradice sletů i s jejich šestiletou periodicitou. Podařilo se také navázat na úspěchy na poli sportovním. Zasloužily se o ně zejména gymnastky Sokola Brno I. Dvojnásobnými účastnicemi olympijských her byly Jana Komrsková a Kristýna Pálešová. Jana Šikulová se stala vicemistryní Evropy a v závodech světového poháru si úspěšně vedla Nicole Pechancová. Na olympiádě v Londýně startovala dvojice plážových volejbalistek Hana Klapalová a Lenka Háječková. Špičkového sportovce vychovali i šermíři. Alexander Choupenich se stal juniorským mistrem Evropy. Olympionika měli ve svém středu také badmintonisté Sokola Jehnice. S pomocí Petra Koukala se jim současně podařilo vyhrát mistrovství republiky v letech 2010–2014. Nejvyšší soutěží, jak mezi muži, tak mezi ženami, se mohou pochlubit i kuželkáři Sokola Husovice. Muži se dokonce v roce 2014 stali mistry republiky.

V současné době sdružují sokolské tělovýchovné jednoty v Brně více než sedm a půl tisíce členů. Více než polovinu z nich tvoří mládež do 18 let.

Jiří Povolný, foto: archív